Obsahy(1)
Československá komediální tvorba je jako celek pozoruhodná zejména svým širokým záběrem – vedle adaptací klasiků stojí příběhy ze současnosti, bohatá je i pokud jde o formální zpracování. Najdeme zde hodinové filmy, mikrokomedie, grotesky, satirické skeče. Ty byly prvním, čistě televizním tvarem. Televizní komedie je divácky vděčný žánr, ale autorsky nesmírně těžká záležitost. Cílí na široké publikum, které má o tom, co je a není humorné, dost rozdílné představy. Přesto najdeme v televizním archivu řadu povedených děl – v jedné z nejlepších komedií 60. let se můžeme kochat hereckým koncertem Jana Pivce, Bohuslava Záhorského a Jiřiny Šejbalové. Láska jako trám režiséra F. Filipa byla oceněna i na mnoha festivalech. Často se autoři uchylovali k adaptacím textů, které prověřil čas. Z produkce bratislavského studia můžeme zmínit Debny režiséra Karola Strážnického nebo Charleyovu tetu, kde v hlavní roli exceloval Jozef Króner. Herectví Jana Wericha se nám uchovalo díky mistrovským miniaturám Medvěd nebo Uspořená libra. Většina českých komedií je založena na slovním humoru, ale tvůrci se nevyhýbali ani grotesce – kdo by neznal Tři chrobáky z dílny Jána Roháče, Zabijačku Jitky Němcové nebo skvělého Gagmana v režii Juraje Herze. Filmový Limonádový Joe má i svého televizního bratrance – je jím Šlechetný cowboy Sandy a shodou okolností obě tyto parodie na western vznikly v roce 1964. Typickým žánrem 70. let byly krátké solitérní tvary o délce dvacet třicet minut. Říkalo se jim mikrokomedie a každý rok jich ve všech studiích Československé televize vzniklo kolem dvaceti. To, že využívaly takových hereckých talentů jako byli Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Josef Kemr, Vlastimil Brodský nebo Petr Nárožný, není třeba zdůrazňovat. Hvězdy bratislavského studia Lasica-Satinský nebo Marián Labuda se stali populárními i v českých studiích a díky tomu výrazně obohatili i českou filmovou tvorbu. Z českých herců mladší generace se začala prosazovat dvojice Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík, kteří si partnery zahráli v populárním seriálu Taková normální rodinka, nebo Josef Dvořák, který se potkal s Luďkem Sobotou v pozapomenuté absurdní komedii Sejdeme se v Bethelu. Po roce 1989 se začaly realizovat i texty autorů zavřených v šuplíku těch zakázaných – v roce 1991 byla natočena Hodina obrany, kde si jednu ze svých posledních rolí zahrál Jiří Sovák. (Česká televize)
(více)Recenze (1)
Tak jsem poprvé uchutnal jeden z dílů zajímavého dokumentárního seriálu o historii naší televizní tvorby. A ač zrovna komedie nepatří mezi mé nejoblíbenější žánry, musím říct, že v té celé paletě ukázek toho, co v této oblasti ve studiích Československé televize vzniklo, jsem objevil hned několik zajímavých raritek, které by stálo za to asi vidět. Ať už se třeba jedná o parodii na kovbojky (v kulisách z Limonádového Joe) ve stylu němé grotesky Šlechetný cowboy Sandy aneb Prohraná nevěsta nebo netradiční malou komedii Jana Roháče s Josefem Dvořákem na x způsobů Vítejte v Bethelu. Jinak se mi na dokumentu líbí zajímavé výpovědi některých aktérů těchto filmů. Milé třeba bylo se ještě setkat s nedávno zesnulým Milanem Lasicou. ()