Wong Fei-Hung je nezbedným synem mistra školy bojových umění. Namísto, aby studoval kung-fu, stále někde vyvádí výtržnosti. Při jedné z jeho taškařic se však zraní syn mocného a bohatého měšťana. A otec Wong Fei-Hunga náležitě potrestá – svěří ho svému sadistickému bratrovi, který má Fei-Honga naučit disciplíně. Tento záhadný muž, mající mezi svými studenty děsivou reputaci, učí Fei-Hunga bizarnímu stylu kung-fu. Nejdříve se Fei-Hung snaží vzdorovat, ale poté, co prohraje souboj s místním zabijákem, najatým na vraždu Fei-Hungova otce, uvědomí si, že jedinou cestou je ovládnutí speciálního bojového stylu zvaného "Opilý box". Snímek
Mistrův syn dokonale těží ze spojení precizních kung-fu soubojů a charakteristického humoru
Jackie Chana, který se díky tomuto filmu stal pomyslným králem žánru kung-fu komedií.
(Cinemax)
kagemush
Tohle je fakt pr(č)chanda.Kungfu HK filmů moc nakoukáno nemám,i proto si tohle můžu užít jako totální psinu.Fascinujou mě tedy,mimo jiné,hlavně pazvuky vyluzováné při soubojích-ta kombinace bouchání do koberce a pleskání záclon v průvanu,-no tomu by se vyrovnalo snad jen,že by při souboji třeba dvou pistolníků se místo výstřelu ozvalo upšouknutí.Jinak nevím co bych dodal,to podstatný k týhle srandě jsem už napsal.(1.11.2011)
MrPierc
Viděl jsem poprvé a to jsem kung-fu v mládí hltal jako na běžícím páse. Překvapila mne vtipná a rychlá choreografie soubojů, kterou jsem znal až z pozdějších filmů Jackieho Chana. O herectví se tu nedá vůbec mluvit, protože to je klasická ukázka groteskního herectví z Asie. Nejvíce se mi líbil trénink ve stylu loutkového divadla. Stále jsem se smál a divil novým kombinacím soubojů či použití okolních věcí. A dnes už vím, proč všichni chlastají a chodí do hospody = všichni se učí tajné bojové umění!(18.2.2012)
ORIN
Jeden z tradičních filmů Jackieho Chana, kterými se prezentoval na přelomu 70. a 80. let než se v roce 1985 proslavil akční a ve vážnějším tónu vedené Police Story. Mistrův syn můžeme z celkového hlediska tvorby Jackieho Chana indentifikovat na základě typických prvků jako jsou např. humor přecházející v určtých momentech až do absurdna nebo promyšlený systém soubojů. V roce 1994 natočil neméně povedené pokračování Legenda o opilém Mistrovi, kde mimo hlavní role film i spolurežíroval.(16.6.2011)
predators
Škoda, že se nehodnotí v rozpětí více hvězdiček, protože po shlédnutí dílu druhého, bych měl jít v tomto případě s hodnocením dolů. Ale není tomu tak a my si můžeme zařadit do kung-fu sbírky tento drahokam. Vynikající zobrazení opileckého stylu v podání J. Chana je naprosto geniální a ani se nedivím, že právě díky této roli se ujal a získal si mnoho mnoho příznivců. ...zajímavé taky je, kolik lidí provozuje tento styl u nás, především o pátcích a sobotách :-)90%(30.5.2008)
wipeout
Keby som Drunken Mastera videl ako decko určite by patril ku kultovým snímkam pri ktorých sa nad hodnotením predsa neuvažuje! Takto mi nezostáva nič iné ako skonštatovať, že Jackie Chan už za mladi bol božský a to čo sa k nám dostáva od neho v posledných rokoch je už len slabším odvarom. Naozaj choreografie súbojov sú nádherné a veľmi často humorné, veď kto už kedy videl bojový štýl založený na (ne)similácii tvrdého alkoholizmu. :) A potom, že prečo sa opitým nikdy nič nestane, no predsa používajú vlastne celý čas práve túto techniku. Problém ale je, že na druhej strane tu máme aj vatu vypĺňajúcu priestor medzi súbojmi a tá najmä vďaka minimálne "zvĺáštnemu" dabingu, už nejakým tým rôčkom, ktoré ubehli a občasných pokusoch o dramatizáciu plní naozaj len účel presunúť nás k ďaľšiemu súboju. Takže ak sa chcete zabaviť a kochať sa rýchlim kmitaním nôh, rúk a hláv tak ste na správnom mieste. 3,5*(10.2.2007)