novoten

Až vám někdo bude říkat, že nejnepřijatelnější pokus, co kdy viděl, je Mazací hlava, pusťte mu Adebar a během dvou minut ho přesvědčíte o opaku. Ale za ten čas to bohužel nestojí.

Od Coppoly bych čekal dusivé a temné soudní drama, místo toho jsem dostal svěží jednohubku, která i přes svou délku uteče velmi rychle. Vydatně k tomu pomáhá i dvojice sympaťáků Damon-DeVito a parádní slizoun Jon Voight, nebojím se říct, že jde o jeho životní výkon.

Kdybych měl Magnolii hodnotit objektivně, nemohl bych dát nižší hodnocení než to nejvyšší. Naštěstí můžu hodnotit čistě podle sebe a i přes bezchybnou Andersonovu režii se nemůžu ubránit pocitu, že tři hodiny jsou moc a to celkem zbytečně. Samozřejmě všechny linie jsou provázané a jednotlivé postavy by se nedaly vyškrtnout, ale celé dění okolo soutěže, moderátora a geniálního mladíka mi přišlo hrozně nudné a těšil jsem se až se příběh dostane zase k někomu jinému, což bohužel platí i pro bývalého soutěžícího Macyho. Naopak Cruise, Hoffman a Reilly jsou úžasní a když se kdokoli z této trojky dostal k tomu, aby předvedl své herecké umění, pravidelně mě mrazilo.

Zatímco ve stupňovaném rozjezdu jsem byl nadšený (scéna s motorovou pilou nepostrádá napětí ani akci), v nevýrazně gradujícím konci se mi začal silně zajídat De Palmův režijní styl plný statických záběrů na pozadí "hučící" hudby. Pacino byl samozřejmě úžasný, věřil jsem mu první i poslední gesto (ačkoli mě iritovalo, že se s jeho grázlovskou postavou nelze pořádně ztotožnit) a asi ho neumím neobdivovat, ale ostatní herci včetně Michelle Pfeiffer nestojí upřímně řečeno za nic. Závěrečné pocity po zhlédnutí jsou vzhledem k očekávání nezapomenutelné pecky téměř až negativní, protože slavná Scarface je jenom dějově předvídatelným solidnějším průměrem.

Tahle touha diváka opravdu spaluje a hlavně v něm zraje. Už to může být dlouho, co jsem film viděl a sugestivní pocit přítomnosti u rituálu nebo paranoidních Billových myšlenek pořád zůstává. Cruise a Nicole jsou bravurní, Kubrickovo budování atmosféry za pomoci minimalistického hudebního doprovodu taktéž.

Není to čistě montypythonovský nářez (hlavně protože v době natáčení ještě Monty Python neexistoval), ale Cleese s Chapmanem a Palinem stejně udržují tenhle velezvláštní pokus v silném nadprůměru. Nejlepší scéna: letadlo. Tohle není jen humor, to je čirá genialita.

Z pozice kdysi opravdu zavilého (pro společnost snad až otravného) a dnes snad zasloužilého tolkienofila musím i přes mnoho nepochopitelných výjevů jít na tři hvězdy. Hobbit totiž není špatný film, ale porovnání s Jacksonovými trilogiemi nebo samotnou knižní mytologií samozřejmě nesnese a je třeba ho brát jenom jako samostatnou pohádku se závěrečným pomrknutím na znalce. Gandalf, Bilbo i trpaslíci jsou v pořádku, písničky stejně tak, protože adaptovat Tolkiena jako takového není se všemi odbočkami žádná legrace. Ale pokud někdo udělá z Gluma křížence mimozemšťana a žáby, ze vznešených elfů pokroucená nazelenalá stvoření a ze Šmaka přerostlého šakala, tak je dojem příjemné adaptace rázem pryč. Nehledě na fakt, že mě vousatý Elrond s hvězdami kolem hlavy bude strašit ve snech.

Co je horší než vidět dva filmy od Kurta Krena? Vidět ten třetí. Všichni, kteři jste na můj komentář narazili bez toho, abyste tušili, o co jde, utíkejte od tohoto do sebe zahleděného patlala tak daleko, jak jen je to možné.

Peří. Vejce. Hřebíky. Humus. Nemusím mít všechno.

Žádám moc, když chci, aby čtyřminutový film měl alespoň trochu děj a pointu a nebyl to jen sled nechutných obrazů?