Kupé č. 6

Tentokrát je nejvíce vyhajpovaným kouskem z Varů asi právě Kupé č. 6. Neříkám, že to bylo něčím špatné, je to prostě jen takový trochu jiný příběh o přátelství a lásce, který těží hlavně z nadprůměrných hereckých výkonů, stísněného prostředí a co se týče Jurije Borisova věřím, že by si zasloužil nějaké to ocenění a že o něm taky ještě uslyšíme. Bohužel příběhově a hloubkově je to skoro až prázdné, protože divák dostane vlastně jen takové pocitové drama a nic, co by v sobě mělo něco víc. Finále zkrátka až moc vyšumělo a z těch nadšených ohlasů by člověk čekal víc. Ale nehaním to, byl to příjemný nenáročný kousek, až na to, že mi zážitek kazila paní, která na sobě měla půl flakonu té nejlevnější voňavky z drogerie. V přeplněném Velkém sále se mi to fakt těžko dýchalo. KVIFF 2021 (03.09.2021)

Laura je finská študentka,ktorá žije v Moskve s Irinou,akademičkou do ktoréj je zamilovaná.Spoločne si rezervovali výlet,aby videli petroglyfy Kanozero.Ale Irme do toho niečo príde a tak Laura ide sama.Tak kupé namiesto nej musí byť s baníkom Ljomom.Sú velmi rozdielní,karikatury svojich národov.On je drsný,často opity a agresivne nezdvorily,pýta sa či ide do Muranska pracovať ako prostitútka.Ona je rezervovaná,nesúhlasne hladí dole z horného lôžka.Postupne však nachádzaju k sebe cestu.Režiser o filme povedal,že to arktická road movie,ktorá sa odohráva vo vlaku.Čoraz viac sa ukazuje,že Laura sa na tuto cestu vydala len v snahe zapadnúť do života svojej milenky.Pokial ide o Ljohu,pod jeho drsným zovnajškom sa skrýva bolestné poznanie,že Laura môže byť jeho spoločníčkou-v dobrom aj zlom-iba počas trvania tejto cesty.Nádherne a vierohodné su herecke vykony Seidi Haarla a Jurija Borisova.Ćo sa týka širšieho posolstva ústredná téma filmu o prekonávaní inakosti a nachádzaní spoločnej reči naprieč osobnými,kulturnými a geografickými hranicami pôsobí v tychto búrlivých časoch ako balzam na dušu. (11.05.2022)

Po takové chvále z Cannes jsem možná čekal o trochu víc, než jsem od Kupé č. 6 nakonec dostal. Je to takové milé, bezelstné drama o sblížení dvou osamělých duší a taky železniční road-movie, co rozhodně neurazí, ale nejspíš ani nenadchne. Jen musím bohužel dodat, že i po dostatečném odpočinku od festivalového ruchu pro mě byla tahle projekce stejně dlouhá a vyčerpávající jako ta ústřední šílená cesta vlakem z Moskvy do Murmansku. Těch 107 minut stopáže pocitově působí spíš jako 157 minut. [KVIFF 2021] (25.08.2021)

[KVIFF 2021] Hodně pomalý rozjezd jako Slovenských drah. Působí to v tomhle trochu unaveně. I tak se dostaneme k menším epizodám spádu, a budování vztahu mezi postavami. To je skoro učebnicové už s jinými filmy, kde to funguje. Zde je to takové dost podobné, ale zda uvěřitelné už je asi na každém z nás. Z kupéčka toho nakonec tolik nevidíme, protože dostaneme finální část, které je hodně procházející a tichá, což už moc filmu nepomáhá. Samotné finále je hezký úder, který podtrhne a pobaví, jenže spousty těch věcí okolo už trochu unaví. Obecně vzato však hezký film, který měl co sdělit a mnohdy to řekl skvěle. (30.08.2021)

Laura je finská studentka archeologie v Moskvě a její přítelkyně-profesorka ji navrhne, že se pojedou podívat na archeologické naleziště v Murmansku. Díky práci ale zůstane v Moskvě a Laura se vydává na několikadenní výpravu otřesným vlakem s nevábnými spolucestujícími na sever. Z cesty za poznáním lidské historie s nevábnými interéry a exteriéry se stává roadmovie šlechnutá Linklaterovým Před úsvitem (ale pro mě ne tak dobrý), protože Murmansk se blíží, i když je 2000km daleko. Osobně jsem si lépe zvyknul na postavu obhroublého ruského vesničana-horníka v podání Jurije Borisova, než na postavu Laury Seidi Haarla. Kuosmanen, pohodově působící chlap, je v Cannes, kde tento jeho film "zase" vyhrál, dost oblíbený, jelikož je to již jeho nekolikátý film s gloriolou vítěze z Riviéry a jeho filmy jsou přijímány na festivel ještě než jsou zcela hotové. Osobně bych ale dal letos přednost ještě komornějšímu vítězi benátského IFF od Teemu Nikkiho. [Rakkautta ja Anarkiaa 2021] (21.09.2021)