Půlnoční klub

Původně jsem chtěl dát 3*, ale myslím, že bych nebyl úplně fér. Přiznám, že první díl dva mě nenadchly, ale jsem rád, že dostaly šanci ty další. Prostředí a večerní atmosféra umocňuje sílu ani ne tak příběhů jako osudů. Mystično malinko navodí sem tam ten pocit, že nevíte, co je a co není skutečné. Do toho opravdu skvělé herecké výkony mlaďasů. Někdy se to sice vleče, ale najde se dost neskutečně silných momentů a když jsem ze začátku myslel, že to nemůžu do konce vydržet, mrzelo mě, když ten konec přišel. (09.11.2022)

Hororové příběhy od Mikea Flanagana mě baví a Netflix mu štědře naděluje prostor. Po velkých úspěších s antalogickými Haunting přichází tentorkát se skupinou teenagerů, kteří mají diagnostikovanou nevyléčitelnou nemoc a nachází se v hospicu. A tihle teenageři se pravidelně scházejí v půlnoci, aby si užili tepla krbu v knihovně a vyprávěli si strašidelné příběhy. Jenže ty příběhy nejsou zas tak strašidelné, ale spíš fungují pro dokreslování motivací postav, které je vypráví. To by mi až tak nevadilo, ale čekal jsem trochu víc duchařiny kolem (sídlo k tomu přímo vybízelo) a doufal jsem, že se budu víc bát. Osobně mě nejvíc zklamala čitelná linka se sektou a nevyužití postav duchů. Některé linky se uzavřou a některé zůstávají otevřené a bez odpovědi, kdyby náhodou měla být druhá řada. Celkově mám z finále takový mdlý pocit.  Jako neškodná zábava v období Haloweenu to funguje, ale nadšené recenze jako u předchozích seriálů od Flanagana se asi čekat nedají. (02.11.2022)

Mám Mike Flanagana rád. Je to filmař, který mě dokáže skvěle propojit s hlavníma i vedlejšíma postavama a vyvolat o ně strach. Jenže Půlnoční klub je na deset dílů až příliš prázdnou adaptací. Kdyby šlo o devadesáti minutový film, bylo by to jistě super a pět hvězd by bylo zaručeno. Na ploše deseti dílů je tu ale příliš prázdné výplně, odboček, přehršel nezajímavých replik a vyústění, které je stejně prázdné jako nezajímavé. Svou technickou kvalitu to má. Stejně jako rukopis, ale rozhodně jde o jeden z nejslabších kousků tohoto režiséra. 65% (29.10.2022)

Třetí snaha (loňskou Půlnoční mši jsme vynechali) o zalíbení v tvorbu Mikea Flanagana a potřetí s podobným, neuspokojivým výsledkem. Horory miluju a budu to s nimi pokoušet dál a dál, na seriálovém poli na ně budu ale o to opatrnější, když mě ty nejvěhlasnější absolutně minuly. Konec se tváří, že se Půlnoční klub nechce ustálit na pozici minisérie, já bych pro to byl ale upřímně radši. [viděno na Netflixu] (31.10.2022)

Námět mi přišel fajn a slibně znělo i jméno Mika Flanagana mezi tvůrci (zaujalo mě také, že ředitelku hospicu hraje "Nancy" z Noční můry v Elm Street a že už jí je dnes 58 let...), veškeré přísliby kvalitní hororové zábavy ale vyhasly už s koncem první epizody a s každou další a další už na to člověk koukal víceméně jen ze setrvačnosti, aby viděl, jak to nakonec dopadne (v tomto ohledu mě poněkud otrávil otevřený závěr, který dává tušit další pokračování, prostě typický Netflix...). Dějově je to strašně předvídatelné a neskutečně zahlcené žánrovými klišé a otravnými lekačkami, ale na konci se člověk musí ptát, k čemu vlastně to všechno, když seriál sám přichází s interpretací, že všichni ti bubáci mohou být jen halucinace vyvolané užíváním léků na smrtelné nemoci (v tomto ohledu bych rád podotknul, že vzhled a fyzickou kondici lidí, co mají smrt na jazyku, si představuju trochu jinak, než jak je předkládáno v seriálu, který mi z tohoto důvodu přišel poněkud nepřesvědčivý). Osobně jsem od toho prostě čekal klasický duchařský horor, a místo toho dostal spíš vztahové teenagerské melodrama o umírání mladých lidí ozvláštněné těmi rádoby strašidelnými storkami, ale zůstalo to někde na půl cesty a nefunguje to přesvědčivě ani v jedné poloze - jako horor je to zoufale neoriginální (btw. motiv znamení ze záhrobí od prvního kdo zemře, uváděný v anotaci, je v seriálu zcela podružný, a vypichovat ho  jako klíčovou věc považuji v podstatě za klamavou reklamu) a jako citová ždímačka to zase naráží na nezajímavost postav (svou roli zde hraje i nepříliš sympatický casting, u něhož je nepřehlédnutelná typická netflixovská snaha o etnickou vyváženost, která to trochu shazuje). Celkově to na mě působilo dost lacině a nepochopil jsem moc ani, proč je to dějově zasazeno do 90. let, protože vyjma několika detailů typu že jedna postava umírá na AIDS nebo používá VHS kazety, to žádný větší význam pro děj nemá (a mohl by se tedy klidně odehrávat v současnosti), a působilo na to mě spíš dojmem, že se jen tvůrci chtěli svézt na současné retro vlně obliby devadesátek (pozoruhodně nevyužitý je zde například potenciál dobového soundtracku, pravděpodobně z úsporných důvodů). Celkově mě to dost zklamalo a podruhé bych se tomu raději vyhnul. (21.12.2022)