Režie:
Pavel HášaScénář:
Ota OrnestKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Petr MandelHrají:
Václav Postránecký, Radoslav Brzobohatý, Petr Čepek, Radovan Lukavský, Ladislav Frej st., Ondřej Vetchý, Jana Brejchová, Svatopluk Skopal, Otakar Brousek ml., Ladislav Županič, Vladimír Ráž (více)Obsahy(1)
Římská republika trvá už několik století. Na počátku 80. let př.n.l. se schyluje k občanské válce mezi populáry, v jejichž čele stojí Gaius Marius, a aristokratickými optimáty, vedenými Luciem Corneliem Sullou. Gaius Marius, sedmkrát zvolený konzulem, uskutečnil zejména v armádě prospěšné změny. I některé první zákony prosazované jeho stranou byly demokratické. Později se spojil s demagogy a jeho úsilí se zvrhlo. Byl to naopak Sulla, který si přál upevnit moc senátu jako záruku pořádku a římských ctností. V peripetiích občanské války si několikrát Sulla a Marius vyměnili moc nad Římem. Marius zemřel a Sulla po třech letech krvavé diktatury odstoupil. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Prolnutí domácí a exilové české kutury vedlo na počátku devadesátých let k poznání jednoho z nejhlubších děl čapkovské generace "všedního dne" v polohách, které Ani Josef, ani Karel poznat nemohli (hodně se jim např. v BÍLÉ NEMOCI nebo VÁLCE S MLOKY přiblížil Karel). Citlivé uchopení antické látky z konce římské republiky, navozujícího postupný přechod k císařské epoše, je vděčnou ozvučnou plochou, která vynikajícímu, pro předlistopadové Československo takřka zapomenutému publicistovi dává možnost s až lékárnickou přesností postihnout těžko vyjadřitelné přechody mezi koncem demokracie a nástupem totality. Hášova režie tuto autorskou dispozici dokázala funkčně rozvinout a prohloubit s nenásilným přechodem do současného vnímání polistopadové reality. V takto vytvořeném prostoru plejáda hereckých hvězd suverénním zvládáním svých partů dotváří přesvědčivé poselství Masarykova posla a přítele bratří Čapků. Pro tehdejší dobu bylo toto dílo velkým, mimořádným objevem. Oprávněně. ()
Dovoluji si upozornit na výjimečnou kvalitu textu Ferdinanda Peroutky. Jedná se, podle mne, o jednu z nejlepších divadelních her, napsaných v českém jazyce. Osobně ji řadím výš, než kterýkoliv dramatický kus Peroutkova přítele Karla Čapka. Hře zřejmě ve větším průniku do obecného povědomí zamezily jen smutné historické okolnosti po 2. světové válce. Své plné uznání ale kupodivu nenašla ani po roce 1989, což bych přičetl hodnotovému zmatku, ze kterého již asi cesta dopředu nevede. Ale k inscenaci samotné. Těžko něco podstatného namítat proti výběru herců, režijní pojetí je zřejmě také přiměřené, přesto tomu asi schází nějaká "šťastná", inspirovaná chvíle nebo snad názorem spřízněný tvůrčí a herecký soubor, těžko říci. Prostě velké dílo, důstojné (po mém soudu) velkého dramatického textu, nevzniklo. Je to dobrá, nadprůměrná televizní inscenace, ale ne více. Možná jindy nebo jinde, anebo jen v našich myslích či srdcích. ()
Zaujímavý osud Sullu je tu znázornený príliš teatrálne a až do očí bijúco veľmi inscenačne. I napriek jasným kulisám, kde nebudete od toho očakávať žiadny historický veľkofilm, mohli tvorcovia prostredie zobraziť lepšie, dialógy medzi postavami jednoznačnejšie. Divadelné prvky sú skôr na škodu a neznalec histórie je celkom stratený, obávam sa, že nepochopí deju, ani čo sa vlastne stalo. Hoci treba uznať, že dejinné udalosti tu boli vykreslené zhruba ako sa stali. ()
Ano, je to přehlídka herecké elity a téma je nadčasové. Ale na můj vkus je tam až moc postav, které jsou potom - s ohledem na stopáž - nahozeny jen velmi hrubou omítkou, předvedou jednu charakterovou vlastnost a zmizí z obrazovky. V paměti uvízl snad jen Kepkův neholený holič. A dojem taky kazí papundeklové dekorace. ()
Římané si podrobili celý svět, nemají se koho bát. Proto to zařídili tak, aby se báli jeden druhého. Peroutkova stejnojmenná divadelní hra spatřila světlo světa v době, která se až příliš podobala antické tyranii římských diktátorů. Stala se nepohodlným a zakázáným odkazem (post)prvorepublikové demokracie, jejímž nejvýraznějším pohrobkem byl v krátkém poválečném období právě Peroutka a někteří další. Antický příběh až příliš ostře vypovídá o totalitních mechanismech, o ovládnutí moci, o lidech zlých, špatných, prolhaných a bezcharakterních, o strachu a nenávisti, která se jako mor šíří napříč římskými ulicemi. Tragická vyústění, k nimž je ústřední konflikt mezi oběma vojevůdci postupně směřován, symbolizují šílenost doby a přestože Sulla i Marius oblékají historický kostým, nalézají jejich činy své následovníky i v novodobých dějinných obloucích. Síla a účin Peroutkovy hry spočívá zejména v úderných, jasných dialozích a v přesném postižení dobových zvyklostí, v zachycení tísnivé atmosféry, v jejímž stínu žili ještě nedávno mnozí z nás. Hášova televizní inscenace je především uměleckou beneficí příslušníků starší i střední herecké generace (Brzobohatý, Postránecký, Čepek, Lukavský, Brejchová, Vránová, Satoranský, Brousek, Ráž, Štěpánek, Skopal a další); velkým příslibem pro budoucí televizní i filmovou tvorbu se jeví obsazení Ondřeje Vetchého do jedné z hlavních rolí. ()
Reklama