Time Changer

Křesťanských sci-fi je jak šafránu a když už nějaká je, tak o apokalypse, jenže tahle ne a tak jsem do ní vkládal určité naděje, že by z ní nemusela vypadnout jen těžká (a směšná) agitka. Ale ona bohužel je. Přitom se v tom skrývá nosný a slibný sociologický námět o velké proměně společnosti za 100 let a interakce minulosti s (pro něj) budoucností, resp. současností, ale jakkoli to aspoň začátku vypadá nadějně, tak se to stejně celé rozpadne. Platí to hlavně o výstavbě příběhu, který naťukne možný milostní vztah, komplexnější pohled na současnou církev/víru nebo možné odhalení profesora coby cestovatelé časem, ale vše se zahrabe, hned po objevu určitého prvku zničehonic zmizí a vše tak stojí jen na agitačních mravních poučkách, ve kterých je jediná cesta přijmutí Ježíše do svého srdce. Současnost má působit jako krůček před apokalypsou (ale naštěstí jen v rámci profesorovy teorie, ne přímo), zkaženost doby je zobrazena na banálních příkladech, který by rády byly názorné pro všechny, ale na tento záměr jim zase chybí větší důraznost, která by na křesťanskou agitku byla moc drsná. Tím pádem vám zbydou jen banální lehké příklady a vám nezbyde nic jiného, než se znechucovat nad líbajícím se párem v televizi... jo. Pořád to ale dlouhou dobu má naději být komplexnějším křesťanským filmem, jenže pak přijde závěrečná půl hodina, kde se divákům milionkrát řekne, jak Ježíš všechny miluje a že ho máme pustit do svého srdce a že je to jediná cesta ke spáse atd. a přijdou i scény ve stylu "Mexičan na recepci nikdy nevěřil, ale když dnes viděl společenství věřících a dostal Bibli, natolik ho to nadchlo, že začíná taky věřit a přečte si poctivě celou Bibli"... jo. To už je skoro na úrovni Chvíle poté a "kultovní" scény s echt ateistickým agentem FBI, který po třech slovech ("Ježíš tě miluje") okamžitě uvěří v Boha a začne se kát. Navíc je zde sice nenáboženská (na začátku), ale přesto vyloženě směšná scéna, kdy profesor z roku 1890 jde do kina, jako by tehdy byly všude a přesně věděl, co to je. A abychom to pochopili, podobnou přednášku o Ježíši dostaneme i na konci, kdy profesor řekne o Ježíši (ne o Bohu, o Ježíši) klukovi, který na začátku ukradl kuličky. Snad jediná opravdu dobrá scéna je v knihovně u počítače, kdy profesor přemýšlí nad tím, že vyhledá své jméno (tedy zjistil datum svojí smrti), ale nakonec odolá a nechá to být. Je v tom svým způsobem souboj s pokušením ďábla, přičemž ďábel není ztělesněním počítače (jak bych v takové agitce čekal), ale oné situace. To byla skutečně povedená scéna a líbila se mi. Vše ostatní mi ale připomíná, proč se těmto filmům snažím co nejvíc vyhýbat. Přičemž ten film naznačí skutečné rozpory a uvolňování pravidel morálky a sem tam z něj vypadne něco k zamyšlení, ale vše tak moc zaobalí do agitačního obalu, že se ani neobtěžujete nad tím zamyslet, jak průhledně to působí. Ale tak stalo se, viděl jsem na Velikonoce film, kde je Ježíš nejčastější řečené slovo, bylo to i tak trochu pokání, účel to teoreticky splnilo... ale rozhodně jsem doufal v něco, co by překročilo rámec křesťanské agitky. BohuŽel se nestalo. 2* (31.03.2024) (méně) (více)