Zavtra byla vojna
Tomorrow Was the War
Zajtra bola vojna
Obsahy(1)
Poslední mírový maturitní ročník 1940/41 v malém sovětském městě, přesvědčení komsomolci, kariéristé i neprávem obviňovaní, dusná atmosféra podezřívání a vydírání, přesvědčivé zobrazení zrůdnosti komunismu, ale i obhajoba ''vyšších principů mravních''. Film je absolventskou prací ukrajinského režiséra Jurije Kary na moskevském filmovém institutu VGIK a patří k dílům, která plně docení až filmová historie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Geniální film o Stalinském Rusku, který ač je tak krátký a nízkorozpočtový, disponuje obrovským myšlenkovým přesahem. Je opravdu obdivuhodné kolik se toho dá říci na tak malém prostoru. Nikita Michalkov z něj jednoznačně čerpal pro své Unaveni Sluncem. Motiv leteckého stalinova dne a ústřední píseň jsou toho viditelnými důkazy. ()
Mě to opravdu vůbec neoslovilo, nevadí mi filmy kde jsou samé dialogy, ale prostě čekal jsem něco víc než jen pohled na pochodující vojáky. Ani mi nepřišlo, že by se to týkalo válečného období, to jsem vydržel sledovat tak polovinu filmu, opravdu sem se u toho nudil a těšil na konec, ke kterému sem se proklikal a doufal, že najdu zajímavou část a tu sem nenašel. Jako kvalitní filmy sovětské produkce označuju Vzestup z téhož roku jako tento film a pak Prověrku osudem. ()
Fanatismus je chorobný a zrůdný v jakékoli podobě. Všem, kdo si tímto tvrzením nejsou jisti, doporučuji shlédnout zmiňovaný film. ()
Tahle tematika mě hodně zajímá a obzvláště filmy z období Perestrojky (1987-1992) mají zajímavou atmosféru náhlé svobody a prozření, nakupeného za celou totalitní epochu šílenství a brakového neumětelství. Bohužel, "Zítra byla válka" mě zklamal. Je to antisovětský film natočený zcela ve stylu sovětských agitek. Je v něm spousta patosu, herci přehrávají, chovají se nepřirozeně, řada scénaristických momentů vyznívá jednoduše hloupě, myšlenkově je příliš nucený a zjenodušující. Z řady perestrojkových filmů obnažujících hrůzy stalinského režimu se mi víc líbili kupříkladu Umirať ně strašno, Kakaja čudnaja igra nebo Ztracený na Sibiři. ()
Ano, uz v roce 1987 se mohlo trosku mluvit o tom, ze ty komousi zcubili lidske povahy a postvali lidi proti sobe. Je to vizitka ty doby. Film byl trochu pomalejsi ve vypraveni, umel bych si predstavit trosku zivejsi styl. Ale zustalo to ve me a asi dlouho zustane. Neuveritelny, jak byli lidi stranou a propagandou zfanatizivany. Hruza. ()
Ruská duše se nezapře. Vypjatý, zkratkovitý děj ve zmatečné ideologické době protkané těmi nejdůležitějšími otázkami v dospívání. Překvapivě otevřený vzhledem k době vzniku. ()
V dobách mého dospívání v socialistické vlasti bylo jen málo příležitostí spatřit odhalené ženské tělo na plátně či černobílé televizi. Natalja Něgoda tak stala se mým sexsymbolem, když ve filmu Malá Věra prošla bytem pouze v kalhotkách. Až nyní, když se k nám dostal její první snímek na DVD, jsem poznal, že to byl už její druhý pokus o sexuální osvětu komsomolců a pionýrů. ()
Perestrojka v plném proudu. Díky tomu se mohly natáčet filmy, dívající se mnohem kritičtěji a střízlivěji na období stalinského teroru. Děj se odehrává konkrétně v roce 1940, těsně před tím, než Adolf napadnul svého spojence Josifa. Hlavními hrdinkami jsou vesměs mladé a krásné slečny ze třídy 9B, které nechtějí být jen komsomolkami a komunistkami, ale také ženami. Jedna z nich jménem Zina Kovalenko hned na začátku ukázala před zrcadlem svá krásná prsa před zrcadlem a stálo to za to. Žáci 9B na prahu dospělosti poznávají sami sebe, učí se milovat a navzájem si rozumět. Hlavní hrdinkou je krásná Iskra Poljaková, sebevědomá komsomolka, která byla vychována svou fanatickou komunistickou matkou, která vnímá komunistické ideály jako nedotknutelné a nezpochybnitelné. Iskra se účastní narozeninové párty jednoho spolužáka, na které její spolužačka Vika čte verše Sergeje Jesenina. Vika je zase dcerou slavného městského leteckého konstruktéra Leonida Ljubereckého. Iskře se sice Jeseninova poezie líbí, ale považuje jej za "kulackého zpěváka". Vika vysvětluje Iskře, že Jesenin nebyl dekadentní buržoazní básník, a že city jsou základní součástí života. Iskra se setkává s Vičiným otcem Leonidem a začíná chápat určité věci, klade nepříjemné otázky své zaslepené matce a snaží se porozumět pojmům spravedlnost, povinnost a štěstí. Iskru si namlouvá bývalý spolužák Sasha Stameskin, který pracuje v továrně u Leonida Ljubereckého. Pak ovšem dojde ke zvratu - Leonid Ljuberecký je zatčen za "podvratné aktivity proti SSSR". Iskra se i přes matčina varování snaží podporovat svou kamarádku Viku. Třídní učitelka, rovněž zapálená komunistka Valentina "Valendra" Adronovna si zavolá Viku do své kanceláře a řekne jí, že by se zítra měla veřejně zříci svého otce a nazvat jej "nepřítelem lidu". To samozřejmě Vika odmítá. Poté Valendra požádá Iskru, aby svolala schůzku poté, co s ostudou vyloučila Viku z Komsomolu. Iskra jí na to řekne, že tohle nikdy neudělá, a z psychického nátlaku omdlí. Ředitel školy Nikolai Grigorievich Romakhin, skvělý chlapík plný ideálů o důležitosti člověka ve společnosti, vezme Iskru do ordinace a pochválí jí za její projevy lidskosti. Vika poté pozve své spolužáky na piknik do parku, jehož jméno jsem zapomněl. Zde také vyzná lásku spolužákovi Jauresi Landysovi a oba se políbí. Další ráno nepřijde Vika na jednání Komsomolu, a tak pro ní má zajít Zina. Ta se vrátí celá otřesená se slovy, že "Vika je v márnici". Iskra je poté vyslýchána vyšetřovatelem a je informována, že Vika spáchala sebevraždu a zanechala po sobě dva dopisy. Žáci 9B se rozhodnou, že se sami postarají o pohřeb jejich milované spolužačky Viky. Iskřina fanatická matka jí zakazuje konat vzpomínkovou bohoslužbu a číst projevy na Vičině pohřbu. Iskra však matku neposlechne a na pohřbu Viky čte Jeseninovy verše. Pohřeb z dálky sleduje Sasha Stameskin, který se ze strachu o svou kariéru pohřbu raději nezúčastnil. Samozřejmě se o tom dozví Iskřina vykrákaná matka a vyhrožuje jí fyzickým násilím. Iskra se však vzbouří a řekne jí, že jí sice má ráda, ale ještě jednou na ní sáhne, tak odejde z domova. Kvůli Vičině pohřbu je však také pan ředitel Nikolai propuštěn. Čas plyne dále, dojde ke slavnostní přehlídce a pochodu k výročí Velké říjnové revoluce, na kterém vidíme také obří portrét Stalina. Po ní třída navštěvuje svého oblíbeného ředitele. Je sice hrdinou občanské války, přesto byl však vyloučen z komunistické strany. Později je Leonid Sergejevič Ljuberetskij zproštěn viny a může se vrátit domů, a tak jej třída navštíví. V jeho bytě je neustále nepořádek, který udělali příslušníci NKVD při jeho prohledávání. Leonid prohlásí, že rok 1940 byl velice těžký, Zina ho však obejme a řekne, že ten příští rok 1941 bude naopak velice šťastný. Další scéna ukazuje vojáky Rudé armády pochodující ulicemi za doprovodu písně "Svatá válka". Následuje epilog, ve kterém jsou popsány další osudy žáků třídy 9B, kteří se stali oběťmi Velké vlastenecké války a nacistického teroru, ale nakonec byli pomstěni. Byl to fakt dost kvalitní filmový zážitek, krásné ruské holky, žáci a žačky řešící klasické pubertální záležitosti, lásky, strasti a přemýšlející o ideální společnosti díky jejich skvělému řediteli Romakhinovi, který kladl člověka na první místo. To vše na pozadí stalinského teroru, reprezentovaného jednak "Valendrou", a také fanatickou komunistkou Polyakovou, Iskřinou matkou, pro kterou byla naopak společnost nadřazena jednotlivci. () (méně) (více)