J.F.B.

Seriál sází na témata, která dokáží vcelku spolehlivě uvrhnout člověka do melancholie a nepříliš optimistických úvah o vývoji lidské společnosti, bohužel však jejich zpracování je většinou spíše průměrné a nezanechává silnější dojmy. Najdeme tu několik skvělých i vtipných nápadů, pamětihodných dialogů, scén a postav (z vedlejších mne chytl zvláště Quentin Tarantulino), ale ani ty u mne zrovna nedokázaly vyvolat záchvaty smíchu, jelikož jsem byl otupen zbytkem děje. Takže i když mne postavy BoJacka Horsemana, Todda i mnohých dalších docela zaujaly (a i animace mi též vcelku sedla), tak nemám úplně chuť pokračovat dál, ač další série mají být mnohem zajímavější a lepší. Ale aspoň jsem se konečně odhodlal započít jiný seriál s Aaronem Paulem také ve vedlejší roli. (♪♫) [viděno 1.10.2020]

"Už je to sedm dní co mi došel kečup." Vizuálně strhující příběh o touze po přežití, vítězství vůle a důvtipu (a vědy) proti všem úskalím, která mohou nastat, když člověk skončí odříznut na jiné planetě. Sice to není takový napínák jako Apollo 11, ale mezi fiktivními cestami do vesmíru patří snímek k tomu nejlepšímu. Od teď je mým snem podniknout roadtrip po Marsu s radioaktivním izotopem na zadní sedačce a hlavně pořádným disco playlistem (♪♫). (♪♫) [viděno 30.9.2020]

"When you said time machine, I thought dinosaurs or at least Woodstock, you know?" Project Almanac možná vypadá podle obsahu jako vcelku zábavná oddychovka s příjemně absurdním příběhem, bohužel toho se nám přímo nedostane. Ano, příběh je skutečně absurdní (či spíše dementní), jenže ta zábava a oddech se kamsi vytratily. Většinu stopáže se jedná o podprůměrnou nudu, proloženou mizernými dialogy (a pár, ale opravdu jen pár dobrými hláškami), nepříjemnou kamerou, která sice někde vcelku funguje, ale často je její sledování spíše utrpením (hlavně v trhaném závěru), no a když je někde náběh na něco lepšího, zábavnějšího, tak to zkazí přítomnost hlavního hrdiny hraného Westonem. Ten se hodí na sedmnáctiletého studenta stejně dobře jako Lucas Black na šestnáctiletého v Tokyo Drift, tj. vůbec + jeho obličej přímo vyzývá k tomu, aby do něj člověk kopnul – i když to je částečně dáno jeho postavou. Raskin se totiž chová jako naprostý kretén, popřípadě jako nějaký úchylný jedinec s děsivou zálibou dokončovat cizí věty a natáčet se v intimních chvílích – takže mne konec filmu uvrhl do nepříjemných představ o osudu chudinky Jessie, která podlehla jeho zlověstnému úsměvu a bude teď pravděpodobně v ponurém suterénu tímto netvorem zavražděna. [viděno 26.9.2020]

"They might not even think its a plane. Strange, prehistoric bird spotted over Mojave Desert with its genitals out." ║!SPOILERY!║ Velmi nevyrovnaný film. Začínáme značně nezáživnou debatou o tom, zda i bílí mohou být revolucionáři, či zda patent na revoluci náleží pouze černým, která vyústí zdůrazněním důležitosti odkazu největších světových velikánů – Lenina a Castra a nutnosti mít přečtenou Rudou knížku (což já už mám skoro splněno... aspoň myslím...). Potom ale došlo na nejlepší část filmu, která byla sice pravděpodobně zamýšlena jako kritika kapitalismu a komercializace, ovšem pro mne byly její záběry městské krajiny, dopravy a reklamních poutačů úžasným skokem zpět v čase, kdy jsem se mohl přímo ponořit do atmosféry 60. let. Následně se děj přesunul do pouště, která byla natočena opravdu krásně, jinak to byl spíše průměr. Blíže jsme se seznámili s hlavními hrdiny – to je asi trochu nadnesené, nikdy vlastně nemáme šanci je opravdu poznat (takže s nimi nemůžeme ani pořádně sympatizovat). I v této části jsem našel několik zajímavých detailů, např. životně důležité nádrže na vodu do chladičů u silnic. Načež přišel pro mnohé vrchol (pro mne naprosté dno) tohoto snímku – kdy se země otevřela a z písku vylezly jako ještěrky podvratné živly, aby se následně v příšerné a příliš dlouhé montáži, hodné nějaké telenovely, válely po sobě v jakémsi moderním tanci. Někdy poté dostane chudák Cessna psychedelickou přemalbu a jeden z protagonistů skončí tak jak si zasloužil. Dočkáme se dalšího kvalitativního propadu (výbuch překrásného pouštního domu – při němž by občasná sekretářka mimo zločinných vykořisťovatelů nechala zahynout i nebohou služku?), který opět vylepší detailní záběry explodujícího domácího vybavení a Roy Orbison (♪♫). Ovšem jaké poselství chtěl Antonioni tímto snímkem vlastně sdělit, je pro mne stále záhadou. [viděno 22.9.2020]

Je smutným faktem, že zde Affleck pohořel na všech frontách – jako scénárista, režisér, herec i producent. Hlavní problém představuje scénář, podivná směsice všemožných témat, slabě vystavěný příběh, nenápaditý styl vyprávění. Přináší mnohá zklamání – například se dozvíme, že hlavní hrdina musí jít do války s údajně v jeho oblasti velmi silným a vlivným Klanem, ale místo nějaké pořádné a dramatické akce, na níž jsme natěšeni, se nám dostane minutové montáže (v níž to vypadá, že celý ten slavný KKK byla jen parta pár idiotů). Postavy nemají dostatek prostoru pro vývoj, jejich chování nedává pak vůbec smysl, což je třeba případ nejzajímavější ženské postavy filmu, Loretty Elle Fanning, se kterou se setkáváme třikrát, pokaždé je někým úplně jiným, přičemž pouze v jednom případě je ta změna pochopitelná. Snímek je zbytečně natahovaný, skutečného konce jsem se dočkal asi až napotřetí. Dalším problémem je samozřejmě Affleck v hlavní roli, sice jej mám vcelku rád, někde se mi líbil opravdu hodně (Argo, The Accountant), ale do role gangstera se se svými zatuhlými obličejovými svaly fakt nehodí. Vedlejší herci bohužel také moc výrazní nejsou, mimo již zmiňované Elle Fanning mne zaujal hlavně Chris Cooper a Enzo Ferrari, pardon, Remo Girone. Ten je mafiánský kmotr jak se patří. Produkční design je povedený, auta, interiéry a kostýmy docela pěkně navozují atmosféru doby (i když v takové vyčpělé podobě), vizuál je celkově slušný, někdy je sice kamera až příliš videoklipová, ale jde to snést (vždyť je to Richardson!). Přestřelky i automobilová honička jsou také ucházející, ale nijak zapomatováníhodné. Po zhlédnutí filmu jsem také našel jedno video, které na Affleckovi nenechává nit suchou, ovšem je plné zajímavých postřehů o chybách, jichž jsem si já sám nepovšiml (málem jsem díky němu snížil hodnocení na 2*, ale nakonec jsem se rozhodl být milosrdný). [viděno 20.9.2020]

Ed Wood jistě patří k zajímavým figurkám dějin filmu. Mizerný režisér mizerných filmů, které mají údajně velký zábavný potenciál, čemuž se sice poněkud zdráhám uvěřit, ale budiž. Možná by se dva, tři snesitelné snímky našly, ovšem já to zatím podrobněji zkoumat nehodlám. Viděl jsem pár scén, a ty mi k utvoření názoru bohatě stačily. Raději zůstanu u Burtonovy pohádkové verze Woodova života (díky níž o něm svět vlastně ví), moc pěkně visuálně zpracovaného příběhu jednoho zapáleného neuměla. V němž musím velmi ocenit snahu o přesné rekonstrukce scén z původních snímků, bohužel výsledný dojem poněkud "kazí" skutečnost, že jsou vždy minimálně 50x lepší než jejich předobrazy (to má z toho, že si najímal dobré herce). Takže i já jsem na chvíli podlehl mylnému dojmu, že Wood jako režisér za něco stál. Naštěstí jsem se pak moudře vrátil k prameni, což mi mimo prozření přineslo i závan smutku nad tím, jak člověk, který v životě nenatočil jediný dobrý film, tu má více fanoušků než třeba takový William Friedkin... [viděno 19.9.2020]

“I hope never to see Fletcher Christian again. Unless it is to see him hanged.” Má to hodně pozitiv. Hopkinse. Gibsona. Dva muže, kteří se během událostí stanou z přátel protivníky. Day-Lewise. Neesona. Oliviera. Plachetnice. Vangelise (♪♫). Zatím ještě vcelku neposkvrněné tichomořské ostrovy. Kouzlo dobrodružství, objevování neznámého. A oproti tomu stojí tvrdá realitu života prostého námořníka (není divu, že se jim nechtělo z Tahiti pryč). Ta tu však podle mne nebyla zpracována tak dobře jako v Master and Commander: The Far Side of the World. Přes svou více než dvouhodinovou stopáž film pěkně odsýpal, nenudil jsem se, ale silnější dojem ve mně nezanechal. Uvidím, jak mi sedne zpracování z '62. [viděno 18.9.2020]

"This city. So damn beautiful. But only from a distance. Up close, it's all gutter." Pěkně drsná procházka po Městě andělů 40. let, která mne ale bohužel nedokázala zaujmout tak, jak bych si přál. Obsazení je sice výborné, ať už se jedná o mého oblíbeného herce vedlejších rolí Bernthala (zde pro jednou v roli nevedlejší), který se pro takovéhle postavy prostě narodil, či o výtečného Pegga, Kneppera (mafiánského zabijáka jak se patří), Ventimiglia nebo Alexu Davalos (nesmím zapomenout ani na Fischlera, díky němuž se mi teď začal plést Lansky s Cohenem – což je způsobeno tím, že se mi pořád nechtělo Double Dubuque (x/x) úplně opustit, takže jsem v posledních pár dnech trávil čas sledováním playthrough L.A. Noire), jenže to přesto nestačí. V mnohém mi to připomíná na The Deuce – je to pěkná rekonstrukce doby (v případě Mob City sice krapet lacinější), má to kvalitní herecké výkony, ale nevtáhne to plně do děje, je tu jistý odstup mezi hrdiny seriálu a divákem. Na víc než slabé čtyři hvězdy to necítím. P.S. Tak jako u Hillova snímku The Driver, který jsem viděl den předtím, tak se i zde dočkáme důležité scény na Los Angeles Union Station. [viděno 17.9.2020]

"Better get new plates if you plan on taking it out again. People might be looking for it." Na první pohled viditelná inspirace pro Refnův Drive, stejně jako pro Wrightův Baby Driver, díky kterému jsem se konečně rozhodl na tento snímek podívat – i když nutno podotknout, že zde ten vliv není příliš výrazný. Drive oproti tomu sdílí se svým předchůdcem ze '78 opravdu hodně, od vizuálu, barevnosti, podobnosti některých scén, až po skutečnost, že jak O'Neal, tak i Gosling jsou také poměrně známí účinkováním v romantických filmech. O'Neal není sice ve své roli nijak extra přesvědčivý, přesto jsem si na něj ve výsledku dokázal zvyknout a odpustit mu to. Tak jako všem ostatním, kteří také nejsou ničím více, než pouhými siluetami, hrubými náčrtky charakterů bez nějaké větší hloubky. To sice značně zeslabuje celkový účinek filmu, jenže pořád nám zůstávají nádherné noční honičky a docela dost šokujícího, pro mne většinou opravdu nečekaného, násilí (zase jako Drive). A finále na L.A. Union Station je vždycky fajn. ║ Zajímavý rozhovor Edgara Wrighta s Walterem Hillem. [viděno 16.9.2020]

"Don't call him back. Why torture yourself?" "That's my job. I get paid to be a masochist." Velmi důstojný debut jednoho mladého režiséra na počátku jeho kariéry a zároveň velmi pěkná pocta jednomu starému herci na konci té jeho. Obě témata, kterých se ve dvou liniích filmu dočkáme, stále neztratila nic ze své aktuálnosti, potažmo děsivosti, snímek si pravděpodobně dokonce drží prvenství ve zpracování skutečných případů střelců, které se začaly více objevovat na plátně a v televizi až v 70. letech (Dirty Harry, The Deadly Tower, Two-Minute Warning). Ovšem zde jsme zatím stále kousek za polovinou šesté dekády a můžeme se kochat pohledy na zmizelé Los Angeles – od industriálních oblastí přes dálnice až po bulváry, domky střední třídy na předměstí, hotelové pokoje, obchody se zbraněmi, autokina, všudypřítomné neony... a samozřejmě i krásná auta. Také nesmím zapomenout na to, že zvukovou kulisu nám (alespoň na chvíli) neposkytuje nikdo jiný než The Real Don Steele! (♪♫) (♪♫) (♪♫) (♪♫) (x) [viděno 13.9.2020]