Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ačkoli Za co táhnou zvony, Míťo považuje nemálo Rumunů za jeden z nejlepších rumunských filmů vůbec, nezískal na velkých festivalech žádné významné ceny. V roce 1990, po o devět let opožděné premiéře, se sice v Rumunsku vymýšlelo nějaké čestné uznání za „boj proti diktatuře v kulturní oblasti", ale to nebral vážně ani sám Pintilie, anebo spíš hlavně on ne. Nezapomeňme, že se autor Rekonstrukce (původní název1971), Neděle v 6 hodin (Duminică la ora 6, 1965) a Pavilonu č. 6 (Paviljon VI, 1978) počítal mezi nekompromisní bojovníky proti komunismu, a proto nemohl akceptovat formální uznání ze strany neokomunistické vlády, která se v Rumunsku dostala k moci ani ne rok po revoluci. A tak musel režisér ve svém - jak uměleckém a kulturním, tak také politickém - boji za reálnou demokratizaci země pokračovat i po formálním pádu komunismu. V této souvislosti lze z jeho dalších snímků připomenout alespoň Dub (Balanţa, 1992), Příliš pozdě (Prea târziu, 1996) a Mučitelovo odpoledne (După-amiaza unui torţionar, 2001). Ovšem v žádném z nich nedosáhla jeho tvůrčí síla takových vrcholů jako ve filmu Za co táhnou zvony, Míťo (snad jenom v Rekonstrukci). Rumunská společnost („až moc rumunská", jak se vyjádřil v článku z roku 1991 filmový kritik Anton Schneider), kterou režisér vylíčil ve filmu pomocí několika sekvencí z různých her a krátkých povídek Iona Luky Caragialeho, patří formálně na konec 19. století, ale její mravy a chování jsou pro Rumuny a celou zemi platné obecně. A toto nepříjemné zrcadlo se také nemuselo líbit všem. Určitě ne komunistům, kteří film ihned zakázali a režiséra donutili znovu opustit Rumunsko. Je ovšem třeba připomenout, že Pintilie měl nepřátel mnohem víc, nejen komunisté ho neměli rádi. Jeho nekompromisní postoj proti diktatuře a za demokracii se nemusel líbit ani ultranacionalistickým skupinám a později stranám, v 90. letech ani krajní pravici. Proto je - byť už zestárlý - stálým symbolem boje za demokracii v Rumunsku, a snad i proto dnes působí ve svých rozhovorech stejně svěže jako jeho film. - Mircea Dan Duta (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (6)

Ekser 

všechny recenze uživatele

Šialený film, ktorý po svojej premiére , hneď skončil v trezoru. Nevera , jeden zabudnutý list na nesprávnom mieste , a totálny chaos naberá na sile. U mňa je to skôr za tri a pol. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Rumunsky trezorovy film, hm, zaujimave na take nieco narazit. Lucian Pintiliu bol nekompromisny bojovnik proti komunistickej totalitnej diktature Nicolae Ceausesca, preto ho vladna rumunska komunisticka strana nemala rada. Udajne najlepsi film, aky bol kedy v Rumunsku natoceny, ja to nadhodnocujem, lebo Rumunska mentalita je Slovensku a Cesku blizsia nez US umelotiny : 80 % ()

Vampireman 

všechny recenze uživatele

LFŠ 2011 | Co se zpočátku jeví jako formálně dobře natočená kritika společnosti a ztřeštěná komedie záměn, postupem stopáže nabírá natahované scény, které v kontrastu s předchozím tempem šíleně nudí a nezajímají. Rumuni tady jsou vykreslení hodně Rumunsky a neváhám označit "Za co táhnou zvony, Míťo?" za jednostranně orientovaný film, který mi není po chuti. Zkrátka asi takový propadák, jako kdyby se Rumuni koukali na Hoří, má panenko. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Brilantně realizovaná konverzačka s neskutečnými herci - jestli máte rádi temperamentní ženství, Mariana Mihut je mou novou hvězdou - ! V Karnevalových scénách - jak zní podtitul - není slabý herec, tempo je balkánsky vražedné snad až do závěrečné antikatarze, vše je náležitě uřvané, přepísknuté je vykreslení putik a slavností i reakcí hrdinů - dovedu si představit, jak si Rumuni ujíždějí na jednotlivých hláškách stejně jako Čech na hláškách třeba ze Světáků - protože s nimi to má společné nejen silné ženské komediální herectví, ale stejně tak je to i zde studie mravů a společnosti - byť v rumunském totalitním bezčasí jsme chvílemi ve filmu ve filmu a chvílemi v plnokrevné divadelní adaptaci textu jak od Labiche. A stejně jako ve Světácích, případně v Hoří, má panenko, se i tady objevují jednotlivé zobecňující postřehy - jak k historickému ukotvení Rumunů (které neznám), tak k ceausescuovské současnosti. Pintilie měl zjevně k dispozici velmi velkorysý rozpočet a vytěžil ho na výbornou a s frajeřinou Wajdy ve Veselce, Jakubiska v Tisícročné včele anebo Kusturici v Undergroundu (a Tarra a Iljenka a kolika dalších). Občas jsem si uvědomil, jak dřevní úroveň musela mít v osmdesátkách v Rumunsku realita natáčení gagů a trikových sekvencí (sekyra v záběru - mrtvolce). Všímal jsem si průzračnosti / naivity Pintilieho výstavby formy - hřebenovým vsouváním krátkých úryvků dvou paralelních dějů do sebe (stejně jak je tomu v konverzačce na jevišti). Obdivoval jsem chvílemi detailnost a přesnost střihu a všímal si chvílemi velmi nepřesné a přesto obdivuhodné kamery. Častokrát byl děj budován v druhém plánu obrazu, zatímco vepředu se odehrávala věc, která mu pro ten moment "uhnula", aby vzápětí zase převzala hlavní zpěv - starý, krásný způsob. Hodně se zde týrala zvířata - inu, lidi tam taky moc hodnoty neměli. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Pintilie přeitalštíl Italy. Přitom však nejde jen o řvavou komedii, kde slovo není nositelem významu, nýbrž emocí, a tedy o souboj o to, kdo přežve koho. Ale o co tedy v tomto celovečerním karnevalu jde? Které společenské vrstvy se to týká? První pohled: Film byl natočen podle povídky Iona Luca Caragiale, autora druhé poloviny devatenáctého století. Nacházíme se tedy v postředí obchodníků a zlodějů (Dylan: Merchant and thieves hungry for power), zbohatlých maloměšťáků a pomatených politiků (lázně), kteří vyřvávají své "snahy a mínění" v obludné karnevalové kakofonii. Druhý pohled: Na začátku byl dopis (manifest - málo srozumitelný a špatně interpretovaný). Jednotlivé osoby (frakce) se snaží o prosazení své vize (Miticova smrt není první, dojde k revoluci, občanské válce...). Pohled třetí: Nemusíte ani chodit ven, stačí si pustit televizi, a už to tu máte! ()

Reklama

Reklama