fragre

Kdysi jsem viděl Leninovu fotku z konce jeho života, kdy mu již příjice zcela zpustošila mozek, na níž má šílené oči. A toto je film o počátku cesty k tomu konci. Jaký to kontrast toho až rajského prostředí zámečku a parku kol něj a té fyzické nemohoucnosti diktátora a i soumraku jeho mysli. Ale ta úpornost když vykřikuje: "Sam, sam".

Mohl by ten příběh končit větou: " I seděli tu oba dorostlí, a přece děti, děti srdcem", jako jiná pohádka o dětské lásce, která protivenství překonává. Je to pohádka americká, je tedy "On the Road" a přeze všechnu drsnost prostředí sentimentální. Ale jinak je to příběh pohádkový stejně jako jako třeba Zlatovláska, takže je nutno odpustit mu všechny logické chyby a všechny nepravděpodobnosti. Pohádky mají přece vlastní logiku. Děti zde hrají skvěle.

Selský život jdoucí ještě dle rytmu přírody. Zde tedy ještě režisérem vypointováno tak, že i dítě se zde narodí na jaře a starý sedlák zemře na podzim. Mimochodem, tak působivé zobrazení přirozené smrti člověka jsem ještě neviděl. Venkované hrají sebe. Sice hrají občas trochu prkenně, ale to pečeť autenticity neporuší. A žádná rustikální idylka tenhle film není, ten venkovský život byl ještě ve 40. letech 20. století drsný.

Mám základní handicap při hodnocení tohoto filmu, a to ten, že už mi dávno není deset až třináct let. Věřím, že v té době byl bych z takového filmu nadšen. Má ty zakladní komponenty správného chlapeckého dobrodružného příběhu. Krásnou přírodu, přátelství, protivenství jež je nutno překonat a nakonec nějaké to poznání, co je důležité. Ale co už teď? Teď už radši nehodnotím.

Tvůrci tohoto dílka nemohli se zřejmě rozhodnout, zda mají natočit novou Angeliku či novou Sissi.

Pirátské dobrodružství z Karibiku první půle 17. století, které kupodivu fandí Španělům. Velice běžný a sériový výrobek s tak předvídatelným dějem, že to snad i v tom roce 1960 muselo působit naivně. To prostě nezachrání ani Old Shatterhand převlečený za piráta.

Kde v dnešní kinematografii najdete detektiva tak maloměšťáckého výzoru, který by vyznával slušnost a soucit. Taková výstřednost!

Zrovna Brueghelovy obrazy jsou z těch u nichž jednoho napadá jak pokračovaly ty příběhy dále, co se děje za obzorem či mimo rám? Toho se zde divákovi dostane v míře vrchovaté. Atmosféra, kostýmy a mnohé obrazy jsou působivé či okouzlující, jen je třeba si zvyknout na pomalé tempo filmu, které dnes v době zběsilého střihu vypadá nepřístojně. Ale jen vypadá.

Takový odvar z kiplingovského dobrodružného příběhu. Bohužel odvar slabý. Opravdu našince nepřesvědčil, že největší štěstí, které může jednoho potkat, je posmrtné vyznamenání Viktoriiným křížem.

Zpracování je opravdu padesátkové, žádná sláva, ale ten námět je jak z let šedesátých, v podstatě revizionistický western. Osamělá žena, dobře ovliádající svůj kolt, brání svůj ranch proti bílým zlosynům, jichž vůdce je obchodník, majíc za spojence bílého indiána a jeho Navahy. Přitom ti Navajové jsou vykresleni velice realisticky, tedy ani krvavé bestie, ani ušlechtilí divoši. A k tomu ten hodně netypický happy end. Připomělo mi to western Hombre.