Poznamenaní

Tak já nevim. Pořád dokolečka nám promítají bolševické agitky, normalizační komedie a detektivky, ale tuhle nádhernou záležitost člověk v programu nenajde. A to nepíšu jen kvůli tomu, že tu je vlastně jediný český herec, který kdy získal Oscara, ačkoliv i to je důvod sám o sobě. Tenhle film je ale i výpovědí o osudu tisíců dětí, poznamenaných koncentračními tábory a jen nepatrný zlomek se jich měl kam vrátit. Je tu několik scén, při kterých zamrazí a to zejména ve chvíli, kdy američtí vojáci chtějí převézt děti ve vozech s červeným křížem, které nacisté používali při zplynování. Za pozornost stojí i výkony Montgomeryho Clifta a Jarmily Novotné. No a hlavně všechno dobře dopadne a do té těžké poválečné doby přinesli Poznamenaní alespoň malý střípek naděje v lepší zítřky. Docela si dovedu představit, jak film na tehdejší publikum působil. Je to paradox, že právě významná ocenění Ivanu Jandlovi vlastně zavřela cestu k filmové kariéře. Doufám, že si dámy a pánové z veřejnoprávní televize na tenhle skvost někdy vzpomenou. 90% (24.05.2014)

Ve své době jistě milé pohlazení po válkou zdeptané duši. Také dnes však velice dojemný příběh, jenž si zaslouží být viděn a oceňován již pro svou vysokou míru realističnosti. Vždyť první minuty jako by byly vyňaty z nějakého dobového dokumentu. Odpovídá tomu komentář i věrohodnost prostředí, ve kterém se natáčelo (nechybí ani pár záběrů z tehdejší Prahy). Zhruba v třetině začíná film inklinovat spíše k jemně nasládlému příběhu o přátelství, ale ani na okamžik se nestane natolik sladkým, aby skolil třeba i méně tužené diabetiky. Zásluhu na tom má Montgomery Clift v roli amerického vojáka s dobrým srdcem, kterého jsem zatím v žádném filmu neshledával natolik snesinelným, a také neustálé připomínání hrůz koncentračních táborů. A to zpravidla nikterak explicitní formou. Jde spíše o drobné náznaky, jejichž působivost je umocněna záběrem na nevinnou, avšak poznamenanou dětskou tvář. Poznamenaní - český překlad je v tomto případě myslím zcela přesný a vystihuje jeden z nejvážnějších problémů spojených s poválečným obdobím. Teprve při zjištění, jak těžko zapomínali přímí účastníci, vyvstává na povrch děsivost skutečnosti, jak snadno zapomněli (a nadále zapomínají) mnozí jejich potomci. Na Poznamenaných je rovněž potěšující, že když se zde mluví česky, je to skutečně čeština, když polsky, skutečně polština atd. ... v tomto ohledu byli tvůrci nanejvýš obezřetní - kéž by s podobnou pečlivostí vznikal každý válečný snímek. Člověk by nevěřil, kolika procenty se na výsledné atmosféře podílejí právě takovéto "detaily". Sice mě naštvalo, že se ten malý kluk naučil během pár dní anglicky tolik, co já za nějaké dva roky, ale na konci jsem byl v takovém citovém rozpoložení, že jsem mu rád odpustil. 85% (08.05.2007)

Nádherný film. Po prvej mrazivej polodokumentárnej polhodinovke sa síce už ide na Hollywoodsku slzotvornú istotu ale na istotu plne funkčnú, filmársky príjemnu a herecky bezchybnú. Zinneman natočil neskôr určite lepšie filmy ( hlavne Šakal FTW!) ale na tento film by sa už len kvôli silnej téme nemalo zabudnúť a navyše ma celkom dobre rozobral 9/10 (01.03.2015)

Nevěřil bych, že existuje nějaký americký (i když se švýcarskou koprodukcí) snímek, který v originále končí slovem "Maminko!" :) Ano, je to film zprvu téměř dokumentární, uslyšíte v něm češtinu, angličtinu, polštinu i němčinu..ale tyto jazyky/národy nebojují proti sobě (resp. Němci proti komukoliv), ale snaží si navzájem pomáhat. V hektické poválečné době se zjišťuje, jestli za války transportovaní rodiče (zejména matky) přežili a přivést je nazpět k vlastním dětem. Takovým případem je i malý Karlík z Československa, který po "pobytu" v Osvětimi omezil svou mluvu na posunky a během přepravy do amerického tábora uteče. Vyhladovělého ho však nalezne americký voják a věci se začnou ubírat dobrým směrem.. "'What is your name?' 'My name is Jim.'" (09.05.2007)

Excelentní úvod, který diváka nekompromisně vhodí do rozbombardovaného Německa (tedy do americké poloviny) plného dětí bez budoucnosti, se naneštěstí změní v emočně prázdnou holywoodskou show, kterou dorazil nestoudně odfláknutý patetický závěr. Druhá polovina filmu by se mohla odehrávat v jakémkoli roce, kdekoli na světě. Pro mě osobně další utvrzení toho, že americký pohled na krutost a nelidskost druhé světové války u mě nemá šanci na úspěch. Nebýt vícejazyčnosti a výborných dětských (ne)herců, kdo ví, jak by to s mým hodnocením nakonec dopadlo. (09.06.2016)