Bezejmenní

Popravde som očakával, že majster desivých scén Jaume Balagueró mi vo svojom celovečernom debute, ktorého projekciu som dlho odkladal, viac zabrnká na nervy. Los Sin nombre (Bezmenní) vlastne ani nie sú plnokrvným hororom a žánrovo by som ich primárne zaradil skôr medzi temné mysteriózne krimi ako sú Se7en, Vraždy podľa Judáša, Jezdci Apokalypsy, Purpurové rieky a pod.. Vyšetrovanie, ktoré tu prebieha sa však miestami vyvíja na môj vkus chaotickým smerom a nezorientuje sa v ňom ani divá sviňa... (18.12.2017)

Španiely zase raz dokázali, že vedia ako na poriadne horory. Aj keď toto je viac menej krimi s tuhou atmosférou, ale nevadí. Dej je fakt vynikajúci, stále nové poznatky, zvraty, Čiže nudiť sa určite nie je šanca. Aj samotná zápletka je super, síce možno nie tak originálna, ale spracovaná vynikajúco. K tomu samozrejme super hudba, vynikajúce hercké výkony a sympatické postavy. Samozrejme netreba zabudnúť na koniec, ktorý nezaostáva za celým filmom a fakt prekvapí. Vynikajúci film! (04.05.2010)

Můj asi nejlepší Balagueró. Dokonce se mi Los sin nombre líbil víc než REC. Tématika nacistického okultismu mi je docela blízká a je škoda, že se jí filmaři neujímají více. Snímek je od začátku tajemný, napínavý a má příjemnoě mrazivou atmosféru. Já osobně jsem každý další záběr hltal a čekal jsem, co nového přinese vyšetřování, jak matky, tak vysloužilého policajta. Závěr, který měl šokovat zrovna moc nešokoval a trošku mi pokazil celkový dojem z filmu. Kdyby závěr byl trošku více tajemný, tak dám plný počet hvězdiček. Tenhle závěr mi přišel moc obyčejný. (31.12.2011)

Nějak jsem neporozuměl motivaci těch Bezejmených. Mnoho situací a postupů se mi zdálo naprosto účelových a pro posun děje zcela nepodstatných, např. podříznutý muž nebo ty "střihové vize", které pak neměly žádný význam. Tohle by mi nevadilo, kdyby Los Sin Nombre byli strhující po formální stránce, což nebyli. Napjatý jsem sice byl, jenomže pak to zabil docela pitomý závěr. Škoda, rozjezd byl velmi slibný. (13.09.2009)

Když je nalezena zavražděná dívka, její matka Claudie se zhroutí, ale nakonec jí nezbývá, než se s osudem smířit. Jenže po pěti letech se dcera ozve. A kdyby Claudie věděla, kam ji dovedou spletité cesty pátrání, tak by raději zůstala sedět doma ve svých vzpomínkách. Špinavý snímek má poetiku italských a španělských hororů a giall ze sedmdesátých a osmdesátých let. Staré domy se schodišti a nejezdícími výtahy, vybydlené sanatorium a hotel, odkazy na okultní skupiny (Thule), zvrácené experimenty v koncentračním táboře Dachau a pátrání po extázi, které tak trochu připomene budoucí Mučedníky (2008). Příjemná atmosféra a tušení nedobrého konce. (29.11.2019)