Chudáčci

Tak jako buď se vo tomhle Lanthimosově mastepísu s někým zvysoka pobavíš na totálně pseudointelektuální vlně a umřeš při tom smíchy, nebo se s někým do krve pohádáš jaká to byla feministicky nesnesitelná pí....! Každopádně zase zcela mimo hlavní vlnu, s audio-vizuální úchylnou dokonalostí a s Emmou samozřejmě, která to s Yorgosem roztančila už ve Favoritce! (08.05.2024)

Barbie pre intelektuálov. Viac je myslím aj zbytočné písať, nič výstižnejšie ma už totiž nenapadne. Každopádne v Poor Things je toho toľko, až to môže aj premýšľavého diváka časom frustrovať a pozerať film s tým, že pre plné pochopenie to budem musieť vidieť ešte raz, nemusí byť vždy príjemný. Lanthimos je najlepší v momentoch, kedy rozpráva obrazom a herci výrazom tváre či pohybmi, naopak občasná doslovnosť artovosti neortodoxného diela skôr škodí. Vizuál je viac secesný než že by som v ňom videl Zemana a subjektívne mi pripadala pasáž v Paríži oproti iným kapitolám trochu natiahnutá a film tu mierne stráca tempo. V závere však dokáže scenár prekvapiť. (22.02.2024)

Když si odmyslím skvělou Emmu; skvělou masku Dafoea a specifické kamery a vizuál, které sice dokreslují atmosféru, ale mě mnohdy spíš ruší; dost odvážné scény a zajímavý Frankensteinský nápad, zbyde mi trochu dlouhý a nudný film, protože všechno se to rychle okouká a jediná Emma, která by mě dokázala nějak emočně připoutat, si to celou dobu kazí, takže mi jsou nakonec skoro všechny postavy lhostejné, a takový film pro mě ztrácí smysl. (05.03.2024)

Yorgos Lanthimos je svůj a bylo by asi zajímavé vidět, co se mu děje v hlavě. Chudáčci můžou působit jako jeho nejpřístupnější film, ale stále je to čistokrevný art a ne mainstream. Hlavním bodem je zde téma sexuality, které je prezentováno do příběhu někde na rozmezí Střihorukého Edwarda a Frankensteina. Film je odvážný a milovníci Emmy Stone (která zde popravdě není moc atraktivní) si přijdou na své a užijí si hromady sexu i nahoty. Pořád jsou ale Chudáčci od tvůrce Humra a to je důležité si uvědomit, protože vydržet toto audiovizuálně náročné, nepřístupné a dvě a půl hodiny dlouhé dílo, není jednoduché ale zároveň si divák odnese neobvyklý a neopakovatelný zážitek. (11.04.2024)

Surrealistický gejzír, kamera utržená ze řetězu (miluji záběry rybím okem, co už dneska nejsou jaksi moderní) a mrazivě dunivá hudba měnící se tu v kakofonii, tam jen v pár vybrnkaných tónů. Orgastická extáze snad ještě neměla lepší hudební doprovod, o řádění na parketu nemluvě. Při některých intenzivních pasážích jsem si vzpomněl na Michaela Nymana a jeho hudbu k filmům P. Greenaway. Magický mix steampunku a secese doplněný vizemi jak od Karla Zemana (včetně té mořské ryby). Navrch ještě něco z Felliniho a Tinta Brasse. A z černobílého Londýna do světa plného barev, dobrodružství, sexu, krutosti a smrti. A ty skvostné interiéry! Jedním z hlavních motivů je emancipace, ale nějak to nevadí. A samozřejmě svoboda. A ač se tu skáče o sto šest, film vůbec není oplzlý a vulgární. V menších rolích mě potěšila H. Schygulla, vynikající německá herečka. Její scénka točící se okolo sexu a masturbace neměla chybu. Film, co je třeba zažít v kině - obraz + zvuk=dokonalost. Myslím, že dlouho nic lepšího z poslední doby jen tak neuvidím. (26.01.2024)