Venus fra Vestø

Z pohledu našince je celkem zvláštní až absurdní, sledovat dvě hodiny válečného dramatu, v němž se ústřední zápletkou stane příběh jedné obyčejné krávy, na soutěži oceněné, málem unešené, znovu ukradené, tajně pak ukrývané a na dobrodružné cestě zachraňované před nacistickými důstojníky i britskými obchodníky... a narodí se i telátko jako předzvěst konce války... tož jiný kraj v jiné době – jiné hodnoty. Navzdory této zápletce však nejde o žádnou komedii, film navíc na značném prostoru slušně představí vesnickou komunitu na odlehlém dánském ostrově u moře, včetně střetu s 2. světovou válkou, reflexe politického vztahu s Británií a okupujícím Německem či významného zážitku pro takového ostrovana v podobě návštěvy Londýna. Za poslední den už je to druhý dánský snímek z r. 1962/63, který vidím a znovu mě překvapuje, nakolik se v Dánsku již tehdy podobné filmy běžně točily v barvě, která zde v restaurované verzi krásně podtrhla atmosféru a zážitek z vyprávěného příběhu, kvalitní režie a hereckých výkonů. Obzvlášť výborný byl herecký představitel předsedy místní rady William Knoblauch a opět mě zaujal i Dirch Passer tentokrát v netypicky vážné roli místního umělce-malíře, v níž i na menším prostoru rozehrál působivý emotivní výkon. Přestože jsem možná hlavní linii příběhu strachu o kravku neprocítil s postavami naplno, svým zručným provedením a výrazně severskou atmosférou si mě Venuše z Vestø jako film během sledování na celou dobu získala. [75%] (30.06.2023)