Upír aneb Podivné dobrodružství Davida Graye

Tak fantasy samozřejmě ne (proboha, kdo zařazuje filmy do žánrů!), gotický horror ano. A navíc vychází z německé expresionistické vlny. Šerosvitná kamera, světlo a stín. Ostře řezané obrysy v místnostech a černé stíny, naopak jemné, rozostřené záběry krajiny s přídechem impresionismu, s mlhou líně se valící postéblech trávy, plazící se mezi kmeny stromů, se sluncem, které statečně prosvěcuje rychle plynoucí oblaka. Snové scény se prolínají se skutečností, i když chvílemi natolik splývají, že se hranice mezi nimi ztrácejí. Výborná hudba, herci více mlčí a využívají gest s mimikou (odkaz na němý film, nebo se režisér nemohl rozhodnout, jak snímek pojme?) a vše je jakoby z jiného světa. Stínohry připomenou klasický snímek Nosferatu. Některé scény jsou tak mistrně nasvícené, že vzbuzují jisté mrazení i dnes. Film není pro současného diváka příliš strašidelný, ale do určité míry znepokojující ano. (02.11.2013)

Upír aneb o upírech bez upírů:) Surrealistický snímek z dávných dob minulého století má zachycovat "řádění" upírů v malém městečku. Atmosférou Podivné dobrodružství Davida Graye bezpochyby disponuje, ale samotný snímek je natočen spíše jako jakási snová vize, než aby vzbuzoval hrůzu a působil jako horor. Připadalo mi, že se v něm nic moc nedělo. Postavy pořád někam chodily, sem a tam, ale měla jsem dojem, že vývoj příběhu jaksi usnul na vavřínech. A závěr mi také moc jasný nebyl. Krátká stopáž je tak akorát na to, aby člověka jednotvárnost příběhu nezačala uspávat. A ti upíři byli vlastně kde?:) Za průměrný tento snímek nepovažuju, jen škoda toho nevyužitého potenciálu. (26.08.2016)

Akýsi snový experimentalizmus, alebo hororový minimalizmus. Nebolo by vôbec od veci porovnať tento upírsky film s takmer súbežným hororom štúdia Universal Dracula. Ten bol dejovo natrieskaný, Browning využíval vo veľkom filmovú skratku, keď sa za pár okamihov mohla odohrať dôležitá časť deja. Na postavy sme sa pozerali akoby z divadelného hľadiska, Browning zároveň nešetril dialógmi, osvetľujúcimi dej. Dreyer naopak akoby považoval hovorené slovo za nutné zlo, preto asi aj často používa pre vysvetlenie upírskej mytológie zábery na stránky kníh, ako upomienku na medzititulky. Jeho film by kľudne mohol byť nemý, výsledok by bol rovnaký. Kamera je neustále v pomalom, plíživom pohybe, aby tak evokovala a umocňovala u diváka strach z neznáma. Technicky je film dokonalý, ako stvorený pre filmové školy, avšak riedky dej bohužiaľ občas nudí. Škoda, že asi nebude zachovaná kvalitnejšia verzia, pri filme, tak zameranom na vizuálnu stránku, je to obzvlášť škoda. (15.12.2012)

Na Vampyra jsem se hodně těšil, ale nakonec jsem se s tím tak nějak minul. Přišlo mi, jako by se Dreyer zastavil někde mezi surreálným filmem a běžným hororem a té zasněnosti a zastřenosti tu je buď moc (pokud bych čekal klasický horor), nebo málo (pokud bych čekal surrealistický film). Někdy si to budu muset zopakovat. (01.05.2013)

(1001) Expresionismus (impresionismus?) ve své ryzí podobě. Podobností s Carmillou jsem nenalezla mnoho, respektive kromě upírského motivu asi nic, ale zase jsem nalezla jiné věci, které mě naprosto zabily do sedačky. Všechny scény se stíny jsou dokonalé. Celý film bych připodobnila ke čtení dlouhé, ponuré, monotónní a proklatě kúl (či out) básně. Co ale nechápu, proč se v češtině v názvu objevule David Gray, když je to celou dobu Allan. (31.10.2008)