A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Delsi nez ta nova verze, takze nektere sceny byly vice pochopitelne. Prvni pulka (nez se vydali honit Nemce) byla mozna i lepsi, nez v nove verzi, preci jen cernobily film pusobi jinak... Prestrelky byly ale urcite lepsi v barevne verzi, nebyly tak naivni a byly prehlednejsi. Holek me ale bylo lito v obou filmech :-p ()
Na to, že byl film natočen v roce 1972, byl překvapivě málo angažovaný. Čekal jsem daleko větší porci komsomolu a úderně budovatelských dialogů, místo toho jsem dostal velmi slušně natočený válečný snímek, který bych klidně hodnotil i větším počtem hvězdiček, kdyby nebylo nešťastných barevných scén. Ty celý film rušily a udivovaly pantomimou i očními souboji a celkově působily pohádkově a zbytečně. ()
Nejako často počúvam pojem netradičný vojnový film. Až tak často, že už ani neviem, čo je to tradičný vojnový film. Asi hrdinská nonstop strielačka na bojisku, kde sú jední tí dobrí a druhí tí zlí, neviem. Každopádne ....a rána tu sú tiché je netradičný vojnový film. Hrdinkami tu sú ženy, ale hlavný hrdina je muž. Príbeh je rámovaný, čiže vás má na konci čím dojať bez zbytočného ždímania emócií pri umieraní. Sovietske patetické vojnové filmy som nevidel, iba tie slávne, kvalitné a medzinárodne cenené a Rostockijov cieľ taktiež nebola prikrášlená oslava hrdinstva sovietskeho človeka. Iba zamyslenie sa nad zúfalosťou toho, čo vidíme a čo by sme mali cítiť pri pohľadoch na zbytočne zmarené životy. Hanbu. ()
Myslim, že na rok vzniku a dobu tuhý Brežněvovo vlády, je film docela apolitickej, to mnohý americký filmy jsou daleko víc propagandistický, ideologický, aniž by je do toho někdo tlačil. A tu jejich oddanost matičce Rusi mají Rusáci prostě v sobě. JInak krásnej, poetickej film, kdy skutečně získáme až emotivní vztah k hlavním hrdinkám a jejich osudu. Taky pěkná, severská krajina hraje dost důležitou roli. Jo a nevim, jestli jsem nekdy viděl ve filmu nahuštěno tolik přirozený ženský krásy. To by v Hollywoodu nedali :-)! ()
Tento vynikající válečný film s velice silným (pravdivým) příběhem natočený režisérem Stanislavem Rostockým ani trošku (po skoro padesáti letech) nezestárnul, ba právě naopak. Obzvláště při srovnání s moderním remakem (i když docela povedeným) vítězí vysoko na body. Výborná kamera i hudba, krásné přírodní záběry v kontrastu s drsnými bojovými scénami a strhující příběh s typově přesně vybranými představitelkami hlavních hrdinek (většina z nich byla před kamerou poprvé). Pouze Olga Ostroumová měla větší zkušenosti, Irina Ševčuk snad pouze z jednoho filmu, ale v budoucnosti své kvality (minimálně v "Bimovi") potvrdila. Každopádně všechny to "uhrály" na jedničku (včetně představitele staršiny) tak, že na jejich postavy jen tak hned nezapomenete. Zajímavý režisérův nápad, že reálné scény budou černobílé, retrospektivy hlavních hrdinek i závěrečný epilog, které byly barevně, odkrýváním osudů hlavních hrdinek jen umocnily celkové vyznění tohoto vysoce emotivního díla i účinek na diváka a myslím si, že velká většina diváků na tento film jen tak lehce nezapomene, což se myslím u novějšího zpracování (z roku 2015) tak přesvědčivě tvrdit nedá. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (6)
- Nahé ženy nebyly v té době na filmovém plátně vůbec běžným jevem. Při prvním uvedení do kin celý „koupací den“ dokonce vystřihli, ale režisér se neskutečně rozzlobil a na cenzorovi si vymohl stažení a opětovné uvedení originální verze filmu. Svůj názor obhájil, neboť scéna ve své nahotě křehkých dívek je tu v přímé opozici k následující krutosti války. Nicméně cesta k tomuto natáčení byla dlouhá, ani herečky samy zprvu nechtěly o svlékání ani slyšet. Svolaly dokonce komsomolskou schůzi, kde vysvětlovaly, že pro umělecké ztvárnění ženského těla se (na akademii) najímají speciální modelky. Aby režisér co nejvíc zmenšil stud děvčat, byla tato scéna (až na jediného kameramana) natáčena štábem v čistě ženské sestavě. (chamonix)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
Reklama