Hombre mirando al sudeste
Man Facing Southeast
Obsahy(1)
V areálu psychiatrické léčebny se jednoho dne objeví záhadný muž. Hraje skvěle na piano, ostatní pacienti ho mají rádi a on o sobě tvrdí, že je hologram z jiné planety. Doktor, jenž ztratil víru ve svou práci, si dá jeho vyléčení za svůj hlavní cíl. Ale je co léčit? (noximo)
Recenze (23)
Je zvláštní, jak tohle zapadlo a v životě jsem o tom neslyšel kohokoli mluvit (ani v takových těch videiích, kde ukazují filmy, u kterých je remake slavnější než originál, ale pravda, moc jsem takových videií neviděl). Nutno ale říct, že to vůbec není špatný film. Je to takové typicky argentinské (tz. pomalé, utahané, ale ne tolik aby to výrazně vadilo, i přesto ale zajímavé jak průběhem tak dějem), zajímavě se to vyvíjí, má to hned několik skvělých a nezapomenutelných scén (restaurace, koncert...) a stejně tak jsou zajímavé dialogy mezi psychiatrem a mimozemšťanem (btw, ten herec ho hraje naprosto dokonale), které rozvíjí spousty pravdivých myšlenek. Líbí se mi i to, jak je to laděně nábožensky. Ten film se mi líbil fakt hodně, dokud nepřišlo posledních 25 minut, které film posunuly film kamsi, kam jsem úplně nečekal, že se vyvine a bohužel to šlo celé do háje. Konec mě taky zklamal - nejen, že nic nevysvětlil, ale poukázal na další záhadu, která se objeví těsně před titulky a jejího vysvětlení se taky nedočkáme. Navíc postava psychiatra se nikam nevyvinula, nic se v něm nezměnilo, pořád zůstal stejný. Nakonec bohužel musím dát jenom 4*, i když jsem většinu času uvažoval i nad 5*, konec to ale celé bohužel zabil. ()
K-PAX je prostě o brutální kus lepší, což je docela pochopitelné, protože to obvykle vysokorozpočtové snímky z USA ve srovnání s převelice starými argentinskými perlami, prostě bývají. Tento počin byl tím pomyslným zubem času ohlodán dosti vydatně. Hlavní hrdina mi buď někoho brutálně připomínal, nebo jsem ho v něčem už snad zahlédl. Tak či onak, byl mi prostě sympatický. Méně mi byl sympatický doktůrek. Hlavní můj problém spočívá v tom, že už jsem zdejší příběh ve vylepšeném a svěžejším kabátě prostě viděl. Tudíž tento kousek bohužel nemá zase tak moc čím překvapit. Místy bych si dokonce troufl hovořit o nudě. Více než dva kousky ze sebe nedostanu. ()
-4* nechci tu srovnávat s filmem K-PAX, na který si po těch letech stejně už tak přesně nepamatuju, ale zaměřím se na film samotný. Námět je rozhodně originální, i když návratů Mesiáše tu už párkrát bylo, ale tady je to hozené do roviny sci-fi. Připravte se na zajímavé konverzační drama, kde můžete nalézt dostatek filozofických podnětů pro dlouhé zimní večery. Vizuálně to však nijak výrazné není, tempo je občas uspávací a s hudebním stránkou se mi do vkusu také netrefil. Přesto bavil a tak si ode mě vymodlil hezké 3 hvězdičky. Doplněno po sledování K-Paxe: musím tomuhle trošku zvednout hodnocení aspoň na stejnou známku, protože si ji prostě zaslouží... i když lepší kabát by rozhodně zasloužil [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Narozdíl od většiny spolukomentujících jsem neviděl Svět podle Prota z roku 2001 (ačkoliv vzhledem k zdejšímu hodnocení to možná někdy napravím a přes mou obecnou nechuť k americkým remakům se výjimečně na jeden po čase podívám). O to víc jsem však byl příjemně překvapen tímto argentinským dramatem z prostředí psychiatrické léčebny se zajímavou hlavní postavou záhadného cizince, jehož vyprávění a nevšední schopnosti by poukazovaly na mimozemský původ. Snímek s umělečtějším nádechem se nese v pomalém zádumčivém tempu, ale svou atmosférou (jíž krásně umocňovala melancholická sóla pana doktora na saxafon) na mě dokázal většinou hodně působit. Měl skvělý průběh, zejména pokud jde o vývoj vztahu mezi cizincem a doktorem i jejich společné dialogy rozehrávající střet dvou odlišných světů, oba herci v ústředních rolích hráli skvěle a líbilo se mi ze strany tvůrců ponechání tajuplnosti kolem hlavní postavy. Scéna s Ódou na radost patří rozhodně k těm nezapomenutelným a kvitoval jsem, že tímto radostním okamžikem film zdaleka neskončil a po chvilkovém happyendu spadl záhy ještě do většího dramatu. Na druhou stranu, přestože v závěru lze vnímat hutné poselství s kritickým (až vyloženě krutým) obrazem „normálně“ smýšlejícího lidstva, mě vývoj příběhu v posledních 15ti minutách docela zklamal, nepůsobil oproti zvyšku filmu tolik silně a definitivně si vzal sebou pátou hvězdičku, která u mě navzdory občas zbytečným vypravěčským vstupům visela dlouho ve vzduchu. I tak bych se ale nebál Muže hledícího k jihovýchodu doporučit, zvláště těm, které zmíněný remake zatím minul a možná budou tímto argentinským snímkem podobně příjemně překvapeni jako já? :) [75%] ()
Muž hledící k jihovýchovu, který se stal více než inspirací tvůrcům amerického filmu Svět podle Prota mě zaujal stejnou měrou jako jeho následovník. Tento argeninský kousek plyne po celou dobu ve vážnější poloze, nekoná se žádné odlehčení v humorných situacích. Témat k úvahám a přemýšlení je tady snad jestě více. Třeba i smysluplnost současné psychiatrické "léčby". Lidská psychika a duševní nemoci jsou určitě jednou z nejvíce neprobádaných oblastí medicíny a většinou se místo léčení jen tlumí příznaky. Byla to ale v tomto případě duševní nemoc? Byl z jiné planety opravdu nebo se jen tak cítil, stejně jako mnozí Pozemšťané uprostřed svých rodných bližních? Nejsilnějším místem filmu pro mě určitě byla návštěva koncertu a pacientovo dirigování Ódy na radost. ()
Reklama