Körkarlen
The Phantom Carriage
Povozník smrti
Režie:
Victor SjöströmScénář:
Victor SjöströmKamera:
Julius JaenzonHrají:
Victor Sjöström, Hilda Borgström, Tore Svennberg, Astrid Holm, Concordia Selander, Lisa Lundholm, Tor Weijden, Einar Axelsson, Olof Ås, Nils Aréhn (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V takzvané zlaté éře švédského filmu v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie ( Meliés ), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. Proti nesporným a trvalým hodnotám k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu stojí určité rysy, poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, jenž napsal: Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (116)
Vybroušený klenot s minimem kazů, dokonalým využitím dvojexpozice a výtečnou stavbou příběhu. Škoda jen toho závěrečného dobově poplatného moralizování a církevní agitky, které je pro současného ateistu nepřekousnutelná stejně jako roční úděl pro silvestrovského umrlce. Sjöström přenáší lidskou mysl od fantasy výjevů, dalo by se skoro říci až rytin, přes dramatickou a v několika rovinách vyprávěnou tragickou baladu o zhoubnosti alkoholu, po romantický a sladkobolně melodramatický závěr. Na můj zhoubný vkus překvapivě dokonale temné a uchvacující dílo, i když ty závěrečné paprsky trochu podrývají celé předchozí silné tažení, které bez nejmenších pochyb spolehlivě vstoupilo do dějin. ()
V rámci LFŠ jsem bohužel viděl úplné torzo filmu (50 minut), navíc s živým hudebním doprovodem, který mě nepříjemně rušil, jelikož hudba zdaleka nekontrastovala s tím, co se odehrávalo na plátně. V úvodu nám bylo naznačeno, že film je o souznění přírody s nitrem člověka - a že té přírody v osekané verzi moc nebylo. Interiérové, působivě natočené, hodně vaty, málo Vozky. Scény s vozkou a jeho herkou byly totiž úchvatné. ()
Geniálne dielo po všetkých smeroch. Má to hlbku, posolstvo, v každej dobe aktuálne ( až keď niečo stratíme, si uvedomíme, čo to pre nás znamenalo). Ked sa ma niekto opýtal, aký film z nemej éry ta napadne ako prvý, moja odpoveď bola dvojica Kabinet doktora Caligariho a Upír Nosferatu, ale po tomto zážitku k nim pribudla i vozka smrti. Nádherný film i smutný zaroven. Jedine čo by som vytkol je postava umierajúcej ženy, vobec nevyzerala ako umierajúca. Ale inač okrem tohoto, nemam filmu čo vytknúť. ()
Film vyprávějící strhující dramatický příběh odehrávající se na pozadí severské legendy je díky výtečným dvojexpozicím a propracovaným retrospektivám zaslouženě považován za skvost švédské kinematografie. Po zhlédnutí jsem byla opravdu nadšena, jelikož jsem ani na chvilku neztratila pozornost i přes počáteční obavy. Jediné, co se mi na Vozce smrti moc nezamlouvalo, je moralizující happy end, ale to už je otázka vkusu. ()
(1001) Ani po delší době od shlédnutí Vozky smrti stále nemám jasno, co o něm chci vlastně napsat. Ale mám pocit, že něco bych napsat měla, což je také důvod, proč dávám čtyři hvězdičky a ne tři. Obrazová stránka fantastická, děj aspoň neruší, k symbióze ale nedochází. Že bych viděla nějakou agitku, to jsem pocit neměla, možná částečně proto, že dopadnout jako vozka a chodit průhledná po ulici sbírat duše mrtvých mi přijde jako docela lukrativní zaměstnání. ()
Galerie (40)
Photo © Metro Pictures Corporation
Zajímavosti (11)
- Působivé zvláštní efekty jsou postaveny na vícekrát opakované expozici v kameře, dodržení stejné rychlosti negativu v kameře, přesné choreografii pohybu herců, snímání (exteriérů) v noci s neutrálním pozadím tmy, zvláštním nasvícením postav a neméně neobvyklém vyvolávacím procesu v laboratořích. Cílem bylo dosáhnout věrohodně trojrozměrných postav duchů, skrze něž je vidět vše, co je za nimi, zatímco všechny objekty před nimi je přirozeně zakrývají. (Letní filmová škola)
- Kulisy kostela byly postaveny na pozemku studia v Råsunda (Stockholm) a léta po skončení natáčení zůstaly nedotčeny. (džanik)
- Režidér Victor Sjöström se vydal za autorkou předlohy Selmou Lagerlöfovou a celý scénář jí v jejím domě sám nahlas přečetl a zahrál. Poté se zhroutil vyčerpáním. Lagerlöfová mu nabídla pití a natočení schválila. (gjjm)
Reklama