Haibane renmei

Padla na mě z toho seriálu zvláštní něha a ne a ne se pustit. Nikdy bych si nepomyslel, že si mě může něco tak obskurního jako líně plynoucí, filosofující anime o hledání spásy získat. Ale stalo se. Často jsem sice zíval a těžko jsem snášel nepoměr mezi množstvím otázek a nedostatkem odpovědí, ale přece se mi to líbilo. Byť tato minisérie vznikla v Japonsku, je v ní mnoho s křesťanstvím rezonujících motivů: pozoruhodný se mi zdál zejména důraz na přednost lásky přijímané před tou dávanou. Nemůže milovat, kdo se nenechá milovat. To platí pro svět Haibane a pro katolictví jakbysmet.. Duchovně tedy tento produkt vzdálených ostrovů, řekl bych, neškodí, spíše zušlechťuje. (21.07.2011)

Šedokřídlí mě naprosto uchvátili od samého počátku, od první scény. Nejprve především zásluhou zpracování, tedy excelentní hudbou a nádhernou kresbou (tu řadím mezi animovanými díly na jedno z prvních míst). O chlup později mě okouzlilo zajímavé prostředí, atmosféra, sympatické postavy a každodenní práce šedokřídlých, které jsou představeny v prvních pěti, především seznamovacích dílech. Od přelomu šestého a sedmého dílu se pak rozehraje osobní příběh o hledání místa šedokřídlé na zemi a o odpuštění. Ten je výborně podaný, dosti emotivní a má fantasticky strhující a působivý závěr. Haibane by bezpochyby patřili do mé Top 3 veškerých filmových děl. 10/10 (21.09.2006)

Haibane renmei je dalším důkazem toho jak je naše kultura ochuzená o fenomén anime. Sice existují skalní příznivci japonské animace, nicméně by si tento úkaz zasloužil mnohem větší pozornost. Některé tyto japonské kreslené seriály v mnohem kvalitativně převyšují debilní a dementní americkou, německou, argentinskou, či třeba i českou tvorbu. Haibane renmei je mírumilovným, krásným a inteligentním seriálem, který by si mohl najít cestu ke každému neomezenému divákovi, který by byl schopný akceptovat zápletky mimo již vytyčených klasických a miliónkrát recyklovaných seriálových šablon. Seriál o andělíčcích, kteří jsou na sebe všichni děsně hodní a o svátcích si darují oříškové zvonečky v originalitě předčí například veškerou současnou českou seriálovou produkci. Plný počet nedávám proto, že první polovina trošku nudí a chce to trochu chtění k tomu překonat. Kdo to dokáže je odměněn fantastickou a mystickou druhou polovinou včetně skvostného posledního dílu. (05.06.2007)

Achich ouvej. Dobře. Budu si hrát na kacíře, ale nemůžu si pomoci. Musím otevřeně přiznat, že mám problém identifikovat chybu. On ten most mezi dokonalostí a průměrným zážitkem je tu opravdu tenký: Pochopení a přijmutí not, které vám seriál nabízí. První se dostavilo, druhé nikoliv. Jeden komentář to tu vystihl pro mě naprosto přesně: Čekal jsem, čekal, až zazvonil konec a zbylo mnoho otázek, které byly až protivně nezodpovězené. Drobný koloběh ze života Haibane o tom, jak přichází a poté odchází, mi jednoduše nestačil a už vůbec tězko v něm nacházet jakýkoliv druh naplnění, když život Haibane nakonec nikterak zvláštní není. Přišlo mi to jako krásně napsaná báseň, jejíž hloubka nedosahuje oné formě a neříká nám vůbec nic nového. Naivita, nekonečná dobrosrdčenost, nízká konfliktnost, i to filozofování by mohlo být hlubší a hledání pravdy a samé podstaty bytí zapálenější či mravokárnější. Postava Rakky mi vůbec nesedla, Reki mi byla mnohem bližší a její příběh mě zaujal a konec jí vzdal moc hezké díky. To vše podtrženo magickou kresbou a nádhernou hudbou. Jenže ta absence vnitřku hrozně moc mrzí a proto to pro mě znamenalo pouze mírně nadprůměrný zážitek. (08.03.2017)

Tohle patří do zlatého fondu, anime jako žádné jiné, úžasná kresba postav, animace, hudba která mě dohání někdy k slzám( a svého času jsem ji poslouchal neustále Koh Otani prostě umí, moje první setkání s ním), skvělý opening i ending. A hlavně příběh a poselství celého seriálu. Přimlouvám se za názor, že by jsme to neměli interpretovat v duchu křesťanství a Petrarky. V Haibane Renmei běží o něco jiného. Federace šerokřídlých mě dostala, ačkoliv jsem byl varován "nic se tam neděje" musíš nad tím přemýšlet. (30.12.2008)