Hříchy pro pátera Knoxe

„Stop. Nyní již máte dostatek indicií, abyste mohli vydedukovat, jak to bylo doopravdy. V krátké pauze, kterou vyplní písnička, si můžete vše * v klidu * rozmyslet...“ Touhle krátkou scénkou a několika dalšími (seriál se jimi jen hemží) čas od času častuji svou přítelkyni a nevypadá to, že by mě (a jí, doufám) to mělo přestat bavit. Klein (by) měl hrát častěji, třeba v „Pevnosti Boyard“ by pro něj nějakou vhodnou roličku jistě našli... Kromě jedinečné geneze snímku (přímý přenos z barrandovských studií), která dodává i 20 let po premiéře seriálu punkovou patinu leštěnou různými přeřeknutími a podobnými neštěstími, se na kvalitě příznivě podepisují pozoruhodné herecké výkony kumštýřů v presu [v dobrém (Adamovská, Dlouhý, Kanyza, Kostka, který někdy nad Adamovskou slintá, jakoby zapomínal, že jeho neumělé pokusy ji balit zachycují kamery) i v nejednoznačném (kreace Marka Vašuta se vymyká hereckým kategoriím a je vlastně nepopsatelná)], slušný Kleinův scénář, kořeněný citáty a básníkovským vtipem a vlastně i samotné detektivní zápletky, byť rozhodně ne všechny. K poučené diskuzi teoretiků nad pěveckým výkonem Adamovské přispívám gentlemanským mlčením; televizní šansony jako „Queen Elizabeth“ a „Hospoda u mrtvýho času“ jsou soundtrackem mého televizního dětství. Dnes se sice v telce ani rádiu díky auto-tune „pod tón“ nikdo nedostane, něco mi ale říká, že to o pokroku nesvědčí... (27.04.2012)

Oba seriály s tématikou Hříchů mi přijdou jako hodně zajímavý a originální nápad, ovšem v obou je jedno velké ALE. Jak jsem zmiňoval v komentáři v Hříších pro diváky detektivek, daleko víc by se mi to líbilo, kdyby šlo jen o sledování stop, na základě kterých můžeme vydedukovat pachatele. Propojení bych tu vůbec nepotřeboval, nebo maximálně jen tak v postavách vyšetřujících detektivů. Ovšem postava hlavní hrdinky, která se účastní všech případů (náhodou dělá v kdejakým baru, kde se vždycky něco semele) a svou inteligencí předčí všechny profesionální detektivy, kteří by bez ní vraha nikdy nevypátrali, mě neskutečně štve i tady. Možná ještě víc než bývalá "první dáma" v druhém cyklu, která byla jenom unylá, nudná, do všeho se pletoucí. Adamovská oproti ní navíc není moc typ bohémské herečky, takže mnohokrát mi její přehrávání opilosti, rádoby cool hlášky a podobně přišly vyloženě směšné, zpívat možná umí o kapinku lépe (ale ten rozdíl v kvalitě je opravdu jen zanedbatelný). Takže kvůli hlavní hrdince opět jen za 3, jinak bych dal klidně o hvězdu víc. Je to škoda, protože jednotlivé případy jsou zajímavé a většinou promyšlené, představitelé detektivů a dalších účastníků příběhů hrají velice slušně (alespoň ve většině případů). Bohužel v obou těchto seriálech tyhle zajímavé případy trochu shazují postavy obou "průvodkyň" světem zločinu. (15.06.2014)

Dušan Klein se nezalekl živého vysílání a vyplatilo se. Příběhy natočené podle předlohy Josefa Škvoreckého měly kouzlo. Zlata Adamovská v roli barové zpěvačky Evy Adamové, která pomáhá rozřešit případy, byla půvabná. A písničky i hudba dokreslovaly pohodovou atmosféru. Občas cédéčko opráším. Jen mě mrzí, že jsem se nikdy nedovolal do studia, abych řekl správnou odpověď. Odměnou pro vylosované diváky bylo natáčení dalšího dílu. (08.07.2008)

originální nápad detektivního seriálu, kterému na kvalitě přidává atmosféra živého vysílání a ubírá příšerná ateliérová stylizace, odpuzující herecké výkony (např. Martin Zounar v prvním díle série) a často dost trapné vtipy. Kdyby se Hříchy pro pátera Knoxe točily dnes a ne v neodemokratické televizní euforii, mohlo to dopadnout lépe. Za nápad ****, jinak je to na **. (12.04.2004)

Das Klein Experiment !! Stejně jako Škvoreckého druhá sbírka případů poručíka Borůvky, z níž vlastně tvůrci Hříchů pro pátera Knoxe vycházejí, platí za v rámci české detektivky opravdu velmi ojedinělý projekt - literární experiment, i tahle původně živě vysílaná série se značně odlišuje od většiny ostatních žánrových počinů.. O podobnostech s Rozpačitým Svatoplukem lze uvažovat jen v souvislosti se samotným ozvláštněním seriálového konceptu, když ten si vlastně pouze prostřednictvím halflive přenosu hraje s vývojem narace, když divákovi nabízí vybrat, a to ještě spíš jen opravdu zdánlivě, jednu ze dvou nabízených protichůdných (inter)akcí hlavní postavy.. Zde naopak koncept detektivky nutí diváka přemýšlet, jakkoli o poznání méně než Škvoreckého literární předobraz plný odkazů na legendy jako Christie, Chandler, Hammet či Ellery Queen, jehož výzvu ke čtenářům vlastně variuje, dokázal odhalit jak jedno z porušených pravidel, tak i zločince, jeho motivy a způsob vraždy, což nelze chápat jinak než nejen co do motivací pozitivně.. Silně nevyrovnané, jako celek navíc nesmírně bizarní, ovšem coby adaptace až překvapivě dobré.. Jako děcko jsem na to hleděl jako puk !! ;) I dnes si však myslím, že Hříchy stojí za pozornost.. (11.02.2017)