fragre

Je zbytečné dumat, zde je to pohádka či horor, mnohé pohádky (nejsou-li umravněny upravovateli) jsou pěkně hororové. Trochu jiný sovětský film. Hrůzy jiného světa dřímající pod nehlubokým nánosem každodennosti. Pěkné vykreslení starého carského ukrajinského venkova a společnosti, kde mimo pána jsou všichni ostatní vlastně rabové. Jak zde bylo řečeno, první dvě noci v kostele jsou nejlepší část filmu. Část triků stále působivá, část přece jen už zastaralá, zvláště zpodobnění samotného Vije spíše směšné. Ale čarodějnice ve své dívčí podobě-Самая красивая девушка  в целом мире.

Vím, když toto dílko dnes vidím, že tento film má mnoho chyb a že je naivní, ale byl by to ode mne nevděk, dát mu nižší hodnocení, neboť velmi ovlivnil mé chlapectví. Dnešnímu divákovi je těžké vysvětlit, jaký to byl úžasný žážitek, když jsem jej viděl v šesti (či sedmi) letech na obrovském plátně v letním kině, přičemž dosavadní největší filmový zážitek byl Malý Bobeš (nebo možná Čuk a Gek). Ty barvy, ten akční děj, ti skvělí pitoreskní Indiáni. Přišel jsem jako řádná jiskřička (předstupeň pionýra) a odcházel jako přesvědčený rudokožec. Po tomto filmu byl již svět jiný.

Původní Wildeova pohádka je vlastně křesťanská legenda o oběti pro blaho slabých a potřebných. Toto dovyprávění je realistický kontrapunkt k této legendě. V tomto světě, vinou chamtivosti, přijdou mnohé oběti nazmar.

Myslil jsem, že patent na prznění klasických předloh mají Američané (viz např. Tři mušketýři z r. 1993), jak vidno, Němci je zdatně dotahují. Tvůrci by si zasloužili černou známku!!

Byl jsem tomuto filmu vystaven ve věku osmi či devíti let (v rámci povinného školního představení) a ze scén mučení a popravy hlavních hrdinů jsem měl dost škaredé noční můry. Dokonce i po drahně letech je ten film depresivně působivý. Jen ta ideologická nádivka je někdy nestravitelná....

Pro příběhy pana Sheridana Le Fanu mám slabost a toto staré televisní zpracování je velice kvalitní. Výkony herců neruší ani kašírovaná laciná výprava.

To je krása! Kdysi v osmdesátých letech jsem tento opus viděl díky rakouské televizi a byl to zážitek, který ani po letech nevyvanul. Nové shlédnutí jen potvrdilo a oživilo původní dojem. Výtvarně dokonalý film. Někdy to vypadá, že Cocteau se inspiroval barokem nejen v kostýmech, ale i ve světle. Obrazy filmu mi někdy připomínají svým světlem obrazy Vermeerovy. A ta nádherná snová nálada zámku. Herzovu horrorovější verzi mám moc rád, ale tato ji přec jen předstihuje.

Poprvé viděno v dětském věku, když nám tento opus pustili na školním představení místo nějakého toho Lenina v říji. Tenkrát velké nadšení. I knihu jsem si v místní lidové knihovně vypůjčil a přečetl. Po letech těžké zklamání, trapné a nepřesvědčivé, ani nostalgie nepomohla. Někdy je lépe jen vzpomínat.

Seriál má své mouchy, ale nostalgie pracuje a ponurá Stínadla jsou v černobílém provedení nádherná. Maska Širokka byla působivá, ale pro mne byl nejstrašidelnější nedlouhý záběr, kde se do obrazovky obrátil muž s vyrážkou/nádorem na obličeji. To ve mně hrklo. Velkou chybou je absence Bratrstva kočičí pracky. Jak je mohli tvůrcové seriálu vynechat?

Film z roku 1963(!!!) s tak depresivně (t. j. realisticky) vypodobněným prostředím, s příběhem který tak neguje oficiózní dobový optimismus a úplně vynechává vládnoucí ideologii (která vedle něj vypadá nesmyslně), je stokrát podvratnější než "O slavnosti a hostech". Úžasný film, úžasné herecké výkony.