Podivné vyšetřování

Skvěle vystavěný příběh, který má od začátku do konce hlavu a patu a ani na vteřinu nenechá diváka vydechnout. Gian Maria Volonté předvádí skvostný herecký výkon v roli úspěšného šéfa oddělení vražd, který má charisma, respek a velkou moc ovlivňovat osudy ostatních lidí a své moci si je patřičně vědom. Jeho dlouholetá pozice na vrcholu moci ho dohání až k chorobnému fanatismu. Síla moci je navíc téma, které je aktuální i v dnešní době. To vše navíc za doprovodu opět skvělé hudby Ennia Morriconeho. MFF KV. (09.07.2014)

Asi jsem čekal trochu jiný film, ale prostě mi to nějak nesedlo. Jednak moc nemusím kriminálky, kde je pachatel známý od začátku, a jednak se mi moc nelíbil ten "kafkovský" závěr. A vlastně celé mě to moc nebavilo, neoslovilo mě obsazení a kupodivu ani Morriconeho hudba, a celkový dojem navíc zabilo to, že jsem film zhlédl v příšerném anglickém dabingu. Ve své době to asi byl odvážný počin, ale dnes už mi přijde, že to hodně ztratilo na zajímavosti. (24.05.2019)

Podivné vyšetřování je vynikajícím filmovým ztvárněním korupce a zneužití postavení. Příběh téměř "kafkovský" (ve finále je dokonce citován) velmi zneklidňujícím způsobem přesahuje do vysokých pater italské společnosti a dal by se označit za přímou metaforu tehdejších politických poměrů v Itálii. Tím se však stává aktuálním i dnes. Elio Petri, režisér se sociálně-politickým cítěním, natočil v 70. letech celou řadu velmi zajímavých filmů, které se více či méně vyjadřovaly k politickým a společenským poměrům v Itálii - za všechno jmenuji slavný snímek Dělnická třída jde do ráje. V Podivném vyšetřování však zašel zřejmě vůbec nejdále a kromě výrazné alegorie natočil také skvělé detektivní drama, přičemž vrahem je sám detektiv - v tomto případě vrcholný policejní inspektor, mimořádně ztvárněný Gianem Mariem Volontém. Volontého sólový výkon je výstřední, chvílemi snad až příliš, přesto však dokáže v divákovi snadno probudit mrazivý pocit strachu a napětí. Stále nejistou a těžce předvídatelnou zápletku perfektně doplňuje Morriconeho hudba, která by se v tomto případě dala označit za malý, přesto neuvěřitelně působivý experiment. Závěr filmu se nese v poměrně depresivním duchu. Z mého pohledu je Podivné vyšetřování dobrý film, možná trochu pomalejší na to, o čem vypráví, přesto dokáže zaujmout a hlavně má co říct i dnes. 7,5/10. (28.02.2021)

Kdysi během jedné z mých prvních četeb detektivek v dětství mne napadla ta ďábelská myšlenka, co když je pachatelem zločinu přímo jeden z vyšetřovatelů a tudíž nikdo mu na to nemůže přijít... No, tak zde ho máme, chladnokrevného vraha své osudové ženy a šéfa na policejním oddělní v jedné osobě, který se rozhodl něco takového vyzkoušet přímo v praxi a prokázat si tímhle svou neomezenou moc. ,, V té době jsem byl rozpolcen, jestli se mám ke své vině přiznat..." Jaksi rozpolcený zde rozhodně nebyl pouze hlavní (anti)hrdina, ale i můj celkový dojem z filmu. Zápletka mne spíše odpuzovala a erotické hrátky s focením milenky v poloze zavražděných dam (pro někoho možná vtipné) a drsným žertováním o konání proti zákonu tomu dodávaly až rozměr úchylnosti. Na druhou stranu mne od počátku zaujala osobitá dynamická kamera, velmi mne bavilo vyprávění příběhu na přeskáčku, díky kterému se postupně odhalovala nejen minulost ve vztahu Inspektora s milenkou, ale i silně kritický obraz společnosti. Nikoliv samotná fikce o vyšetřovateli a vrahovi v jedné osobě, nikoliv nadčasové politické dialogy o moci, o revolucionářích, o Stalinovi nejdřív milovaném a pak stejně zavrhovaném, ale vzájemné skloubení těchto dvou linií dělá pro mne Podivné vyšetřování snímek do jisté míry kontroverzní (,,Ty můžeš klidně spáchat zločin, jaký chceš. To je nádhera!"). Vše do sebe funkčně zapadá včetně té patologické úlisnosti ze strany Volontého i poměrně afektovaného herectví a tvoří geniální celek, předposlední scéna se zvráceným výslechem odehrávájícím se v mysli Inspektora byla nádherným završením. Přesto ve mne zatím doznívá i jistá nechuť, která mi nedovolí sáhnout po plném hodnocení. 85% (# Season Challenge Tour 2020: 14. téma – cizojazyční filmy nominové na Oscara) (05.05.2020)

Kafkovská vize moci jako samoúčelného a sebeuspokojujícího opia odtrženého od svého účelu a nakonec už i bez jakéhokoliv logického smyslu. Film vslovuje závěr (věru, domnívám se pravdivý), že dnešní moc taková již opravdu je. Už netrestá excesy, které tento její charakter zrůdně zjevují, ale zcela se s nimi ztotožňuje a přijímá je za svoji vlastní normu. Moudré, hluboké, nádherné. (01.11.2009)