Město Zero

Že mezi absurditu (lépe absurdnost ) a život je možno vložit rovnítko si intenzivně uvědomoval nejen Kafka nebo Beckett, ale nejspíš i Camus a mnoho mnoho dalších z řad režisérů, kteří si vybírali scénáře, které je možno spíš označit za "kafkárnu"; na rozdíl od toho, co se tímto termínem běžně rozumí. Absurdní jedná nejen malý Nostrodamus, ale skoro všichni, s nimiž se inženýr Alexej Varakin střetává - ale není prvávě on nejabsurdnější ze všech? A jeho útěk od posváteného dubu, definitivním projevem ztráty toho, co (možná mylně) považujeme za svoji identitu? Pozn.1: Jakoby vždy za tragedii okamžitě následovala komedie. Připomíná mi to jedno maximim Slavoje Žizka: "Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška." Pozn. 2: A rokenroll? Největší absurdita ze všech! (05.10.2018)

Hodně mi to připomnělo Lemův Rukopis nalezený ve vaně, podobně absurdní spletenec byrokracie a nemožnosti z něho utéct. Aktuálnější o to, že je tady zas - zase nám někdo říká, jak máme správně žít a vydává nám k tomu rozkazy, příkazy a zákony. A nemyslím jen koronavirus, ale i zelené hnutí nebo politickou korektnost. Spíše než drama bych řekl, že jde o mysteriozní podobenství s drobnými surrealistickými prvky, které na jednu stranu pobaví jak vtipem, tak nápaditostí (včetně naprosto skvělé kamery u záběrů města, ale i přírody), na druhou vyvolá pocit smutku, jak se stále motáme dokola (v tom je nadčasový), a jak strašně rádi pro novoty odjinud opouštíme domácí tradice, a pak toho snad i litujeme. Město Zero je takový globalizační projekt, z něhož není úniku, protože města různých zemí ve světě se sobě začínaní podobat. Hlavní hrdina se nakonec rozhodne utéct k rodině a tradici. Dávám jen 4 hvězdy, protože v některých pasážích se film trošičku vleče, a hlavně mu chybí nějaké silnější zakončení než jen poslední nad naší minulostí zhasne nebo že budoucnost je nejistá a dost možná bude potřeba utéct. (15.10.2020)

Brutálna kopa absurdít od začiatku až do polovice filmu ... Trošku viac sa tvorca venoval až takmer do detailu zobrazovaniu jednotlivých absurdných postáv, hlavne v múzeu, ale ako celok a hlavne s prihliadnutím na rok vzniku tohoto filmu, hodnotím ako nadpriemer ...! Jasná alegória na takú absurditu, akou bol celý Sojuz ... (02.06.2010)

První polovina je takřka dokonalá, ve druhé film trochu ztrácí dech, ale i tak je to pořád nadprůměr. Vidět ho v době vzniku, byl by to asi ještě silnější zážitek. Obsazení Leonida Filatova do hlavní role byla výborná volba. Film je ke zhlédnutí na stránkách Mosfilmu (společně s dalšími filmy Karena Šachnazarova). (29.07.2011)

„Idea, která nás spojuje a které sloužíme, je ideou státnosti. Mohutný, silný stát, to je ideál, pro který jsou Rusové ochotni trpět, obětovat i život. Je to iracionální idea. To není ono pragmatické evropské usilování získat maximální osobní výhody. Je to idea ruské duše, v které se rozplývá naše individualita. Ale dává nám to stokrát víc. Pocit příslušnosti k velkému organismu. Pocit ducha, síly a nesmrtelnosti. Západ vždy znevažoval ideu naší státnosti. Nebezpečí nespočívá v západním myšlení, ale v nás samotných. My sami hltáme módní myšlenky ze západu, očarováni jejich zjevnou racionalitou, netušíce, že právě v tom je jejich ničivá síla. Ale naše vlastní idea nakonec vždy zvítězí. Všechny naše revoluce nelikvidovaly, ale posilovaly stát, a to platí stále.“ (24.02.2023)