Ač je Strachův a Urbanův snímek kompromisem mezi autorskými možnostmi (schopnostmi) a chaosem/smetištěm našeho moderního světa, přesto napovídá a otevírá víc, než kterýkoliv český film za posledních 23 let, snad s výjimkou Návratu idiota.
To, že většina diváků Santiniho jazyk nerozluští, to je asi nevyhnutelná daň toho, že opravdu něco sděluje...
(Škoda té televiznosti a příliš dobového stylu, i když to je jeden z nejspíš nevyhnutelných kompromisů).
Hodnocení po pěti dílech: Trochu nechápu převážně negativní hodnocení v komentářích. Podle mého názoru jde o docela slušný kriminální seriál s velmi dobrým Jaškowem a snesitelnou Vágnerovou. Natočeno je to dost průměrně, ale oceňuju námět a motivický záběr, který neváhá pojmenovat širší společensko-politické souvislosti případů. Prostě, v tomto ohledu to není žádná sousedská zabijačka z Kriminálky Anděl.
igi B.: "Tam hledejte kořeny dnešního ekonomického i společenského a sociálního marasmu!"
igi B., vy ťuldo, vždyť stejný problém, jako ti na Jesenicku, mají lidi ve Španělsku, v USA, kdekoliv, kde se prostě nevyplácí už ani ty lidi zaměstnávat. To nemá s našim marasmem (který je taky dost velký) nic moc co dělat, že se ruší fabriky tu a onde, a práce mizí.
Tenhle film celý průser moc neanalyzuje a jen popisuje několik jeho jevových stránek, plus přidává názory pár intelektuálů levé observance. I tak tam toho zazní dost, aby si soudný člověk uvědomil, že něco je na nakloněné rovině, a jede to - kam? Ano, tam.
Black Swan je smutným příkladem toho, jak lze zkazit potenciálně výjimečný film. Posuďte sami: Nina (Natalie Portman) je sólistkou jistého předního baletního souboru. Je v ideálním věku, je technicky brilantní, takže je velkou favoritkou na hlavní roli v připravovaném nastudování Čajkovského Labutího jezera. Mezi baletkami panuje vražedné soupeření o takové role - jsou pro ně schopny se vyspat se šéfem, utýrat se hladem, padnout vyčerpáním při tréninku. Nina má ovšem zároveň peklo doma se svou dominantní matkou, která si na ní řeší vlastní neuspokojivou kariéru baletky v mladých letech. Dovedeme si představit, jak asi vypadalo dětství Niny, ostatně ve svých cca 25 letech žije baletka v dětském pokoji, vyzdobeném jako pro 7leté děvče. Šéf baletu (Vincent Cassel) si ale není jist, zda se Nina na roli Labutí královny zcela hodí. Je sice technicky perfektní, ale chybí jí výraz, nutný pro temnou polohu černé labutě, ve kterou se má bílá labuť během představení proměnit. Nina je příliš pokorná, příliš podléhavá, postrádá erotický náboj. Navíc vidíme, že baletka začíná mít jakési psychické potíže. Až potud má film našlápnuto na skvělé drama. Divák nadto nevyhnutelně přemýšlí, co musela roli sebeobětující se baletky obětovat Natalie Portman, anorekticky vyhublá a evidentně alespoň v některých pasážích tančící bez dublerky. Prostě, zbraně, které vytáhli do této chvíle autoři filmu, jsou smrtící a zasahují přesně, téma je navíc dost neokoukané. Jenže, jako by tvůrci nevěřili síle toho, co už dali na váhu dramatu, přidávají postupně další a další závaží: schizofrenii, drogy, mysteriozní sexualitu, při klíčové scéně převtělení předvedou poněkud komicky umělohmotné digitální efekty (to už jsem se začal smát), pak ještě přijde doslovný naturalismus krve na pódiu - a svůj film s pozoruhodnou dovedností zabíjejí.
Oproti pečlivě vypilovaným časosběrným snímkům Heleny Třeštíkové mnohem odbytější a nepříliš poutavý materiál, byť si bere za objekty pozorování víceméně celebrity (až snad na Rímského).
Na cestách, kterými prošli Ruml, Kocáb a Mejstřík, je nejpozoruhodnější jakási zbabranost, všichni tři by cosi chtěli dokázat, ale nakonec z toho je takové malé depresívní hov...nic. Ačkoliv materiálně jsou na tom slušně.
Nakonec relativně nejdál a nejvíc ušel ten nejmenší. Kryštof Rímský byl v roce 1989 14letým hošíkem, pak mutujícím anarchistou, poté feťákem, a nakonec se stal průměrným pražským hercem. Jen škoda, že asi netalentovaným. Ale tím spíš jeho vzestup vypadá, jako když se baron Prášil tahal za cop z bažiny.
Až taková bomba to není, i když to - jako správný blockbuster - chytne a nepustí. Oceňuju "pokrokově" nastavená znaménka, nemohu ocenit schematičnost. 81%
Zářijové noci jsou na podmínky 50. let opravdu pozoruhodný film. O to je zajímavější, že jde o snímek prakticky neznámý. Ovšem ignorance v tomto případě docela dává smysl - v minulém režimu film diskreditovaly osoby tvůrců, emigrantů - režiséra Jasného a scénaristy Kohouta, po roce 1989 byl nepoužitelný pro svůj umírněný reformně komunistický étos. Pavel Kohout nicméně zřetelně scénářem ukazuje, že se už v této době (jde o období těsně po odhalení Stalinova kultu v roce 1956) zbavil největších iluzí o systému. Divadelní hra, která byla předlohou pro film, byla prý dokonce napsána již v roce 1954. Reálnou tvář společnosti, sděluje film, nenajdeme mezi hesly nebo u vedoucích funkcionářů, ale u malých, konkrétních lidí (Brodský, Menšík, Mareš), kteří si o věcech myslí svoje. Ve větších i menších rolích se zde představuje řada i později významných herců, i když se nedá tvrdit, že by některý z nich předvedl výrazně nadprůměrný výkon. Od režiséra Vojtěcha Jasného jsem zatím viděl jediný film, který je podle mne lepší, než Zářijové noci. Pochopitelně mám na mysli Všechny dobré rodáky. Ostatní jeho snímky, včetně slavného Kocoura, mi přijdou být slabší.
Velice zajímavý snímek je pro mne osobně totálně zabit hlavním představitelem Guyem Piercem, který je mi krajně nesympatický, takže jsem s filmem "nešel."
Jen si nenechejme vnutit jakoukoliv, byť sebelépe míněnou, intepretaci tohoto filmu. Je to příběh, který stojí sám o sobě, žádný traktát nebo náboženská agitka. Jeden z nejlepších příběhů, jaké znám.
Pěkný film to je. Slavně vybojoval třicet osm let starou bitvu s...ehm, s čímpak to? se zlem? se slabostí těch druhých? se zjednodušeným viděním minulých vin a zásluh? Ještě, že dnes je tohle staré zlo bezmocné, sice se slušným důchodem, ale hlavně, že ho nebojácně pojmenujeme a ukážeme. A za dalších čtyřicet let se dovíme, jak jsme to měli se zly své doby tenkrát my.
(- Ovšem, může pojmenovat zlo své doby režisér, vystupující v reklamě na Komerční banku?
- Možná může, ale zatím se tomu ani nepřiblížil.)
Jinak klobouk dolů před panem Chudíkem, který zahrál svého Antisovu magicky. A Daniela Kolářová je na stará kolena nevýslovná herečka.
Nechci zraňovat něčí city, ale tohle je opravdu strašné. Pokud má tahle hrůza nahrazovat Krausovu talk show, tak to je mi líto všech zúčastněných. Kromě Haliny Pawlovské, která by mohla mít trochu sebereflexe. Ale chápu, účty je potřeba platit.
Solidní atmosferický film, který chvílemi vypadá, jako by byl natočen v době, kterou zobrazuje, tedy v polovině 50. let. Že má Scorsese blízko k Hitchcockovi, jde poznat, ale žádné přímé odvolávky jsem nezachytil. Překvapivě jsem byl schopen procházet dějem s DiCapriem, kterého moc nemusím, ale tady si u mne spravil reputaci. Trochu jsem nepochopil jaký význam má ve filmu Mahlerův juvenilní Kvartet pro smyčce a klavír, který měl tuším veřejnou premiéru až v 60. letech, a tak by jej DiCapriův Teddy neměl znát. 83%
V ohlasech čtu spíše rozpaky, ale mně to přišlo jako solidní průměr, samozřejmě při respektování žánru romantické komedie. A Sandře Bullockové to pořád moc sluší. 65%
Sám vlastně netuším, jak to, že jsem tento poměrně statický film (vycházející z divadelní hry) zhlédl na jedno posezení, což u mne věru není zrovna obvyklé. Asi se ve mně dotkl některých důležitých strun - témat myšlení, smysluplné práce, duševní nemoci v rodině - kterým rozumím zcela intimně.
Ale nic z toho by nefungovalo, kdyby film nestál na silných výkonech Gwyneth Paltrow a Anthony Hopkinse.
Nejvíc mne na Breaking and Entering zaujalo, jak křehké jsou všechny jeho postavy. Užil jsem si 110 minut soucitu, a přitom jsem se nenudil. Výborně vybraní herci - citlivý a hezký Jude Law, jemná a vznešená Robin Wright Penn, dojemný a kamarádský Martin Freeman, ženská a pořád krásná Juliette Binoche, charismatická Vera Farmiga... Moc dobrý film, pokud jste na podobné vlně, ale umím pochopit, že se s mnohými mine. Jediná stránka, která mi trochu nesedla, bylo to příliš doslovné, prvoplánové balkánské etno. Pro mne tak 81%.
Relativně nižší hodnocení ostatních komentátorů vlastně chápu. Něco tomu filmu chybělo. Jenže ten chcípák v podání Martina Freemana je mi tak blízký, že by to mohlo být celé o mně. A Gwyneth Paltrow prostě baštím a basta. Takže se mi to líbilo.
Jak jsem už dříve napsal, nedávám filmům méně, než jednu hvězdičku, ale tady jsem opravdu zaváhal... Srovnání "našeho" klipu s původním spotem od Sáry Silvermanové (jehož je ten český paskvil plagiátem) ukazuje na jakousi propast kulturní a mentální, která by skoro vybízela k emigraci. Jen mne to utvrdilo v pochybnostech nad Zelenkovým oslavovaným Rokem ďábla, který mi osobně připadal být velmi, velmi slabý. Pokud jsem udělil 4 hvězdy Karamazovům, a nehodlám to měnit, tak to platí za pasáže z divadelní verze, to, co tam přidal Zelenka, mi přišlo být zmatené a nedomyšlené. Přemluv bábu je poté hodně slabomyslný klip, eufemisticky napsáno.
Od Roberta Sedláčka čekám po Pravidlech lži jen solidní filmy. Pokus o politickou satiru je, po několika dokumentech, které se české politiky výslovně týkaly, zcela konsekventní. Takže jsem vlastně čekal docela hodně. Což je vysoká laťka, kterou tenhle film, upřímně napsáno, nepřeskočil. Předvším proto, že - znaje nepatrně střeva české politiky z vlastní zkušenosti - vidím naše papaláše podstatně kritičtěji. Je to větší bláto a panoptikum. Za sebe bych za optimální metodu jak se tomu světu přiblížil, viděl spíš v poetice 60. let, třeba u Formana (Hoří, má panenko), nebo dvojice Papoušek-Passer. Čtyři body dávám jako povzbuzení nebo výraz sympatií, přesněji to je tak 3,6.
Musím se přiznat ke slabosti pro filmy v nichž je zrelativizována prostoročasová souvislost, jako třeba Matrix nebo česká komedie Zítra vstanu a opařím se čajem. Třinácté patro patří do téhle poličky a vede si dost dobře. Zejména oceňuju krásně provedenou rekonstrukci roku 1937 v jedné z virtuálně-časových rovin. Na snímku je bohužel vidět, že peněz na jeho realizaci bylo asi méně, než by si látka zasloužila, takže působí trochu televizním dojmem. Objev je pro mne Gretchen Mol, kterou má, myslím, kamera moc ráda. Proti otřásajícímu efektu z Matrixu je tohle ovšem ve výsledku docela slabý čajíček, při všech výhradách, které k Matrixu mám...
Deprimující pohled na špičkovou politiku. A, podle mne, jedno z velkých děl politické satiry. I když mi hezkých pár fórů uniklo, protože tahle záplava rychlopalné angličtiny se lapá ztuha.
Inu, kdyby v tom filmu nekraloval elegantní i sympatický Clooney, bylo by to tak na 2 body. Tu řadu pětihvězdičkových hodnocení na CSFD upřímně nechápu. Naprostý průměr.
Škoda příliš televizního pojetí a rezignace na náročnější budování atmosféry. Scénář (Pavel Kohout) je podle mne velmi slušný, bohužel poněkud přidušený režií (Viktor Polesný). Herecky navzdory malé ploše zaujme J. Hanzlík, ale i představitel hlavní role O. Kavan. Svůj solidní standard předvádějí V. Preiss, M. Válková nebo V. Dlouhý.
Film je velmi nevyrovnaný. Pár docela sledovatelných scén se volně mísí s pasážemi, kdy jsem se vyloženě styděl za tvůrce a zúčastněné. Holt nejsem nestyda. Krize středního věku se zjevně netýká jen hlavního hrdiny.
Doufám, že mne nikdo nebude podezřívat z podpory a propagace hnutí, směřujícího...atd. Ostatně včera jsem dal stejný - plný - počet hvězdiček Lanzmannovu Šoa (které pro mne stojí výše téměř ve všech myslitelných ohledech, krom obrazové efektnosti). Riefenstahlová vytvořila ďábelské dílo, jemuž ve svérázné dokonalosti brání jen technická omezení, daná dobovými filmařskými prostředky.
Moje komentáře
Santiniho jazyk (TV film) (2011)
Ač je Strachův a Urbanův snímek kompromisem mezi autorskými možnostmi (schopnostmi) a chaosem/smetištěm našeho moderního světa, přesto napovídá a otevírá víc, než kterýkoliv český film za posledních 23 let, snad s výjimkou Návratu idiota. To, že většina diváků Santiniho jazyk nerozluští, to je asi nevyhnutelná daň toho, že opravdu něco sděluje... (Škoda té televiznosti a příliš dobového stylu, i když to je jeden z nejspíš nevyhnutelných kompromisů).
Expozitura (TV seriál) (2008)
Hodnocení po pěti dílech: Trochu nechápu převážně negativní hodnocení v komentářích. Podle mého názoru jde o docela slušný kriminální seriál s velmi dobrým Jaškowem a snesitelnou Vágnerovou. Natočeno je to dost průměrně, ale oceňuju námět a motivický záběr, který neváhá pojmenovat širší společensko-politické souvislosti případů. Prostě, v tomto ohledu to není žádná sousedská zabijačka z Kriminálky Anděl.
Robota (TV film) (2010)
igi B.: "Tam hledejte kořeny dnešního ekonomického i společenského a sociálního marasmu!" igi B., vy ťuldo, vždyť stejný problém, jako ti na Jesenicku, mají lidi ve Španělsku, v USA, kdekoliv, kde se prostě nevyplácí už ani ty lidi zaměstnávat. To nemá s našim marasmem (který je taky dost velký) nic moc co dělat, že se ruší fabriky tu a onde, a práce mizí. Tenhle film celý průser moc neanalyzuje a jen popisuje několik jeho jevových stránek, plus přidává názory pár intelektuálů levé observance. I tak tam toho zazní dost, aby si soudný člověk uvědomil, že něco je na nakloněné rovině, a jede to - kam? Ano, tam.
Černá labuť (2010)
Black Swan je smutným příkladem toho, jak lze zkazit potenciálně výjimečný film. Posuďte sami: Nina (Natalie Portman) je sólistkou jistého předního baletního souboru. Je v ideálním věku, je technicky brilantní, takže je velkou favoritkou na hlavní roli v připravovaném nastudování Čajkovského Labutího jezera. Mezi baletkami panuje vražedné soupeření o takové role - jsou pro ně schopny se vyspat se šéfem, utýrat se hladem, padnout vyčerpáním při tréninku. Nina má ovšem zároveň peklo doma se svou dominantní matkou, která si na ní řeší vlastní neuspokojivou kariéru baletky v mladých letech. Dovedeme si představit, jak asi vypadalo dětství Niny, ostatně ve svých cca 25 letech žije baletka v dětském pokoji, vyzdobeném jako pro 7leté děvče. Šéf baletu (Vincent Cassel) si ale není jist, zda se Nina na roli Labutí královny zcela hodí. Je sice technicky perfektní, ale chybí jí výraz, nutný pro temnou polohu černé labutě, ve kterou se má bílá labuť během představení proměnit. Nina je příliš pokorná, příliš podléhavá, postrádá erotický náboj. Navíc vidíme, že baletka začíná mít jakési psychické potíže. Až potud má film našlápnuto na skvělé drama. Divák nadto nevyhnutelně přemýšlí, co musela roli sebeobětující se baletky obětovat Natalie Portman, anorekticky vyhublá a evidentně alespoň v některých pasážích tančící bez dublerky. Prostě, zbraně, které vytáhli do této chvíle autoři filmu, jsou smrtící a zasahují přesně, téma je navíc dost neokoukané. Jenže, jako by tvůrci nevěřili síle toho, co už dali na váhu dramatu, přidávají postupně další a další závaží: schizofrenii, drogy, mysteriozní sexualitu, při klíčové scéně převtělení předvedou poněkud komicky umělohmotné digitální efekty (to už jsem se začal smát), pak ještě přijde doslovný naturalismus krve na pódiu - a svůj film s pozoruhodnou dovedností zabíjejí.
Evoluce 4 z revoluce (2010)
Oproti pečlivě vypilovaným časosběrným snímkům Heleny Třeštíkové mnohem odbytější a nepříliš poutavý materiál, byť si bere za objekty pozorování víceméně celebrity (až snad na Rímského). Na cestách, kterými prošli Ruml, Kocáb a Mejstřík, je nejpozoruhodnější jakási zbabranost, všichni tři by cosi chtěli dokázat, ale nakonec z toho je takové malé depresívní hov...nic. Ačkoliv materiálně jsou na tom slušně. Nakonec relativně nejdál a nejvíc ušel ten nejmenší. Kryštof Rímský byl v roce 1989 14letým hošíkem, pak mutujícím anarchistou, poté feťákem, a nakonec se stal průměrným pražským hercem. Jen škoda, že asi netalentovaným. Ale tím spíš jeho vzestup vypadá, jako když se baron Prášil tahal za cop z bažiny.
Škola otců (1957)
Pro mne hodně silné čtyři hvězdy. Tak 83%.
Každá koruna dobrá (1961)
Takový záplava skvělých herců - a takové fiasko.
Muži, kteří nenávidí ženy (2009)
Až taková bomba to není, i když to - jako správný blockbuster - chytne a nepustí. Oceňuju "pokrokově" nastavená znaménka, nemohu ocenit schematičnost. 81%
Dívka, která si hrála s ohněm (2009)
Asi bych to nebýt jedničky neviděl, ale podle mne to zase o tolik horší není. 74%
Zářijové noci (1957)
Zářijové noci jsou na podmínky 50. let opravdu pozoruhodný film. O to je zajímavější, že jde o snímek prakticky neznámý. Ovšem ignorance v tomto případě docela dává smysl - v minulém režimu film diskreditovaly osoby tvůrců, emigrantů - režiséra Jasného a scénaristy Kohouta, po roce 1989 byl nepoužitelný pro svůj umírněný reformně komunistický étos. Pavel Kohout nicméně zřetelně scénářem ukazuje, že se už v této době (jde o období těsně po odhalení Stalinova kultu v roce 1956) zbavil největších iluzí o systému. Divadelní hra, která byla předlohou pro film, byla prý dokonce napsána již v roce 1954. Reálnou tvář společnosti, sděluje film, nenajdeme mezi hesly nebo u vedoucích funkcionářů, ale u malých, konkrétních lidí (Brodský, Menšík, Mareš), kteří si o věcech myslí svoje. Ve větších i menších rolích se zde představuje řada i později významných herců, i když se nedá tvrdit, že by některý z nich předvedl výrazně nadprůměrný výkon. Od režiséra Vojtěcha Jasného jsem zatím viděl jediný film, který je podle mne lepší, než Zářijové noci. Pochopitelně mám na mysli Všechny dobré rodáky. Ostatní jeho snímky, včetně slavného Kocoura, mi přijdou být slabší.
Memento (2000)
Velice zajímavý snímek je pro mne osobně totálně zabit hlavním představitelem Guyem Piercem, který je mi krajně nesympatický, takže jsem s filmem "nešel."
Krátký film o lásce (1988)
Jen si nenechejme vnutit jakoukoliv, byť sebelépe míněnou, intepretaci tohoto filmu. Je to příběh, který stojí sám o sobě, žádný traktát nebo náboženská agitka. Jeden z nejlepších příběhů, jaké znám.
Kawasakiho růže (2009)
Pěkný film to je. Slavně vybojoval třicet osm let starou bitvu s...ehm, s čímpak to? se zlem? se slabostí těch druhých? se zjednodušeným viděním minulých vin a zásluh? Ještě, že dnes je tohle staré zlo bezmocné, sice se slušným důchodem, ale hlavně, že ho nebojácně pojmenujeme a ukážeme. A za dalších čtyřicet let se dovíme, jak jsme to měli se zly své doby tenkrát my. (- Ovšem, může pojmenovat zlo své doby režisér, vystupující v reklamě na Komerční banku? - Možná může, ale zatím se tomu ani nepřiblížil.) Jinak klobouk dolů před panem Chudíkem, který zahrál svého Antisovu magicky. A Daniela Kolářová je na stará kolena nevýslovná herečka.
Mamba show (TV pořad) (2010)
Nechci zraňovat něčí city, ale tohle je opravdu strašné. Pokud má tahle hrůza nahrazovat Krausovu talk show, tak to je mi líto všech zúčastněných. Kromě Haliny Pawlovské, která by mohla mít trochu sebereflexe. Ale chápu, účty je potřeba platit.
Prokletý ostrov (2010)
Solidní atmosferický film, který chvílemi vypadá, jako by byl natočen v době, kterou zobrazuje, tedy v polovině 50. let. Že má Scorsese blízko k Hitchcockovi, jde poznat, ale žádné přímé odvolávky jsem nezachytil. Překvapivě jsem byl schopen procházet dějem s DiCapriem, kterého moc nemusím, ale tady si u mne spravil reputaci. Trochu jsem nepochopil jaký význam má ve filmu Mahlerův juvenilní Kvartet pro smyčce a klavír, který měl tuším veřejnou premiéru až v 60. letech, a tak by jej DiCapriův Teddy neměl znát. 83%
Návrh (2009)
V ohlasech čtu spíše rozpaky, ale mně to přišlo jako solidní průměr, samozřejmě při respektování žánru romantické komedie. A Sandře Bullockové to pořád moc sluší. 65%
Důkaz (2005)
Sám vlastně netuším, jak to, že jsem tento poměrně statický film (vycházející z divadelní hry) zhlédl na jedno posezení, což u mne věru není zrovna obvyklé. Asi se ve mně dotkl některých důležitých strun - témat myšlení, smysluplné práce, duševní nemoci v rodině - kterým rozumím zcela intimně. Ale nic z toho by nefungovalo, kdyby film nestál na silných výkonech Gwyneth Paltrow a Anthony Hopkinse.
Dveře dokořán (2006)
Nejvíc mne na Breaking and Entering zaujalo, jak křehké jsou všechny jeho postavy. Užil jsem si 110 minut soucitu, a přitom jsem se nenudil. Výborně vybraní herci - citlivý a hezký Jude Law, jemná a vznešená Robin Wright Penn, dojemný a kamarádský Martin Freeman, ženská a pořád krásná Juliette Binoche, charismatická Vera Farmiga... Moc dobrý film, pokud jste na podobné vlně, ale umím pochopit, že se s mnohými mine. Jediná stránka, která mi trochu nesedla, bylo to příliš doslovné, prvoplánové balkánské etno. Pro mne tak 81%.
Hezké sny (2007)
Relativně nižší hodnocení ostatních komentátorů vlastně chápu. Něco tomu filmu chybělo. Jenže ten chcípák v podání Martina Freemana je mi tak blízký, že by to mohlo být celé o mně. A Gwyneth Paltrow prostě baštím a basta. Takže se mi to líbilo.
Přemluv bábu (video film) (2010)
Jak jsem už dříve napsal, nedávám filmům méně, než jednu hvězdičku, ale tady jsem opravdu zaváhal... Srovnání "našeho" klipu s původním spotem od Sáry Silvermanové (jehož je ten český paskvil plagiátem) ukazuje na jakousi propast kulturní a mentální, která by skoro vybízela k emigraci. Jen mne to utvrdilo v pochybnostech nad Zelenkovým oslavovaným Rokem ďábla, který mi osobně připadal být velmi, velmi slabý. Pokud jsem udělil 4 hvězdy Karamazovům, a nehodlám to měnit, tak to platí za pasáže z divadelní verze, to, co tam přidal Zelenka, mi přišlo být zmatené a nedomyšlené. Přemluv bábu je poté hodně slabomyslný klip, eufemisticky napsáno.
Muži v říji (2009)
Od Roberta Sedláčka čekám po Pravidlech lži jen solidní filmy. Pokus o politickou satiru je, po několika dokumentech, které se české politiky výslovně týkaly, zcela konsekventní. Takže jsem vlastně čekal docela hodně. Což je vysoká laťka, kterou tenhle film, upřímně napsáno, nepřeskočil. Předvším proto, že - znaje nepatrně střeva české politiky z vlastní zkušenosti - vidím naše papaláše podstatně kritičtěji. Je to větší bláto a panoptikum. Za sebe bych za optimální metodu jak se tomu světu přiblížil, viděl spíš v poetice 60. let, třeba u Formana (Hoří, má panenko), nebo dvojice Papoušek-Passer. Čtyři body dávám jako povzbuzení nebo výraz sympatií, přesněji to je tak 3,6.
Třinácté patro (1999)
Musím se přiznat ke slabosti pro filmy v nichž je zrelativizována prostoročasová souvislost, jako třeba Matrix nebo česká komedie Zítra vstanu a opařím se čajem. Třinácté patro patří do téhle poličky a vede si dost dobře. Zejména oceňuju krásně provedenou rekonstrukci roku 1937 v jedné z virtuálně-časových rovin. Na snímku je bohužel vidět, že peněz na jeho realizaci bylo asi méně, než by si látka zasloužila, takže působí trochu televizním dojmem. Objev je pro mne Gretchen Mol, kterou má, myslím, kamera moc ráda. Proti otřásajícímu efektu z Matrixu je tohle ovšem ve výsledku docela slabý čajíček, při všech výhradách, které k Matrixu mám...
Mé druhé já (2007)
Mravoličná pohádka ve formě thrilleru. A v pohádce nejde o pravděpodobnost za každou cenu. Jodie Foster hraje o život jako o život.
Politické kruhy (2009)
Deprimující pohled na špičkovou politiku. A, podle mne, jedno z velkých děl politické satiry. I když mi hezkých pár fórů uniklo, protože tahle záplava rychlopalné angličtiny se lapá ztuha.
Lítám v tom (2009)
Inu, kdyby v tom filmu nekraloval elegantní i sympatický Clooney, bylo by to tak na 2 body. Tu řadu pětihvězdičkových hodnocení na CSFD upřímně nechápu. Naprostý průměr.
Smyčka (TV film) (2009)
Škoda příliš televizního pojetí a rezignace na náročnější budování atmosféry. Scénář (Pavel Kohout) je podle mne velmi slušný, bohužel poněkud přidušený režií (Viktor Polesný). Herecky navzdory malé ploše zaujme J. Hanzlík, ale i představitel hlavní role O. Kavan. Svůj solidní standard předvádějí V. Preiss, M. Válková nebo V. Dlouhý.
Nestyda (2008)
Film je velmi nevyrovnaný. Pár docela sledovatelných scén se volně mísí s pasážemi, kdy jsem se vyloženě styděl za tvůrce a zúčastněné. Holt nejsem nestyda. Krize středního věku se zjevně netýká jen hlavního hrdiny.
Mlčení (1963)
Tváří v tvář - mlčení Boha, mlčení vědomí a svědomí, mlčení společenství a mlčení hodnot - tento film šeptá a sem tam neslyšně vykřikne.
Ďáblova lest (TV film) (2008)
Dobří herci, dobrá režie, komický scénář.
Triumf vůle (1935)
Doufám, že mne nikdo nebude podezřívat z podpory a propagace hnutí, směřujícího...atd. Ostatně včera jsem dal stejný - plný - počet hvězdiček Lanzmannovu Šoa (které pro mne stojí výše téměř ve všech myslitelných ohledech, krom obrazové efektnosti). Riefenstahlová vytvořila ďábelské dílo, jemuž ve svérázné dokonalosti brání jen technická omezení, daná dobovými filmařskými prostředky.