L'Âge d'or
Age of Gold
The Golden Age
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Albert DuvergerHrají:
Gaston Modot, Lya Lys, Max Ernst, Luis Buñuel, Paul Éluard, Claude Heymann, Jean Aurenche, Pierre Prévert, Jacques B. Brunius, Joaquín Roa, Juan Esplandiu (více)Obsahy(1)
Na ostrově Malorca žijí špinaví a groteskně hrůzostrašní lidé. K jejím břehům připlouvají poslové civilizovaného světa v pobobě arcibiskupů. Ti nacházejí původní obyvatele v rozkladu - doslova fyzickém. Dobyvatelé se sami nazvou Malorčany a guvernér položí základní kámen nového věku. Jeho zahajovací projev však přeruší milostné výkřiky. Muž a žena se v objetí válejí v blátě, lhostejni k davu, což je první signál ke vzpouře proti císařskému Římu... Zlatý věk použil Buňuel k tomu, aby demystifikoval všechny základní články pořádku a práva - církev, rodinu, armádu, policii - a zařadil se tak k nejkontroverznějším režisérům světové kinematografie. (caligari)
(více)Recenze (58)
Luis Buñuel ukazuje sílu směru, který pomáhal formovat a který přetvořil pro film. Tohle už není jen asociační vršení, ale tohle už je film s příběhem, i když ten se vám může hledat těžko. Symboly, které zde však jsou, rozhodně nejsou popřít a funguje to dobře. Má to na vás efekt, něco to s vámi dělá, ať už se jedná o krávu v posteli, anebo hříšníka v podobě Ježíše. ()
Surrealisticky stále na vynikající úrovni, i když se od dob Andaluského psa již jedná o krok někam jinam, především do narativnějších a "filmovějších" oblastí. Kouzelné ale především svojí ostrou a řezavou satirou zacílenou na tařka všechny stránky soudobé vyšší či oficiální společnosti. V hlavní roli zřejmě přirozené, místy tedy značně kuriozní, touhy v rozporu a neskrývaném boji s konvencemi a dobrým mravem. Krutá agrese a překonání všech zažitých pravidel - výsměšné násilí vůči bezbrannému slepci v podání hlavního hrdiny - jako jeden z projevů nespoutaného žití a prožívání. Zprotiví se vám načinčaný pejsek aristokratického vzhledu. Co je jednodušší než ho ze všech sil nakopnout. --Přesně takto postupuje Buñuel ve své kritice společnosti, jejich institucí, duchovních i materiálních. ()
No, co říct. Film je to surrealistický, ale možná ne tak moc, jak bych si představovala. (To je jen konstatování, není to ani dobře, ani špatně.) Je to typické dílo tvůrčí dvojice Buňuel a Dalí, něco jsem od nich viděla a musím říct, že můj šálek čaje to není, ale oceňuju nápady, některé kombinace záběrů apod. ()
L'Âge d'or dle mého názoru nedosahuje kvalit předchozího Un Chien andalou. Luis Buñuel je extravagant surrealismu, o tom žádná.. jednotlivé "pochroumané" (na duši i na těle) scény jsou odzbrojující, šokující (nedokážu si představit jejich dopad na společnost ve třicátých letech), nesmysluplné a nemorální - nic z toho mi nevadí. Asi bych ocenil kratší stopáž (cca 40 minut), čímž by byl děj zhutněn a dostal by tak možná ještě šílenější patinu. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (19)
- Film byl po skandálech kolem projekcí stáhnut a v mnoha zemích zakázán. Například v USA měl snímek oficiální premiéru až téměř po padesáti letech, 1. listopadu 1979 v Roxie Cinema v San Franciscu. (JayZak)
- Film byl roku 1934 stáhnut z oběhu Vikomtem de Noailles a Vikomtkou Marií-Laurou de Noailles, kteří financovali jeho vznik. (JayZak)
- Část filmu je inspirovaná novelou markýze de Sade "120 dnů Sodomy". (Hwaelos)
„Škorpión patrí medzi článkonožce, žije zväčša pod kameňmi“ – je prvý titulok povestného filmu. Ležal v archíve takmer 50 rokov, zakázaný (a neskôr z rozhodnutia producentov odstavený od distribúcie) nedlho po premiére, na základe tvrdého ataku fašizoidných skupín, aby bol na kinematografické svetlo božie vypustený v roku 1979. Je zaujímavé, že dôvody Ligy vlastencov a Protižidovskej ligy pre zákaz filmu udržali film pred zrakmi verejnosti tak dlho (žeby súvislosť medzi protifilmovými útokmi odkazujúcimi na komunistické, protináboženské a protiburžoázne zameranie filmu a aristokratickým pôvodom bohatého producenta Vicomta de Noailles, ktorý takmer do smrti odmietal film uvoľniť do bežnej distribúcie ?). Priaznivci uvedených líg pri jednom z premietaní rozrezali pri vchode do kina vystavené originály obrazov Salvadora Dalího, Maxa Ernsta, Mana Raya, Joana Miróa a Yvesa Tanguyho, čo je typické pre ľudí podobného zmýšľania. Vedomý atak na všetko, čo dostáva človeka do postavenia voľne pohodenej bábky, za ktorú rovnomerne ťahajú, bez ohľadu na bábku samotnú, podľa momentálnych záujmov inštitúcie cirkevné, mocenské, finančné zasiahol „ublíženým“ priamo na solar a vyvolal možno aj niečo viac, než zamýšľanú ostrú reakciu (ktorá sa napriek zámeru pri Andalúzskom psovi nepodarila). Všeobecne zrejme vadí, že popri chvíľkovom uvoľnení spod spoločenského tlaku sa publiku môžu zároveň otvoriť oči netradičným podaním. Absurdita (lízanie sochy, krava v posteli, kameň na hlave), ostrý výsmech cirkvi a inštitúcií (defenestrácia biskupa, narušenie slávnosti milencami), humor a popretie platných pravidiel dominujú. Dalího prínos ustúpil v tomto prípade do úzadia vďaka vzájomnej roztržke pri tvorbe scenára a prejavuje sa len v zopár výtvarných motívoch (najnápadnejšie asi pri scéne so žirafou). Slobodné dielo, skladajúce sa z viacerých nesúvisiacich epizód. Dej je zhruba takýto: dokument so škorpiónmi prechádza do scény skupiny schátraných lúpežníkov aby sa voľne preľnul do svojráznej interpretácie založenia večného mesta Rím na mieste kostrových pozostatkov cirkevných hodnostárov, slávnosť vyruší divoko sa objímajúca dvojica v blate, pričom muža zatkne dvojica policajtov, osudy milencov neskôr sledujeme v zdvojených scénach spoločného zdieľania napriek oddeleniu páru, jednak v prostredí aristokratického plesu, v závere opúšťa zámok štvorica sexuálnych zvrhlíkov, dovtedy vo filme nevystupujúca, pričom hlavný nápadne pripomína Ježiša. Hlavnú dejovú líniu v tejto spleti tvorí okolím odopieraná láska muža k žene. Dôležité sú tiež jednotlivosti, priliehavá hudba a celková nálada jedného z prvých zvukových filmov. Podrobnejší opis nemá zmysel, treba vidieť. Motív opakovanej nenaplnenosti túžob v rôznych variáciách sa v Buňuelových filmoch opakoval aj neskôr, rovnako ako svojrázny humor, náhle zvraty, streľba, ignorácia zjavného násilia, ktoré sa priamo netýka, neprimeraný dôraz na nepodstatné osobné ublíženia a záujem o svet ľudí stojacich mimo konvencie spoločenské a sociálne. Zlatým vekom si tento skvelý režisér vytýčil niektoré neskôr rozvíjané postupy vo filmoch točených o 30 rokov neskôr. () (méně) (více)