La morte cammina con i tacchi alti

Scenárista Ernesto Gastaldi a herečka Nieves Navarro opäť v najlepšej forme a producent Luciano Ercoli to celé s veľkou chuťou osobne režíruje, pričom zjavne a neskrývane slintá nad telom Nieves, ktorú si o rok neskôr berie za ženu. A všetko nepochybne v tej filmárskej bande fungovalo skvele, keďže v takmer identickom zložení táto skupinka tvorcov a hercov o necelý rok nakrútila ďalšie pohodové a veľmi zábavné giallo La morte accarezza a mezzanotte (bohužiaľ už posledné). Scenár je absolútne nepredvídateľný a minimálne dvakrát som zostal veľmi prekvapený nad smerom, aký udalosti nabrali. Máloktorý scenárista si dovolí už v polovici filmu odpratať zo scény hlavnú postavu, ktorá predtým prakticky nezmizla z obrazovky, bez toho, že by sa mu celý filmársky koncept nerozsypal. Ercoliho giallo trilógia nie je príliš temná, ale obsahuje veľmi vkusne zvolené a jemne akčné a komické prvky, ktoré sú o to silnejšie, že ich obsahuje skutočne len zopár a sú vždy vhodne zvolené (zdravím trápnych prdiacich američanov v novodobých komédiách). A to ešte musím spomenúť takmer dokonalú nahú ženskú krásu, ktorú už v dnešných filmoch taktiež neuvidíme a ktorú tu vo vrchovatej miere zabezpečuje úžasná Nieves Navarro. A keďže rovnako, ako očividne celú filmovú partičku bavilo nakrúcanie a mňa bavilo sledovanie, dávam vysoko nadpriemerné hodnotenie. Hlboký filmový zážitok nemusí vždy zabezpečiť len nekonečne statická kamera a starecké rozjímanie nad nesmrteľnosťou chrústa. (31.12.2021)

Viděl jsem delší, italskou verzi filmu a na můj vkus to bylo už příliš dlouhé. Příběh se pořádně rozjede až po první třetině filmu, což je v delší verzi asi po 40ti minutách. Do té doby je to především o Suzan Scott a jejím těle. Nic proti, je to atraktivní žena, ale po chvíli jí bylo vidět příliš, aniž by se děj někam posouval. Otupěn pomalým začátkem, jsem už příliš neočekával a jen si pomyslně zaškrtával položky, které má správné giallo obsahovat: černé rukavice, břitva či nůž, nahé dívky, trocha toho gore, zamotaný příběh. Snad jsem jen nedostatečně sledoval stopy, ale příběh mi tentokrát přišel zamotaný opravdu hodně a snad by mohla zážitek z filmu spravit kratší verze, takhle je to pro mne zatím jenom další z mnoha. (13.06.2009)

První polovina byla pomalejší, ale i lepší. Je totiž férovější, když se příběh vypráví pomalu než když se začne následně jeho kadence stupňovat natolik, že posledních 10 minut by vynaložilo na celý další film. A fakt, že ve druhé polovině vymizí zásadní účast ženských postav, giallu také moc nepomáhá. Ze specifik žánru ke konci zbyde jen vcelku zajímavé obracení některých událostí a rozhovorů z jiné perspektivy. Bohužel je těhle zvratů až příliš. Kvůli začátku filmu ale rozhodně stojí film vidět - Susan Scott (aka Nieves Navarro) se jen tak neokouká. (07.07.2009)

Příběh ukradených diamantů se rozvíjí pozvolna, takže jsem měl dojem, že půjde o další tuctové giallo. Ovšem taneční kreace půvabné Nieves Navarrové a sluchu lahodící hudba S.Caprianiho (chvíli znějící jak ze sentimentálních pasáží starších bondovek) způsobily, že polovina filmu nakonec rychle utekla. Maskovaný vrah, mrtvol přibývá, nůž hledá čerstvé maso a divák je veden po falešných stopách. Závěr si ode mne vysloužil hvězdu navíc. ,,To je řezničina! Ta už pitvu potřebovat nebude..." (23.11.2016)

„La morte cammina con i tacchi alti“ překvapí tím, že místy je zde docela vhodně použit humor, a tak je docíleno toho, že má film hned trochu jiné pojetí, trochu jinou dimenzi, protože giallo se někdy bere až moc vážně. Rozhodně se jedná o další zajímavý kus, který byl v 70. letech natočen, ale začínám mít pocit, že giallo je prostě žánr, do kterého, když už se Italové i se španělskou pomocí pustili, stál za to. Nemůžu se dočkat, až zase někdy nějaké uvidím. (29.03.2014)