Reklama

Reklama

Neuvěřitelné, ale pravdivé

  • Francie Incroyable mais vrai (více)
Trailer

Obsahy(1)

Alain a Marie jsou na prohlídce domu na klidném předměstí. Realitní makléř je varuje, že to, co se skrývá ve sklepě, jim obrátí život naruby. Manželé se ohromeni a nadšeni tím, co objeví, rozhodnou nemovitost koupit. Když k nim na večeři přijde Alainův drzý šéf a jeho přítelkyně, pokušení podělit se o neuvěřitelnou (ale pravdivou!) informaci je silné. Marie je však odhodlána udržet ji v tajnosti. Začne být sklepem posedlá a nemůže si pomoci, aby se tam nevydala... Quentin Dupieux, jeden z nejexcentričtějších filmových tvůrců, má zdánlivě nevyčerpatelný zdroj bizarních nápadů, na nichž s komickou genialitou staví. Svým hercům opět velkoryse poskytl příležitost zahrát si nezapomenutelně bizarní postavy. Populární francouzští herci Alain Chabat a Léa Druckerová svými mladistvými výkony přispívají k satirickému diskurzu o lidské posedlosti a propůjčují odpovídající rysy dvojici čelící neobvyklé výzvě. Anaïs Demoustierová ztvárnila promiskuitní mladou ženu s tou správnou dávkou inteligentní lehkosti. A co jiného říci o neokoukaném výkonu Benoîta Magimela, než že je to jednoznačně herec na vrcholu kariéry, který je schopen všeho. (Film Europe)

(více)

Videa (4)

Trailer

Recenze (27)

OJan 

všechny recenze uživatele

Na tento film jsem narazil zcela náhodou a po přečtení obsahu jsem si řekl, že to není špatné a že bych se na to mohl někdy podívat. Nedlouho před zhlédnutím jsem zjistil, že autorem je Quentin Dupieux, s jehož filmovou tvorbou nemám jedinou zkušenost a jediné co od něj znám je projekt Mr. Oizo a song Flat Beat, který jsem jednu dobu dost poslouchal a dodnes si jej velmi cením, tudíž jsem očekával něco solidního. Jenže to, že jsem doposud neviděl ani jeden snímek tohoto poněkud bizarního francouzského režiséra je právě ta chyba. Nebo spíše štěstí? Jelikož jsem to tedy zapnul totálně neznalý toho, co mě může od tohoto podivína čekat, byl jsem po zhlédnutí totálně vyveden z míry a říkal jsem si: "Co to jako je? Co je toto za film.". Jednoduše řečeno: je to tak podivné, že to už snad ani podivnější nemůže být a tento film právoplatně zařazuji do mé pomyslné sekce opravdu zvláštních filmů. Pár artových počinů jsem již měl možnost zhlédnout a tím pádem jsem se ze začátku vcelku bavil a párkrát jsem se i zasmál. Jenže druhá polovina byla fakt divná a už to vážně nebyla komedie ani trochu. Myšlenku to nějakou má, nicméně je vyjádřena tak podivuhodným způsobem, že i když jsem pochopil co tím autor chtěl říci, tak to nebude úplně to, k čemu bych se v nejbližší době vrátil a to i přes více méně (ano, v tomto případě skutečně více méně) krátkou stopáž. A tak jediné, co se mi na tomto filmu líbilo byla hudba, i když i ta byla místy skutečně bizarní. Takže, co se týče tvorby Quentina Dupieuxe - radši zůstanu pouze u toho žlutého plyšáka, který vystupuje ve Flat Beatu. |15%| ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Že nelze na filmové plátno přenést naivní surrealismus, a dokonce že prý něco takového nemůže koexistovat? Nenechte se vysmát! Pro mě tomuhle filmu chybí jen více barevnosti, aby byl dokonalý. Scénář i hudba jsou dokonalý úlet. Navíc úlet se zajímavým poselstvím. Marie se vydává na dobrodružnou cestu, aby dosáhla kýženého života. Alain zatím život žije. Gérard je mužským protějškem Marie, je ochoten obětovat prakticky cokoliv pro pocit vlastní dokonalosti. A Alain stále žije svůj obyčejný život obyčejného pojišťováka. Marie a Gérard se pachtí za svými sny, jen Alain zatím prožívá život. To vše zabalené do příjemně sžíravého tónu černé komedie. Dupieux je velmi kreativní scénárista. Režijně už tak nápaditý není a ve vizuálu film opravdu pokulhává, ale ve výsledku je to hodně osobitý snímek. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelná, ale pravdivá ukázka toho, že jsem divák nepoučitelný. S rozdílem tří dnů přesně před rokem jsem od Quentina Dupieuxe vytrpěl 77 minut jeho Jelenice a řekl si, že žádný další film tohoto režiséra mi nesmí na obrazovku. Ale zaujala mě jeho novinka, jejíž trailer jsem nedávno zahlédl v kině a říkal si, že třeba se tentokrát dočkám skvělé komedie. Ve srovnání s Jelenicí můj dojem byl o poznání lepší, dokonce jsem se asi dvakrát nebo třikrát zasmál a dvě tři scény bych i označil jako hodně zdařilé. Ale jinak jsem si potvrdil, že si s panem režisérem vůbec nerozumím a naše představy o dobré komedii jsou vzájemně odlišné. Na můj vkus zůstává Dupieux opět mnohem více bizarní a divný, než skutečně vtipný. Nesedí mi do komedie jeho mdlé tempo bez podmanivé atmosféry. Nesedlo mi ani rozvíjení (spočátku hodně poutavého) námětu, když ho Dupieux výrazněji negraduje, jenom načrtne více motivů a když se ho rozhodně konečně více rozvinout, tak to zpracuje v podobě hudebního sestřihu krátkých scén. Nesedl mi opět výběr většiny herců: Chabat zde sice se svým obličejem a hustými vousy vypadá jako osobitý komik, svým ospalým výkonem ale tak na mě nepůsobí. Obě herečky jsou hezké, ale tím to nezachrání. Jediný, kdo se v mých očích úspěšně činil a podal poutavý komediální výkon, byl Benoît Magimel, což mě od herce proslaveného tak kontroverzním dramatem jako Pianistka překvapilo... ale proč ne. Alespoň v pár scénách pozvedl můj jinak hodně omšelý dojem. [40%] ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Tentokrát přichází Dupieux se surreálným nápadem: dvojice Alain a Marie si pořídí zázračný dům a když se spustí rourou dolů, ocitnou se v horním patře a zestárnou o dvanáct hodin. Zato cestou zpátky omládnou o tři dny. A když je navštíví mužův šéf Gérard, vypráví, že se nechá nainstalovat robotický penis. A tak Alain žije svůj obyčejný život pojišťováka, zatímco ti dva usilují o dosažení svých snů... ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Není to vůbec špatné ale v porovnáním s ostatními Dupliexovkami je to přecejen vlažnější (asi bych to nedoporučil jako startovní snímek pro seznámení s jeho filmografií). Základní zápletka, vedlejší motivy i třeba přímé odkazy na Dalího jsou fajn, ale jaksi tomu chybí rytmus (což je vzhledem k tématu filmu možná záměr, ale prostě to není tak koukatelné jako jindy)... Myslím, že je třeba poznamenat, že snížený kontrast i barevnost několika posledních Quentinových filmů (na což si tady spousta lidí stěžuje) není výsledek neumětelskosti ale záměr, kdy jde o jakési zcivilnění surreality (kdy surrealita má pořád základ v realitě a/ale ta je pro většinu z nás všední, šedivá, banální)... Za mě dobrý. Pořád je to svět kterému rozumím a který mě rozesměje. ()

Galerie (11)

Související novinky

9. ročník Be2Can startuje už tuto středu!

9. ročník Be2Can startuje už tuto středu!

03.10.2022

Už tuto středu začíná Be2Can v 34 kinech po celém Česku! Zahajovacím filmem bude stejně jako v letošním Cannes zombie komedie Poslední střih od Michela Hazanaviciuse. 9. ročník přehlídky… (více)

Reklama

Reklama