Jesus Christ Superstar

Tak dobře, vy, co jste hodnotili přede mnou, nemá to tu hipíckou atmosféru a vyprahlé autentické exteriéry filmového zpracování z r.1975, které jsme viděli snad všichni - ale zkuste tomu dát šanci a zhlédněte to - můžete-li - víckrát! Nemůžu moc posuzovat zpěv, nemaje příliš hudební sluch, ale například Jidáš v téhle verzi mi přijde skvělý, zrovna tak jako stylizace Piláta do gestapáka a vůbec do černých dlouhých kabátů navlečená veškerá oficiální moc v Jeruzalémě. Jediné, co mi moc nesedí, je Herodes, ale celkově je to zase další zajímavé pojetí. Tenhle muzikál je klasika a zrovna tak jako Shakespearovy hry unese různá zpracování, tak proč zavrhovat! (08.07.2007)

Dlouho jsem to považoval za strašnou šaškárnu. Mojžíšovo přikázání říká: NEZOBRAZÍŠ. A od jisté doby se zobrazuje co - bůh (dává se mu lidská podoba), Ježíš (sám nic nenapsal, asi věděl proč...), a lidi z často komerčních pohnutek dělají hry, muzikály, filmy atd. Dlouho jsem to tak bral, dneska taky, když se nad tím zamyslím, jen už je mi to jedno. Inu každý je své duše strůjcem. (27.07.2010)

Oproti původní verzi, mnohem lepší výkony (jen Jidáš halsově pokulhává a Ježíš je vizáží nedomrlý). Zbytek výborný. Na projevu herců je znát, že se ansábl přestěhoval z londýnského jeviště před filmovou kameru a tak mají tendenci hrát i pro zadní řady. Moderní pojetí je v pořádku, sedí mi mnohem víc, než hippie verze z roku 73 (což tenkrát taky bylo moderní, že). (08.06.2010)

Nevím, čím to je, ale tahle verze mě oslovuje stále víc a víc, jakkoli ani ona nemůže nahradit divadelní zážitek. Proti originálnímu zpracování ze sedmdesátých let má navrch především herecky, jako by byli aktéři do svých postav více "zažraní". V tomto směru zaujme hlavně Jidáš Jeroma Pradona, který by s hlasem Dana Bárty mohl být naprosto ideální představitel téhle postavy, ale ta lehkost v jeho zpěvu prostě schází. Trochu mě každopádně zaráží tak rozdílné hodnocení obou filmových verzí Ježíše. Oběma nechybí originální nápady a atmosféra, zároveň ale obě strádají v některých pěveckých výkonech. I sebeslabší adaptace však stojí za shlédnutí pro těch 100 minut hudby, která už nemůže být překonána. (17.11.2010)

Ne všechny muzikály jdou natočit a Jesus je toho dokladem. Původní verze je také otřesná hlavně kvůli pěveckým (ne)výkonům, ovšem nové zpracování předčilo všechna má poslechová očekáváníModernizace a zřetelná snaha o nový pohled podle mého vyzněly naprázdno. Tvůrci měli svou pozornost spíše než kulisám a kostýmům věnovat obsazení, které je, s výjimkou Mary a částečně sboru, tragické – zejména hysterický Judas je velkým omylem. Jesus v podání Glenna Cartera je prázdnou postavou – intonace, barva hlasu, herectví – nic z toho tu nefunguje, takže i krásna píseň Gethsemane (I only want to say) zaniká v nepřesvědčivém provedení. Tak je tomu bohužel u některých dalších melodií, z čehož plyne, že divák nemůže (a ani nemá proč) prožívat úžas, křivdu a dojetí. Výjimku tvoří výše zmíněná Mary (Renee Castle), jejíž citlivé vyznání "I don’t know how to love him...He scares me so. I want him so. I love him so." je skutečně krásné. (13.11.2003)