Reklama

Reklama

Snímek inspirovaný skutečnými příběhy obyvatel Neapole začíná několik týdnů před samotným povstáním. Počátkem září 1943 se spojenecké jednotky vylodily na Apeninském poloostrově a začaly rychle postupovat na sever, z části i kvůli neochotě italské armády k boji. Brzké vyhlášení příměří s Itálií ovšem způsobilo pád vlády a většina území od Neapole na sever přešla do přímé správy nacistů. Ti své dřívější spojence odzbrojili a civilní obyvatelstvo využívali jako rukojmí i živé štíty, v případě jakéhokoliv odporu pak buřiče exemplárně popravovali. Přese všechno v sobě vyhladovělí a zoufalí obyvatelé Neapole, muži, ženy a dokonce i děti, našli sílu k poslednímu odporu. Ozbrojeni několika málo propašovanými zbraněmi, častěji však kameny, zápalnými láhvemi a někdy také nábytkem, obrátili během čtyř dnů město vzhůru nohama a donutili německé jednotky k ústupu... Děj filmu Čtyři neapolské dny (1962) vychází ze stejnojmenné knihy Alda de Jaca a povstání sleduje očima desítek postav, od vysloužilého vojáka přes zoufalou matku až po divoké výrostky z místní polepšovny. Natáčení probíhalo přímo v Neapoli bez potřeby kulis, některé části města si totiž po skoro dvaceti letech od osvobození stále nesly hluboké jizvy z bojů. Ve filmu se také hovoří pro kraj typickou neapolštinou, kterou si diváci ČT mohou vychutnat v původním znění s českými titulky. Za nezvykle civilní a nepřikrášlené zpracování válečné události byl černobílý snímek nominován jako nejlepší zahraniční film na ceny BAFTA, Zlatý glóbus a také Oscara. (Česká televize)

(více)

Recenze (18)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Som veľmi spokojný s filmom, o ktorom som dávno čítal, ale videl som ho až dnes. Film disponuje s výnimočnou autenticitou a atmosférou. Je trochu dlhší, ako by bolo dobré, trochu ukričanejší, ale na druhej strane chcieť od Neapolčanov, aby nevrieskali je rovnako beznádejné, ako chcieť od Japoncov, aby sa donekonečna neukláňali. Film má obrovské plus tom, že sa nakrúcal nie príliš dlho po udalostiach a teda prostredie, reálne kulisy a najmä zanietenie nehercov pôsobili reálne. Trochu naivity a sentimentality v niektorých scénach sa dá poľahky prepáčiť. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Každý lidský hlas má svou – skrytou – sílu, i každé lidské gesto, pohled, dotek. Filmové svědectví o neapolské zkušenosti L. P. 1943 konfrontuje s takovou polyfonií živelně a bezprostředně a každému musí být jasné, že nemůže ani přinejmenším soudit. Tedy: že život, tepoucí se stejnou odevzdaností, odvěčně naráží do nejrůznějších překážek a bude se tak i dál, slepě a horoucně, drát k vysněné volnosti – a růstu. Jakýkoliv pohled či stisk, ne-li vzestup či poklesnutí, v této prosté ohromující skladbě v sebe soustředí veškerou tíži lidského života – a zdá se tím nezaměnitelným bodem, na němž se lze obrodit. Jaké je však překvapení, že v kteroukoliv chvíli jakýkoliv člověk zažívá právě totéž – a nehledě na okamžité ohrožení. V tom je tento snímek cenný zvlášť: uvádí v lidský život jako v nejcennější poklad i vklad. ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Válečné drama? Spíš autenticky působící hraný dokument. 1) Filmu chybí jednotící děj. Masové scény jsou prokládané individuálními mikropříběhy. Proto mi film spíš připadá jako hraný dokument o době, o dílčí události, neapolském povstání a rovněž i jako ukázka jihoitalské mentality._____ 2) Neumím ale posoudit, jak moc věrné je zobrazení povstání. Pocitově mi přijde, že dost. Povstání skutečně zabránilo Němcům zničit Neapol, jak podle Hitlerova rozkazu plánovali, a zpomalilo jejich ústup._____ 3) Ale toho neustálého hysterického řvaní jsem měl brzy plné zuby. ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Jeden nekončiaci polopartizánsky boj v jednom menovanom talianskom meste. Ocením davové scény a miestami podarený humor (žena stretáva svojho muža s zátarasoch a s puškou v rikue: "Kde si tak dlho? Veď si mal ísť iba po chlieb..."). Zbytok ma však buď nudil, alebo unavoval. Iba čiernobiela kamera bez zaujímavejších kulís, veľa skupiniek, veľa postáv a žiadna hlavná. Plus tá nástojčivá, uvrieskaná a temperamentná talianska nátura, ktorá mi veľakrát žrala nervy. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Neskutočne kvalitne natočený vojnový film, ktorý sa takmer kompletne odoráva v uličkách Neapola, prakticky nemá hlavnú postavu. Je tu však pomerne dosť zaujímavých menších postáv, s ktorými môže mať našinec jeden jediný problém. Tá prehnaná talianska gestikulácia a ukričanosť...Je fajn v komédiách, ale vo vojnovom filme pôsobí trochu rušivo. Čiernobiela farba a neskutočná autentičnosť dodávajú filmu potrebnú "temnotu" , ale bez tej talianskej ukričanosti by bol výsledok za plný počet hviezd. Davové scény sú výborné, odchod Nemcov v závere ukazuje skutočné davy, až sa v duchu pýtam, kde boli všetci tí Nemci, keď sa bojovalo v uliciach, kde boli tie tanky..., ale to je len detail. Postrehol som zopár zakomponovaných záberov, ktoré vyzerali ako dobové, skutočné zábery, ale boli pridané tak šikovne, že to takmer nebolo poznať. Veľmi pozoruhodný film a zaslúžená nominácia na oscara. 80%. ()

Galerie (20)

Reklama

Reklama