MartinX.

V ohlasech čtu spíše rozpaky, ale mně to přišlo jako solidní průměr, samozřejmě při respektování žánru romantické komedie. A Sandře Bullockové to pořád moc sluší. 65%

Sám vlastně netuším, jak to, že jsem tento poměrně statický film (vycházející z divadelní hry) zhlédl na jedno posezení, což u mne věru není zrovna obvyklé. Asi se ve mně dotkl některých důležitých strun - témat myšlení, smysluplné práce, duševní nemoci v rodině - kterým rozumím zcela intimně. Ale nic z toho by nefungovalo, kdyby film nestál na silných výkonech Gwyneth Paltrow a Anthony Hopkinse.

Nejvíc mne na Breaking and Entering zaujalo, jak křehké jsou všechny jeho postavy. Užil jsem si 110 minut soucitu, a přitom jsem se nenudil. Výborně vybraní herci - citlivý a hezký Jude Law, jemná a vznešená Robin Wright Penn, dojemný a kamarádský Martin Freeman, ženská a pořád krásná Juliette Binoche, charismatická Vera Farmiga... Moc dobrý film, pokud jste na podobné vlně, ale umím pochopit, že se s mnohými mine. Jediná stránka, která mi trochu nesedla, bylo to příliš doslovné, prvoplánové balkánské etno. Pro mne tak 81%.

Relativně nižší hodnocení ostatních komentátorů vlastně chápu. Něco tomu filmu chybělo. Jenže ten chcípák v podání Martina Freemana je mi tak blízký, že by to mohlo být celé o mně. A Gwyneth Paltrow prostě baštím a basta. Takže se mi to líbilo.

Jak jsem už dříve napsal, nedávám filmům méně, než jednu hvězdičku, ale tady jsem opravdu zaváhal... Srovnání "našeho" klipu s původním spotem od Sáry Silvermanové (jehož je ten český paskvil plagiátem) ukazuje na jakousi propast kulturní a mentální, která by skoro vybízela k emigraci. Jen mne to utvrdilo v pochybnostech nad Zelenkovým oslavovaným Rokem ďábla, který mi osobně připadal být velmi, velmi slabý. Pokud jsem udělil 4 hvězdy Karamazovům, a nehodlám to měnit, tak to platí za pasáže z divadelní verze, to, co tam přidal Zelenka, mi přišlo být zmatené a nedomyšlené. Přemluv bábu je poté hodně slabomyslný klip, eufemisticky napsáno.

Od Roberta Sedláčka čekám po Pravidlech lži jen solidní filmy. Pokus o politickou satiru je, po několika dokumentech, které se české politiky výslovně týkaly, zcela konsekventní. Takže jsem vlastně čekal docela hodně. Což je vysoká laťka, kterou tenhle film, upřímně napsáno, nepřeskočil. Předvším proto, že - znaje nepatrně střeva české politiky z vlastní zkušenosti - vidím naše papaláše podstatně kritičtěji. Je to větší bláto a panoptikum. Za sebe bych za optimální metodu jak se tomu světu přiblížil, viděl spíš v poetice 60. let, třeba u Formana (Hoří, má panenko), nebo dvojice Papoušek-Passer. Čtyři body dávám jako povzbuzení nebo výraz sympatií, přesněji to je tak 3,6.

Musím se přiznat ke slabosti pro filmy v nichž je zrelativizována prostoročasová souvislost, jako třeba Matrix nebo česká komedie Zítra vstanu a opařím se čajem. Třinácté patro patří do téhle poličky a vede si dost dobře. Zejména oceňuju krásně provedenou rekonstrukci roku 1937 v jedné z virtuálně-časových rovin. Na snímku je bohužel vidět, že peněz na jeho realizaci bylo asi méně, než by si látka zasloužila, takže působí trochu televizním dojmem. Objev je pro mne Gretchen Mol, kterou má, myslím, kamera moc ráda. Proti otřásajícímu efektu z Matrixu je tohle ovšem ve výsledku docela slabý čajíček, při všech výhradách, které k Matrixu mám...

Mravoličná pohádka ve formě thrilleru. A v pohádce nejde o pravděpodobnost za každou cenu. Jodie Foster hraje o život jako o život.

Deprimující pohled na špičkovou politiku. A, podle mne, jedno z velkých děl politické satiry. I když mi hezkých pár fórů uniklo, protože tahle záplava rychlopalné angličtiny se lapá ztuha.

Inu, kdyby v tom filmu nekraloval elegantní i sympatický Clooney, bylo by to tak na 2 body. Tu řadu pětihvězdičkových hodnocení na CSFD upřímně nechápu. Naprostý průměr.