MartinX.

Pátý a šestý díl seriálu jsem nedokoukal do konce, což je špatné znamení, a už se k němu asi nevrátím. Podle mne tvůrci (tedy hlavně Petr Zelenka) neodhadli nosnost materiálu a přetáhli to, na 12 dílů tohle nemá sílu. Když shrnu dobré stránky: zajímavý typ Hynka Čermáka, dobrá komická tahounka Kláry Melíškové, zemitá Tereza Voříšková. Výborná, přesně vyleštěná epizodka Viktora Preisse. Zbytek průměr nebo zbytečnost. Škoda.

Dokument, i když zajímavý, mne velmi rychle začal iritovat. Jeho autor má zjevně dosti vyhraněný pohled na svět. Portrétuje tři své spolužáky ze základní školy v rodné vesnici na Vysočině. Vcelku hodného, medvídkovitého nácka. Sympatickou, ale trochu plochou (myslím osobnostně...) lesbičku. A řemeslníka-živnostníka s velmi úzkým rozhledem, ale vcelku dobře zakotveného v životě. Sám autor viditelně považuje za zásadní zdejší problém xenofobii lidí a opakovaně se svými spolužáky řeší právě tohle. Uprchlíky, Romy, atd. Pozoruhodná scéna nastává, když sděluje svému spolužákovi náckovi, že ho sice má rád, ale kdyby ho viděl někde něco volat, co je proti zákonu, tak ho nemilosrdně udá a pošle "bručet". Problém tohoto výjevu je v tom, že autor dokumentu se chová (a to nejen v této scéně) jako věřící fanatik a "nácek" ho poněkud bezmocně poslouchá a působí v tu chvíli mnohem lidštěji. Pro autora totiž jeho "pravda" stojí výš, než člověk. A to už tady bylo v dějinách mnohokrát, pokaždé se smutnými důsledky. Protože pravda je vždycky, naprosto vždycky, mnohem složitější. Malér nastává, když se někdo domnívá, že je majitelem jedné, jednoduché a černobílé pravdy a je jeho povinností ji všem okolo natlouci do hlavy. (Abych doplnil, kde stojím: sám volím ve volbách podobně jako autor a snad bych se s ním v mnohém shodl, ale jeho fanatická jistota a černobílé vidění světa na mne působí hodně strašidelně).

Mám už dlouho slabost pro Terezu Brdečkovou i Roberta Sedláčka. Tátu T. Brdečkové považuji za jednu z velkých osobností české kultury 2. poloviny 20. století. Osobnost ne zcela doceněnou, dodávám. Bohému jsem proto očekával se zájmem a přízní. Upřímně řečeno, zatím nejsem uspokojen. Do děje se neumím dostat, chybí mi v seriálu něco, co by mne dojímalo a udržovalo můj zájem. Až na Vladimíra Javorského, který v kreaci na téma Vlasta Burian předvádí výkon na hranici možného. Samozřejmě, je to stále trochu toporná a snaživá nápodoba, ale lépe zahrát už to asi není v lidských silách. Kupodivu, špatný není ani Michal Dlouhý v roli Zdeňka Štěpánka. Od Dlouhého už léta nečekám nic, takže tohle "něco" mne příjemně překvapilo. Má v té roli osobnost a charisma, byť Štěpánka připomíná jen málo. Dodatek: Slyšel jsem rozhlasový rozhovor se Sedláčkem, právě o Bohémě a záležitostech okolo. Povídal tam zajímavé věci, například o hercích. Jaká úleva, když režisér v rozhovoru o své práci říká něco, co má obsah a myšlenku! A jaký nezvyk, bohužel. Až se v Sedláčkových filmech plně projeví jeho vnímavost a svébytné uvažování, může být velkým tvůrcem. Zatím to jen občas prchavě zažhne, Dodatek 2: Po shlédnutí všech dílů jsem zvedl hodnocení na 4 hvězdičky. Nejvíce na mne zapůsobily linie Vlasty Buriana a Miloše Havla. Štěpánkův příběh se postupně vytratil, linka Lilly Králové nedošla k něčemu uchopitelnému, story hlavního vypravěče Arnošta Žáka byla, bohužel, asi nejslabší. Výsledný dojem ovšem spíše příznivý.

Brdečkové a Macourkové nejsou, tož se spokojme s tím, co máme. Série to je na poměry nadstandardní, i když scénář střídá místa téměř geniální se slabšími. To nejlepší, musím souhlasit s některými předchozími komentátory, je linie ministra a tajemníka, kterou Martin Myšička s Jiřím Hánou zvládli skvěle a skoro by mi stačila ke spokojenosti.

Svět pod hlavou je dogmatické, jen naruby převrácené politické školení diváctva, a nic moc nad to. Pokud tenhle status politruků tvůrcům stačí k umělecké spokojenosti, budiž, jejich boj. 27 let po únoru byl natáčen major Zeman a tohle je 27 let po roce 1989 podobně primitivní, jen to nemá ten potenciál nezáměrné parodie, kterým Zeman i po těch letech potěší oko estéta-hovadisty. Takže si myslím, že to nebude televizní trvalka. Na druhou stranu, dívat se na to dá, baví mne Budař, Kopta a přišel jsem na chuť i Neužilovi. Trojan má sice dost prostoru, ale na ten rozsah je jeho role příliš jednorozměrná a předvídatelná, takže díl od dílu začíná nudit.

Škoda té televiznosti a příliš dobového stylu, i když to je jeden z nejspíš nevyhnutelných kompromisů. Jeden z mých oblíbených filmů posledních let.

Hodnocení po pěti dílech: Trochu nechápu převážně negativní hodnocení v komentářích. Podle mého názoru jde o docela slušný kriminální seriál s velmi dobrým Jaškowem a snesitelnou Vágnerovou. Natočeno je to dost průměrně, ale oceňuju námět a motivický záběr, který neváhá pojmenovat širší společensko-politické souvislosti případů. Prostě, v tomto ohledu to není žádná sousedská zabijačka z Kriminálky Anděl.

igi B.: "Tam hledejte kořeny dnešního ekonomického i společenského a sociálního marasmu!" igi B., vy ťuldo, vždyť stejný problém, jako ti na Jesenicku, mají lidi ve Španělsku, v USA, kdekoliv, kde se prostě nevyplácí už ani ty lidi zaměstnávat. To nemá s našim marasmem (který je taky dost velký) nic moc co dělat, že se ruší fabriky tu a onde, a práce mizí. Tenhle film celý průser moc neanalyzuje a jen popisuje několik jeho jevových stránek, plus přidává názory pár intelektuálů levé observance. I tak tam toho zazní dost, aby si soudný člověk uvědomil, že něco je na nakloněné rovině, a jede to - kam? Ano, tam.

Black Swan je smutným příkladem toho, jak lze zkazit potenciálně výjimečný film. Posuďte sami: Nina (Natalie Portman) je sólistkou jistého předního baletního souboru. Je v ideálním věku, je technicky brilantní, takže je velkou favoritkou na hlavní roli v připravovaném nastudování Čajkovského Labutího jezera. Mezi baletkami panuje vražedné soupeření o takové role - jsou pro ně schopny se vyspat se šéfem, utýrat se hladem, padnout vyčerpáním při tréninku. Nina má ovšem zároveň peklo doma se svou dominantní matkou, která si na ní řeší vlastní neuspokojivou kariéru baletky v mladých letech. Dovedeme si představit, jak asi vypadalo dětství Niny, ostatně ve svých cca 25 letech žije baletka v dětském pokoji, vyzdobeném jako pro 7leté děvče. Šéf baletu (Vincent Cassel) si ale není jist, zda se Nina na roli Labutí královny zcela hodí. Je sice technicky perfektní, ale chybí jí výraz, nutný pro temnou polohu černé labutě, ve kterou se má bílá labuť během představení proměnit. Nina je příliš pokorná, příliš podléhavá, postrádá erotický náboj. Navíc vidíme, že baletka začíná mít jakési psychické potíže. Až potud má film našlápnuto na skvělé drama. Divák nadto nevyhnutelně přemýšlí, co musela roli sebeobětující se baletky obětovat Natalie Portman, anorekticky vyhublá a evidentně alespoň v některých pasážích tančící bez dublerky. Prostě, zbraně, které vytáhli do této chvíle autoři filmu, jsou smrtící a zasahují přesně, téma je navíc dost neokoukané. Jenže, jako by tvůrci nevěřili síle toho, co už dali na váhu dramatu, přidávají postupně další a další závaží: schizofrenii, drogy, mysteriozní sexualitu, při klíčové scéně převtělení předvedou poněkud komicky umělohmotné digitální efekty (to už jsem se začal smát), pak ještě přijde doslovný naturalismus krve na pódiu - a svůj film s pozoruhodnou dovedností zabíjejí.

Oproti pečlivě vypilovaným časosběrným snímkům Heleny Třeštíkové mnohem odbytější a nepříliš poutavý materiál, byť si bere za objekty pozorování víceméně celebrity (až snad na Rímského). Na cestách, kterými prošli Ruml, Kocáb a Mejstřík, je nejpozoruhodnější jakási zbabranost, všichni tři by cosi chtěli dokázat, ale nakonec z toho je takové malé depresívní hov...nic. Ačkoliv materiálně jsou na tom slušně. Nakonec relativně nejdál a nejvíc ušel ten nejmenší. Kryštof Rímský byl v roce 1989 14letým hošíkem, pak mutujícím anarchistou, poté feťákem, a nakonec se stal průměrným pražským hercem. Jen škoda, že asi netalentovaným. Ale tím spíš jeho vzestup vypadá, jako když se baron Prášil tahal za cop z bažiny.