Sám proti všem

A teď něco pro sluníčkáře... co třeba lekci z bytí těžkého misantropa v krystalické formě nenávisti? A možná i vše, čím nás ve svých filosofických úvahách oblaží, je pravda, zbavená nátěru snesitelnosti, který nám umožňuje žít a přežít... jak to jen jde... ale proč vlastně? Aha, to ten genetickej zákon. I on lze však obejít, to se musí přes samotu, zoufalství a beznaděj, až do nejhlubšího sklepení duše a vynést na světlo vše, co ho pomůže popřít... Na chvíli se mi zdálo, že i náš pařížský řezník nalezl důvod pro jeho opodstatnění, ale nebyl by to Gaspar Noé, aby mně místo povznášejícího katarzního smutku nenabídl tečku mezi oči na dobrou noc. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s největšími francouzskými filmy. (16.09.2015)

Noé je určitě pořádný magor... Jeho filmy je hrozně těžké sledovat. Zde máme celou dobu nebezpečného destruktivního sociopata, schovávajícího se za pojmy jako "morálka" a "spravedlnost", jak se prochází po Paříži a nadává na všechno, co mu přijde pod ruku. Potom nám dá režisér 30 vteřin na opuštění sálu a všechno jde do ještě většího hajzlu... Zážitek, který bych si klidně odpustil. Problém je, že vizuálně jde o neskutečně působivý film. Není to ani tak samoúčelné jako ostatní Noého flmy... U Noého je hranice mezi pseudošokující onanií, obrovskou nudou a uměleckým náhledem na svět velmi tenká. (29.01.2010)

Jeden cholerický, životom unavený psychopat sa prechádza po Francúzsku a všetko nenávidí. Ja mám zvyčajne takéto temne ladené filmy rád, ale tu som nezachytil žiadnu výraznejšiu myšlienku. Nielenže mi z niektorých scén bolo pomaly až fyzicky zle, ale to neustále sťažovanie sa a opakované nenávistné monológy začali byť po hodine dosť únavné. So žiadnou postavou sa nedá ani len trochu sympatizovať, a tak je to len čakanie na to, či si už konečne preženie guľku hlavou alebo to spraví s niekým iným. (25.06.2013)

Hm, to byla teda dobrá hovadina. Celé je to o tom, jak nějaký magor pochoduje ulicemi, v myšlenkách neustále nadává na život a celý svět, který upřímně nenávidí a motá se kolem lidí, co jsou stejně nesympatický jako on. Celé to je totálně nihilistická úvaha nad světem, ve kterém žijeme a sice v něm sice sem tam padne zajímavá nebo pravdivá myšlenka, jenže se to celé tak topí v moři nihilismu, že to nakonec vyzní jenom jako výkřiky do prázdna. A v určité chvíli toho už je prostě tak moc, že mi to i místy přišlo směšné. Ale nebojte se, čeká nás tu happy end. Krásný incestní happy end, který nám ukáže jedinou radost v řezníkově životě. Byť je to po filmařské stránce povedené, po všech ostatních bohužel ne. Když všechny postavy nenávidíte, jak s nimi pak můžete soucítit? A ani nevím, jestli to náhodou nebyl záměr... A k myšlenkovému obsahu už jsem se vyjádřil dostatečně. Noého uznávám, bohužel to s ním mám jak na houpačce - něco se mi od něj líbí (Vejdi do prádzna (byť částečně), Climax) a něco absolutně ne (Sám proti všem, Zvrácený), tohle se bohužel řadí do té druhé kategorie. Depresivní to je, ale taky strašně otravné a až samoúčelné. 2* (02.01.2020)

Nepříjemná podívaná do jednoho staršího zkrachovalého života řezníka ve Francii. Bez budoucnosti, bez naděje, špinavé uličky nicoty. V hlavě si zdůvodňuje násilí a smrt. Konečná obhajoba incestu je zneklidňující. Je zajímavé, jak si mozek ve svých chvilkách najde omluvu na vše. Ty monology u všeho jsou zvrácené ale klidné. Jako mozek. (28.06.2022)