fragre

Běžný dobový dobrodružný snímek na němž zub času zahlodal, takže dnes působí trochu naivně a neuměle. Dějově klišé na klišé nijak nápaditě seskládané.

Hollywood natočí film o počátcích hnutí, které opravdu, ale opravdu mělo jiné priority než Hollywood. Jak to asi mohlo dopadnout?

Pan Kohout je v svých devadesáti letech v záviděníhodné kondici tělesné i duševní. Samotný dokument je pěkně prostříhán dobovými záběry, které rozbíjejí a osvěžují páně Kohoutovo vyprávění. Ale pro mne má ten dokument jednu základní chybu. Pan Kohout má nepochybně velký talent sebeprezentace, který spolu s jeho inteligencí, šarmem a vypravěčským umem dokáže diváka ovinout a dostat ho na páně Kohoutovu stranu. Snad tomu podlehl i pan režisér. Takhle ale spíše vznikla Legenda o Kohoutovi dle Kohouta. Uvítal bych, kdyby byl pan Kohout konfrontován s tím, jak ho viděli jiní. Třeba by to narušilo tenhle až příliš hladce hladce tekoucí příběh.

Opravdu zajímavé na tomto standardním westernu je jen to, že dějová linka občas připomene film Butch Cassidy a Sundance Kid.

Kdo by to řekl, že člen skupiny, která si přežívající pokrytecké viktoriánské móresy brala často na paškál, stvoří tak cudnou viktoriánskou romanci, byť mírně podvratnou. Trochu jsem v počátcích filmu čekal od M. Palina nějkou taškařici, ale když jsem si zvykl, že hraje vážnou roli, vcelku mne přesvědčil. Moc hezká vizuální stránka, takřka idylka.

O existenci tohoto filmu dozvěděl jsem se neprve z vtipné detektivky Jaroslava Velinského (alias Kapitána Kida) Tmavá Studnice (Mladá Fronta, edice Třináct, 1984), kde jedna z hrdinek je neuvěřitelně podobná hrdince onoho filmu. Děj detektivky, jak se lze z reálií dopátrat, odehrává se v r. 1953, takže mi připadalo, že si pan Velinský zabásnil, neb připadalo mi nepravděpodobné, že by v roce vrcholícího stalinismu promítali v čs. kinech švédský film s nahatou scénou, ale jak uvádí předhodnotitel ripo, bylo tomu vskutku tak. --- Každý, kdo si ještě pamatuje na dobu v svém životě, kdy lásky soužení bylo tou nejdůležitější věcí, bude tím filmem trochu zasažen. Vlastně je to předchůdce amerického filmu Love Story s podobně jednoduchým, ale působivým dějem, který je neméně působivě natočen. Těžištěm filmu jsou proslovy místního pastora a hrdinova strýce nad dívčiným hrobem. Chlad táhne z toho pastora jak ve filmech Bergmanových.

Z toho dokumenntu je cítit to, co dnes chybí. Naděje. Naděje, která tehdy aktivizovala občanstvo. A navíc občanstvo leckdy poučené a informované, které dokázalo formulovat své názory lépe než dnešní političtí profesionálové. I zde je vidět, že obrodný proces nebyl (jen) souboj proudů v KSČ, ale byla to záležitost celospolečenská. Hmm, nevědět, jak šla historie dále, soudil bych dle tohoto dokumentu, že Gustáv Husák byl ten největší reformátor. Pro našince zajímavé navíc tím, že jde o dobový pohled na obrodný proces ze slovenské strany. "Videoklipy" skupiny Prúdy, které dokument rozčleňují na jednotlivé kapitoly, potěšily náramně.

Kontinentální variace na bondovky. Děj vcelku svižně odsýpává a Joachim Fuchsberger dokáže hrát svou superhrdinskou (dvoj)roli s nadhledem i s humorem, takže je hodně dobrou bondovskou kopií. Ale kvalit originálu toto dílko nedosahuje.

Reflexe vlastní adolescence v ideologickém režimu, která však nemůže smazat dávnou vlastní vinu.

Cha, pobavil jsem se náramně. Už jen ten páně Hlinomazův král je skvělý, jakož i drsná loupežnická rota toužící po buchtičkách se šodó. On už Josef Lada v svých praštěných pohádkách obrací zažité pohádkové klišé, takže jeho emancipované princezny dobývají si své chotě. Takže pan Švandrlík pokračuje již v zažité tradici. A asi i čerpá z tradice podobných příběhů o zmužilých hrdinkách, jako to činí nejvetší krvák české kinematografie natočený v stejném roce.