Obsahy(1)
Rok 2056. Kontrola nad zdevastovanou Zemí je rozdělena mezi sedm vládních korporací. Dochází kyslík a lidstvo je nuceno hledat nové cesty přežití. Možné řešení slibuje vesmírná základna Rubikon, kde pod vedením genetika Dimitriho vzniká na vnějším prostředí nezávislý ekosystém. Na inspekci projektu přijíždí vojačka Hanna a vědec Gavin. Ve chvíli, kdy se trojice na orbitě setkává, ještě netuší, že se možná brzy stanou jedinými přeživšími lidmi v celém vesmíru… Celovečerní debut režisérky Magdaleny Lauritschové je v kontextu evropské kinematografie ojedinělým úkazem. Čistokrevné sci-fi, které se však nevyhýbá zásadním otázkám. Musí jednotlivec nést zodpovědnost za celé lidstvo, a pokud ano, má k tomu být nucen? (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Já si to teda nepamatuju jako takovou tragédii, jako lidi na csfd, ale je fakt, že ve festivalovym prostředí člověk prahne po změně žánru a skifi filmů je ve Varech jako šafránu. A i na to, že probírání témat morálky je v moderním pojetí většinou spíš moralizování, si člověk časem zvykne. Nemá to kdovíjakou atmošku a postavy jsou trochu dementní, ale dá se to. #kviff56 (60%) ()
Tak nějak jsem čekal, že po překročení tohoto Rubikonu asi nevrhnu na kostkách pětici, ovšem na druhou stranu mě nenapadlo ani to, že téměř vrhnu. A tak tu máme rádobyŽivotní Solaristickou telenovelu, v níž byly do vesmírné ponorky mrdnuty dva zelené mozky, a to evidentní specialista na maniodepresivní jebnuté subky ekoterorista Athelstan a od prvního pohledu krutě nesympatická gumácká herr (sic!) Ripleyová, plus jeden… no, prostě Rusák. Noa tahle partička byla ponechána cvakat jakože děsně falusoficky a moralizujícně vypínačem Odletět/Neodletět tak dlouho, dokud to i ta poslední žárovička dobrého vkusu a logiky nevzdala a v posledním vzedmutí sebeúcty neprdla. ()
[KVIFF 2022] Je milé vidět takovýto počin v takové produkci. I s dobrým obsazením. Problém je ale forma. Člověk se nemusí jen tak nechat zlákat efekty a výkony, když příběh nedává smysl. I když svět okolo vypadá zajímavě, tak tvůrci si nedávají sebemenší snahu ho vysvětlit a ve finální fázi mění postavy názory a postoje jako ponožky. Těžký film, který se zabil sám přeskakováním sem a zpátky až z toho byl necharakterní paskvil. A to je velká škoda. ()
Největší karlovarské utrpení za několik posledních let. Údajně čistokrevná sci-fi, což v praxi znamená přehlídku největších žánrových klišé a nelogičností dotažených ad absurdum. Tohle rakouské scífko přišlo tak o 40 později, než mělo – kdyby se bývalo svezlo na vlně popularity Hvězdných válek, mohlo dobýt Evropu 80. let. Jenže takhle se jedná o několikátý odvar Života či Pasažérů, což už samy o sobě byly trochu přelouhované sci-fi odvary. Debutující režisérka Magdalena Lauritsch využila okoukané papundeklové kulisy v startrekovském stylu, do nichž hodila pár idiotských postav (včetně týpka, jemuž nelze říkat jinak než „lumík“) a nechala je na vesmírné stanici věšet šňůry s prádlem. Pokud se chcete ptát na otázky typu „Co pro vás některý CEO kdy udělal?“ a u toho se tvářit filosoficky moudře, pokazte si večer jako já a na tuhle slátaninu se podívejte. ()
Částečně ekologická agitka, částečně rádoby filosofující drama, ale především nuda tak ukrutná, že by nejspíš znechutila i lidi kteří se v boji za lepší počasí přilepují k silnici. Buď jsem v půlce usnul, nebo režisérka vynechala pár stránek scénáře, ale zdá se mi, že děj postupně přestal dávat smysl. Což je v pravdě úctyhodný výkon, protože se ve filmu prakticky nic nestalo. Od odpadu snímek zachránily jen ucházející efekty a těch pár oku lahodících záběrů. ()
Galerie (28)
Photo © Filmladen
Reklama