Un été comme ça
That Kind of Summer
Také to leto
Režie:
Denis CôtéScénář:
Denis CôtéKamera:
François Messier-RheaultHrají:
Larissa Corriveau, Laure Giappiconi, Samir Guesmi, Aude Mathieu, Hinde Rabbaj, Anne Ratte-PolleVOD (1)
Obsahy(1)
Tři hypersexuální ženy tráví 26 dní v klidném domě u jezera. Jsou to: Léonie (vážná), Eugénie (impulzivní) a Gaëlle alias Geisha (flirtující). Všechny tři jsou zde dobrovolně. Dohlíží na ně sociální pracovník a nepříliš důvěrná terapeutka. Motto domu zní „hypersexualita není nemoc“. Cílem tohoto experimentu není léčit, ale spíše umožnit upřímné zkoumání různých zkušeností, forem a extrémů touhy. Vše se odehrává v polonahé i plně oblečené poloze, slovně i fyzicky, v představách i v realitě. Skutečnost, že pracovníci projektu jsou, byť ne zasaženi, tak alespoň trochu dojati, není nijak překvapivá a odpovídá pocitům diváků. Na rozdíl od jiných zastánců současné kinematografie se Denisovi Côtému po hitech jako Antologie města duchů nebo Curling daří vytvářet dynamické filmové prostory (kulisy, prostředí, konstelace), v nichž lze prožitky (psychické, fyzické, intelektuální) vnímat jako hru a právě proto je využít ke sledování reality. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (16)
Takové to léto, takový ten umělecký film. Experiment, ktorý nikam nevedie. Alebo predsa ? Je to terapia uvedomením ? A čo je to pre diváka netrýzneného hypersexualitou ? Zoznámi ho s jednou poruchou sexuálneho správania na úrovni kazuistiky zo psychiatrického zborníku, to je jedna vec. Urobí to takou tou modernou formou otravného pchania kamery rovno do ksichtu protagonistov, to je druhá. A urobí to dobre, realisticky, presvedčivo. Nič nerieši, nič neanalyzuje, len pozoruje, zaznamenáva. Stačí to ? Ja neviem. Nenudil som sa, poučil som sa... ()
Psychologický experiment pro tři nymfomanky, který neni o ničem jiném než o společně stráveném čase v příjemném prostředí bez běžných sexuálních stimulů. Prostá konverzačka, která představuje různé cesty k sexuální obsesy, ale nabízí i zamyšlení, jestli je to vlastně špatně. Nic explicitního, vše šokující zazní během rozhovru. ()
(Ten šíleně obrovský spider by si neironicky zasloužil před filmem trigger warning pro všechny arachnofobiky jako já)... Vypůjčím si větu ze seriálu Barry: "We're touching on a thing, but we are not commenting on it." Tak nějak vidím téma hypersexuality zpracované v tomhle snímku. Zaprvé je filmu dobré přiznat, že se rozhodl jít do tématu ne až tolik prozkoumaného, přičemž nijak zvlášť neobjektivizuje sexuálně závislé ženy, na druhou stranu ale ani nic dalšího nezpracuje dál nebo hlouběji. Všechna témata jsou tak nějak načnutá, ale u toho to končí, ať už jde o obracení role "predátora" u Geishi, sebedestruktivní chování skrze sex, "vyrovnávání" se s traumatem skrze další (abusive) muže, nic z toho se vlastně neřeší ani na terapeutické úrovni v samotném příběhu. Žádná introspekce například po 24 hodinové pauze od "rehabky", kde by zazněla otázka "hele a skutečně jste chtěly ten volný den sex, nebo třeba jen validaci" nebo tak něco. Nějaká reflexe toho, že můžou klidně mít plno sexu, který ale začnou oddělovat od toxických/sebedestruktivních/rizikových aspektů ve svých vztazích a známostech, chybí jakýkoliv dialog o nastavení hranic pro bezpečný sex a lepší chápaní sebe (o tom je terapie, ne?)... Terapeutický proces a odhalování důvodů za jejich chováním jsou ve filmu prakticky nepřítomné. Čekal bych aspoň určité nalézání pochopení mezi ženami pro své chování a dostávání se k nějakému supportujícímu systému a "komunitě" mimo sex, který je v jejich světě navíc ovládán jen muži (doslova spíše penisy a gangbangy), ale ono těch interakcí a dialogů je tady vlastně úplné minimum. Film tak dává sondu do života hypersexuálních žen, které se nikam neposunou, divák může přijít a odejít se stejnými předsudky k tématu a terapeutický prvek je natolik nepřítomný, že mohly být všechny prostě jen na chatě jako kamarádky a nic by se nezměnilo. Ale zcela vážně, byla terapeutka? Protože ne moc dobrá, ani profesionální. Also, fuck spiders! ()
Podobným snímkom jednoducho nemôžem prísť na chuť. Experimentálne filmy, ktorých zmysel je na úrovni žraloka putujúceho po púšti a ktoré vám ako divákovi toho veľa neprinesú. Mne teda tento film neponúkol prakticky nič, iba nudný dej z väčšej časti popretkávaný masturbačnými scénami, rozpačitú atmosféru a nie veľmi sympatické herecké obsadenie. Takže tento kúsok nech si Côté nechá pre seba. 40 % ()
[KVIFF 2022] Jako téma oukej, už jsem se ale bál, že se nezbavím těch neustálých záběrů na ksichty, které jsou asi stejně činné jako Zeman rok před koncem druhého období. Hodně zrnitý, únavný film, který nás zavede mezi sexuálně závislé ženy bez toho aniž by to mělo nějakou pointu nebo příběh. Má to obřího pavouka. Jako wtf? Film v něčem naprosto vyzdvihovaný a v něčem tak moc o ničem až to bolí. ()
Reklama