poster

Čajkovskij

  • Sovětský svaz

    Чайковский

  • Sovětský svaz

    Tchaikovsky

  • Sovětský svaz

    Tshaikovski

  • Sovětský svaz

    Čajkovskij

  • anglický

    Tchaikovsky

  • anglický

    Tschaikowski

Drama

Sovětský svaz, 1969, 157 min

  • IdaHutt
    *

    Přiznám se, že vidět tento snímek znovu po velmi dlouhých letech znamenalo neuvěřitelné zklamání. Bylo mi doslova trapně, a to navzdory např. mému oblíbenci, vynikajícímu herci Innokentiji Smoktunovskému, který však neměl absolutně co hrát. Tento snímek tři scenáristé (mezi nimi také režisér Talankin a spisovatel Jurij Nagibin) - nepochybně pod vlivem nejsilnější z cenzur, tj. autocenzury, tak zoufale vykastrovali, že nezbylo vůbec nic. Aby se nedotkli jakékoli zmínky o tom, že geniální komponista byl homosexuál (v tehdejším SSSR, nemýlím-li se, šlo ještě o trestný čin, na rozdíl od tehdejšího Československa), museli nakonec zlikvidovat veškerá fakta o jeho osobním životě. Z manželky, mj. absolventky konzervatoře (de facto oběti Čajkovského zoufalé snahy zamaskovat sexuální orientaci a odvrátit společenský skandál a hrozbu pro kariéru) udělali jakousi tupou husu. Vztah k paní von Meck (vztah, který rovněž nemohl Čajkovskij patřičným způsobem realizovat, a naplnit tak naděje své mecenášky) zobrazili jako jakousi těžkou sociální poruchu. Z Čajkovského, jenž byl ve skutečnosti velmi společenským člověkem, bonvivánem, který procestoval půlku světa, světově slavnou hvězdou hudebního nebe a miláčkem ruského publika i carského dvora, museli pak vyrobit div ne mnicha, chorobně uzavřeného v podivné klauzuře. Namísto biografie či aspoň velkolepé hudební imprese na téma Čajkovskij vznikl řada nepochopitelných, absolutně zbytečných scének, více než dvě hodiny jakési hloupé vaty (nechybí ani "lidová postava" sluhy, shodou okolností gramotného, aby mohl pánovi přečíst noviny). Litovala jsem upřímně Smoktunovského, který s nadlidským úsilím vymáčkl aspoň dva herecky zajímavé momenty - jeden na schodech, jeden při četbě dopisu Antoniny Miljukovové (budoucí pseudomanželky). Příznačný byl závěr filmu, v němž "tvůrci" s neuvěřitelnou vágností konstatují, že "za devět dní po tomto koncertě Čajkovskij zemřel". Bez uvedení jakéhokoli dalšího údaje. Samozřejmě informace, že zemřel tehdy a tehdy v takovém a takovém věku po provedení Patetické symfonie na choleru (nejpravděpodobněji), už byla nad jejich síly. Nemluvě o tom, že sám velkolepý pohřeb se konal navzdory epidemii cholery v Kazaňském chrámu (!!!) za účasti několika tisíc lidí a vše platil osobně car, od kterého ostatně dostával Čajkovskij dříve osobní penzi. Zklamal mě i výběr hudebních ukázek - kromě 1. klavírního koncertu b moll jakoby naschvál - snad aby podpořili svou deformovanou podobu Čajkovského coby trpícího a zneuznaného introverta, stiženého silnou sociální fobií -, byly použity výhradně ty nejunylejší a nejnudnější pasáže z jeho jinak famózní muziky. - Pokud se tedy chce divák skutečně dozvědět, jaký byl Čajkovskij jako člověk a umělec, musí si vyhledat jiné filmy: The Music Lovers (1970, režie Ken Russell); dokument BBC Tchaikovsky - The Tragic Life of a Musical Genius (2007, průvodce Charles Hazlewood, režie Matthew Whiteman).(24.1.2012)

  • Houdini

    Oscar 2 nominace: Cizojazyčný film, Hudba - A(20.4.2004)

  • Kesiak
    **

    Nedajte sa zmiasť tunajším hodnotením - je veľmi prehnané. Tento film je predovšetkým povrchná odosobnená a veľmi neúplná zastávka pri Čajkovského osobnosti, hudbe a jeho vzťahov s najbližšími ľuďmi. Silné životné momenty, ktoré mali na skladateľa fatálny dopad sú rozpracované nedôsledne, bez hlbších súvislostí. Je pravda, že hudbe je venovaný dostatočný priestor, avšak v takom neúplnom pohľade na skladateľa nevidíme jej prepojenosť s ním. A cenzúra tu má hlavné slovo - žiadny náznak Čajkovského homosexuality sa neobjaví - čomu sa netreba čudovať vzhľadom na rok vzniku filmu. Avšak tento aspekt jeho osobnosti, jeho zúfala snaha (ne)byť homosexuálom bola základným kameňom jeho krehkej a veľmi zraniteľnej osobnosti, čo sa tak jasne odráža v jeho oduševnenej hudbe. O Čajkovskom by sa dal natočiť hlboko psychologický a hudobne kvalitný umelecký film, keby to konečne zobral do rúk nejaký schopný režisér. Máme dostatočné množstvo jeho listov, čítame ako sa hudba rodila v jeho hlave, ako s ňou pracoval v svojej mysli, ako a kedy dostal tie geniálne melódie na papier a čo malo vplyv na jeho kompozície, aký mal vzťah k ľuďom, k svetu... atď. V jeho živote bolo toľko zvratov a jeho osobnosť mala toľko delikátnych vnútorných (aj umeleckých) polôh, až sa zdá, že natočiť film, ktorý by to obsiahol je nemožné. Avšak svet stále čaká na vrcholný film o Čajkovskom :)(30.12.2009)

  • Zazie
    ****

    Standardní životopisný film, sice trochu dlouhý, ale velký prostor je věnován hudbě.(20.7.2007)

  • d-fens

    ocenenia : Oscar 1972 - Nominácia na najlepší zahraničný film(1.2.2012)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace