バブル
Režie:
Tecuró ArakiKamera:
Kazuhiro JamadaHudba:
Hirojuki SawanoHrají:
Riria., Džun Šison, Tasuku Hatanaka, Júki Kadži, Mamoru Mijano, Šin'ičiró Miki, Alice Hirose, Marina Inoue, Sajaka SenbongiVOD (1)
Obsahy(1)
V opuštěném Tokiu plném bublin a gravitačních anomálií zažije nadaný mladík osudové setkání se záhadnou dívkou. (Netflix)
Videa (7)
Recenze (17)
Keď sa spojí štylistika Your Name s dizajnom postáv od ilustrátora Death Notu, viete, že sa bude jednať o úplnú pecku. Bubble je štandardná romantická dráma, akú nám už neraz predviedol režisér Makoto Shinkai, no skvelo predvádza fakt, že keď sa niečo opakuje, nemusí to byť spravidla vôbec frustrujúce. ()
Měli jsme tu: upíra co se zabouchl do normální holky, sliz co chtěl ojet důstojníka vesmírné lodi červený trpaslík, borce co se zabouchl do sexbota a teď... se nám tu bublina z báblebáth vody Belle Delphine trošku zabouchla do frajera, co jí řekl že pěkně pění. Jenže vono rozeznat tu vaší bublinku vod tý druhý je trochu problém a říct tý správný kouli že se jí chcete dostat do bublinek může málem způsobit apokalypsu. Že nevěříte? Místní štramák totiž musí každý den běhat jakýsi battlekour aby vůbec měl co do pusy a během tohohle battlekouru můžete i zařvat. Jasný, není lepšího způsobu jak zabavit děcka z děcáku a přitom se jich nenápadně zbavit. Víceméně levná lovestory premisa o vylitým bublifuku do záchodu co málem zpustošil celý Japonsko je graficky zpracovaná na jedničku a celkový příběh je spíše jednoduchým námětem o spojení dvou zcela rozdílných bytostí. Co se musí ocenit je po dlouhé době ta originalita a hodně povedený soundtrack, který je silným boostrem pro celý film. 4 bublinky z 5 ()
Araki předkládá tu nejlepší vzdušnou akci, kterou překonává i vlastní Útok titánů. Do toho se otevřeně cituje až kopíruje Malá mořská víla, ekologicky se pomrkává a emocionálně se Bubble bez přehánění přidává až na úroveň Miyazakiho nebo Shinkaie. A já to nechápu. Vážně jsem čekal, že půjde o vizuálně podmanivou lepenku všeho možného a nakonec jsem se nemýlil. Překvapení spočívalo jen v tom, že právě to všechno možné mě rozklepalo a dojalo doslova v každém aspektu. Hrozně se mi z téhle verze Tokia nechtělo a býval bych si raději přál seriál minimálně o dvanácti epizodách. Chápu ale, že by nikdy nevypadal takhle bezchybně. ()
Malá parkůrová víla. Naopak v rámci anime produkce je tento projekt nepřehlédnutelně zasypán jmény největšími: Tetsurou Araki, opěvovaný režisér z Attack on Titan. Gen Urobuchi, který stojí za výbornými scénáři Fate/Zero, Madoky nebo Psycho-Passu. Hiroyuki Sawano, jeden z nejznámějších skadatelů hudby pro anime posledních let. Mezi dabéry nechybí takové hvězdy jako Yuuki Kaji nebo Mamoru Miyano, to vše zastřešené jedním z mých nejoblíbenějších studií WIT. Úvodní ponoření a poskakování ve světě načrtnutý obrovským bublifukem je neskutečně efektivní audiovizuální podívanou; opulentní zaměření na vodní skupenství je středobodem vykresleného Tokya a vůbec bych se nedivil, kdybyste se domnívali, že se jedná o dalšího Shinkaie, jak je to v nemálo aspektech nápodobné jeho nedávnému Weathering with You. Wiťárnu především prozradí použité kompozice pozadí u statických obrázků obličejů se zdůrazněnou hrou světelných efektů frekventovaně se vyskytující u Vivy. Nejde než si užít kamerové bláznění při soutěžích, její nekonečné obtáčení kolem všech os sportovců. Pohybové parkurové sekvence jsou nádherně zanimované a jediné, co mě lehce vytrhávalo z úžasu byla zmatenost skriptu, jestli použít klasický běh nebo směšně nevhodný "naruto run" (Jako proč vůbec? Přece si na bál nevezmete oblek, abyste si nakonec nazuli holinky?). A když jsme u scénáře, tak to byl pouze lehký náznak většího skřípotu. Netuším, jestli to Urobuchi lehce odflákl, bylo mu to ustřiženo anebo v tom byly jiné externí zasahující faktory: Inspirace Andersenovou Malou mořskou vílou je nám mláceno o hlavu co pár minut, ale to by se nesměl vytvořit oproti původní pohádce nedodělaný fantastický svět s neznámými pravidly, vysypat balíček postav bez minulosti a hlubší charakterizace a pak to následně zkusit zpětně zabalit do romantického dárečku, který má zabrnkat na citlivější struny. Romantika mezi vílou a princem je po výše zmíněném vzoru spíše tvořená gesty než slovy, ale je to pouze vybledlá zkratka. Diváky se snaží o jejich existujícím přibližování přesvědčit hlavní "wingman" scénáře, vizuální stránka, která usilovně prodává jednu magickou scenérii za druhou, jenže bez smysluplných společných činů hlavní dvojice a chemie je to pouhopouhý prázdný obrázek, doslova reklama na ticho. Neuvěřitelnost děje jako kdyby smutně symbolizovala trudnomyslná autorská neochota okolních postav ptát se či vůbec dumat nad nadpřirozenými prvky obklokupující naší vílu či prapodivná ignorace jejího původu. Emoční dopad posledních dramatičtějších minut tak byl pro mě podobný velkolepému nadpisu slabšího bulvárního plátku. Jak Jeoffrey psal, vůbec by neuškodilo méně akce a naopak více velmi křehkých bublinových vztahů k dojemnějšímu vykreslení, ironicky řečeno. Je to škoda, jedna moc pěkně vypadající škoda a splasklá bublina. 3* ()
Galerie (12)
Photo © Netflix
Zajímavosti (2)
- Pár měsíců po uvedení snímku vznikla i manga vydaná v časopise „Shōnen Jump+“. (Emo-haunter)
- Snímek je do jisté míry inspirován „Malou mořskou vílou“ od Hanse Christiana Andersena, nicméně v něm můžeme najít i stopy jiných děl. (Emo-haunter)
Začnu tím, co musí být všem jasné, když vidí u nějakého většího projektu napsané jako hlavní animační studio WIT, je to prostě nádhera! Po stránce animace je to krásná ukázka toho, co tohle studio dokáže a vzhledem k faktu, že je podstatnou součástí filmu i parkúr, tak tu animátoři doslova flexují, jak umí animovat pohyb a jak geniálně ho dokáží nasnímat. Ovšem ani ti, kdo měli na starosti pozadí se neflákali, a tak je tu strašná spousta záběrů, které by obstáli jako nádherný plakát, wallpaper, spořič obrazovky... Každý záběr ukazuje smysl pro estetiku, umění kreslířů, a tak divákovi prostě přechází zrak, užívá si nádherné finále, ale i běžný parkúrový závod. Studio WIT nezapomíná, co se naučilo během své práce na anime Atack on Titan, a tak mnohé scény vypadají, jako Leviho slavný „příchod do baru“ a celá závěrečná sekvence dává vzpomenout na ty nejlepší vzdušné souboje, protože ten pohyb postav je tu až tak ikonický. Vše je nádherně barevné, když se cokoli hýbe, tak to nemá chybu, když něco padá k zemi (třeba budovy) tak to působí náležitě epicky, vše je prokreslené do detailu. Podtrženo, sečteno, animačně je tohle dílko 10/10. Co tu máme dál? Hudba – Hirojuki Sawano. Hudba funguje dobře, v některých momentech (finále) doslova výtečně, takže si jí opravdu často všimnete, navíc tomu pomáhá i fakt, že hudba, nebo spíš jedna konkrétní píseň, je ve filmu důležitým tématem. Na druhou stranu to není tak úplně nezapomenutelný zážitek, hlavně v první polovině jsem hudbu opravdu vnímal jen z části, skoro jako by se pan Sawano ze začátku zbytečně krotil. Na druhou stranu to vynahrazuje v části druhé, a především během již zmíněné dynamické finální sekvence ukazuje, proč je v rámci anime mnohými považován za jednoho z nejlepších japonských hudebních skladatelů současnosti. Hudebně je to za mě celé 8,5/10. A co ten zbytek? K příběhu řeknu asi tolik – znáte Malou mořskou vílu od Hanse Christiana Andersena? Autoři jí znají, nestydí se nám to všem říct a vystavět kolem toho hlavní linku příběhu. Na to našroubují parkúrové závody jak vystřižené z nějakého sportovního anime, a i tahle linka jim tak nějak funguje a celé to proloží notnou dávkou docela zajímavé fantasy, kterou k tomu prostě musíte přijmout. A tady mi to trošku skřípalo, všechny ty bubliny a co se tu během pěti let událo na mě působily tak nějak až moc neuvěřitelně a chvíli mi trvalo, než jsem se s tím vším smířil. Stejně tak i ty parkúrové závody působili docela zvláštně, říkal jsem si, že bych chtěl vidět vládu, která by tohle povolila a moc jsem nevěřil, že když se jeden z týmu rozhodl hodně radikálním způsobem zdvihnout sázky, a ještě to vysílá na internetu, že by nikdo nějak nezasáhl. Prostě byly tu věci, které se mi přijímaly trošku hůř. Na druhou stranu tempo příběhu bylo dobré, rozjezd sice trošku pomalejší, ale film stihl ukázat a zpracovat to co zamýšlel a dokázal vše vybudovat tak, aby na mě fungovalo emotivní finále i se vším tím drobným filozofováním o zrodu a zániku. Atmosféra taky ušla, sice jistá romantická část mé duše říká něco o tom, že bych ocenil víc Malé mořské víly a trošku míň parkúru, ale i tak s tím dokážu bez problémů žít. Příběh, tempo, atmosféra za mě 7/10. Takže když si to shrnu, tak jsem si Bubble užil, doporučuji ho každému, kdo se chce podívat na to, jak má vypadat opravdu kvalitní animace, nebo těm, kteří jsou romantické duše se smyslem pro estetiku, ale asi i běžnému divákovi, který má rád anime. 8/10 () (méně) (více)