Navalny

Danielu Roherovi se podařilo vytvořit vícevrstevnatý kvazi-životopisný dokument, v němž osobnost, jež filmu dala i své jméno, není tím hlavním objektem zájmu, ale toliko průvodcem vrhajícím světlo na absurditu ruského režimu. A současně průvodcem po světě sociálních médií; průvodcem, který ukazuje jejich sílu, ale i jejich negativa pokud jde o snadnost šíření propagandy či o triumf kunderovské imagologie v dnešním světě. __Navalnyj byl mimořádná, ale také komplikovaná osobnost. Bezesporu to byl statečný člověk, který ale vzbuzoval falešné naděje na změnu putinovské diktatury ve svobodný demokratický stát. Podařilo se mu vytvořit iluzi, že je vůdcem opozičního hnutí v Rusku, přestože žádná jednotná (neřkuli relevantní) opozice v Rusku neexistuje; podařilo se mu přimět mnoho lidí uvěřit, že dokáže nahradit Putina a změnit směr vývoje své země, přestože je zřejmé, že pouhým odchodem Putina se nic zásadního v Rusku nezmění... O tomto film Navalny není (opravdu to není životopisný dokument), což mu ale neubírá na síle, zábavnosti, mrazivosti (i něze, když kamera zabírá Alexeje současně s Julií), protože události spojené s dočasným německým exilem jsou nosné samy o sobě a umožňují efektivně rozvíjet výše nastíněná témata. __ Viděno 3 dny poté, co byl Navalnyj v Putinově sibiřském koncentráku zavražděn. Psáno v den Navalného pohřbu. (01.03.2024)

V prvom rade si treba uvedomiť, že nie je možné natočiť dokument či už o Navalnom alebo Putinovi tak, aby s ním boli obidve strany spokojné. Vždy bude niekto tvorcom vyčítať neobjektívnosť. V tomto bode si treba uvedomiť, kto svoje zistenia poskytuje od seba nezávislým svetovým médiám (Spiegel, CNN a ďalšie), aby informácie overili a spracovali, a kto všetko tlačí iba cez štátom kontrolované médiá. Ak by som mal však hodnotiť dokument po formálnej stránke – mal emócie, humor, sprostredkované informácie podával jednoduchou, stráviteľnou formou. Nemám mu veľmi čo vyčítať. (31.08.2022)

Normálně bych dal jen 2/5, protože to není natolik informativně bohaté. Buď to tvůrci měli trochu prostřihat na 60 - 70 minut a nebo to pojmout velkolepěji a ukázat více, protože v závěru to jistou sílu. Putin prohlásil, že Navalnyj (krerého zásadně nejmenuje a mluví o něm jako o neurčitém občanu) je jen malý človíček, bez státního významu. Film ale docela zdařile ukázal, že k Navalnému mnoho lidí s nadějí vzhlíží jakožto k někomu, kdo je ochotný podstoupit oběti proto, aby narušil ten cyklus totalitních rekonstrukcí (carství, SSSR, RF). Ačkoliv se mocenský potenciál Navalnýho nemůže rovnat mocenskému potenciálu celého autoritářského režimu, tak on je tím, kdo má dostatečnou sílu ducha k tomu vystoupit a lidi vést vstříc lepším zítřkům. Líbilo se mi, jak se v občanech RF na konci snažil vzbudit sebevědomí a uvědomělost - "Uvědomte si, že jste obrovská síla." Pokud by se dost lidí probudilo a měli dost odvahy, tak by tamní autoritářství padlo. Právě tento motiv měl film zvíraznit a fungovat více agitačně. Pokud to však měl být primárně jen takovej intimnější náhled do toho, jaký je Navalny jako člověk a jak pracuje a že nějaký státní význam má, když se ho tamní režim tak bojí, že Putin ani nevysloví jeho jméno, že se ho snaží zavraždit, že jsou nuceni změnit kurs letadla s Navalnym, aby nepřistál na letišti, kde se očekávalo, kde byly davy a kde by asi nebylo možno ho jen tak v poklidu odvést k vykonstruovanému trestnímu stíhání, tak budiž. Dokázat, že se křečovitě bojí i že Putin není ani ze setiny takový muž jako Navalnyj, je však málo. Hlavní totiž je, jaký bude v budoucnu Rusko, nikoli toliko co bude s Navalnym. V závěru mě napadá, že Navalny měl být chytřejší. V Rusku sice po jeho zatčení žačaly velké protesty, ale nic z toho. Protesty byly i po otevřené válce na Ukrajině (24. února 2022) a zase bez valného významu. Režim stojí, válka trvá, Navalnyj stále za katrem a mnoho dalších lepších občanů si jen pokazilo život. Význam to mělo symbolický, ale to je málo, když chceme praktické výsledky. (15.06.2022)

Film začíná nenápadně a zdá se, že bude věnovat pozornost především vyšetřování ruského pokusu o otravu Navalného. Postupně ale vychází najevo, že režisér Daniel Roher sleduje mnohem víc motivů a investigativní linie mu slouží hlavně k jejich propojení. Taky portrét Navalného, který film z různých rozhovorů a situací skládá (z větší části jde o původní, nikoliv archivní záběry), se stává míň oslavným. Vedle milujícího partnera, táty a hrdiny ruského lidu, která jedna žena čekající na jeho přílet označuje za symbol svobody, poznáváme i člověka posedlého kontrolou vlastního mediálního obrazu, který při boji proti zlu občas volí poněkud problematické prostředky. Takže nakonec nejde jen o napínavý thriller, ale taky o love story, lekci digitálního image-makingu a – když se Navalnyj ve stylu Sachy Barona Cohena v jedné nezapomenutelné scéně rozhodne důmyslně vytrollit své traviče – mrazivě černou komedii. V závěru sice převážila beznaděj, ale v průběhu pro mě šlo o emocionálně mimořádně pestrý zážitek. Vybízí mj. k úvahám, jak autoritářské režimy označovaly a likvidovaly své oponenty (nebo obecně nežádoucí názory) v minulosti a jak to dělají dnes, v době internetu, fake news a otevřených hranic. 85% (28.05.2022)

Americká propaganda s veľmi nízkou mierou objektivity (pozor, to píšem ako niekto kto by tiež vojnového zločinca Putina najradšej videl dolu). Navalny je tu vykreslený ako poloboh, ktorý by mávnutím ruky vyriešil všetky problémy Ruska, keby mal takúto možnosť. Napriek šokujúcemu obsahu, si o autenticite telefonátu s jeho dnes už nedohľadateľným vrahom, netrúfam konšpirovať - nie je to v mojej kompetencii. Nesmierne mi tu však vadí americká "video on demand" dramaturgia, s manipulatívnou hudbou, ktorá z celej sociálno-politickej kauzy robí odľahčenú, veselú šou. Navalneho nacionalistickej minulosti (vlogy prirovnávajúce moslimov ku švábom?) sú tu venované približne 2 minúty, z celkových 100, Navalny na otázku odpovedá alibistickým "Putin je zlo a treba sa proti nemu postaviť s akýmkoľvek ruským občanom, či už je fašistom alebo nie je." a film sa k tejto problematike ďalej nevracia. Namiesto toho sa tu opakovane riešia Navalneho "nesmierne zábavné" príspevky na tiktoku, ako i tomu, koľko na ňom majú jeho lipsyncy zhliadnutí a podobné banality. Trúfam si vyjadriť pochybnosti, či práve tento populista je vhodnou náhradou Putina, riešením jeho totalitnej vlády. Ako dokumentárny film bažiaci po pravde za mňa nefunkčné. (29.05.2022)