Karetní hráč

Televízne lacný thriller s jedinou dobrou (prekvapivou) scénou a jednou dobre zahranou postavou (mladý Remo). Globálne ale jediné, v čom je snímka menším fiaskom než predchádzajúci Argentov opus Vrah prichádza v noci, je fungujúca logika. Zvyšok je iba odstáta voda na zaliatie polomŕtvych kvetín. Neobťažujte sa a radšej si pustite dejovo podobnú, ale technicky kvalitnú a v závere vyhrotenejšiu Smrť On-line. (22.01.2009)

Bohužel nejslabší Argentův kousek na poli gialla (a možná i jeho celé kariéry). Celý snímek stojí a padá se scénářem, který dopadnul opravdu tragicky a tím i film. K lepšímu hodnocení Karetního hráče nepomohl ani sám mistr Argento, jeho jindy znamenitý rukopis, zde není vůbec vidět. Kde jsou režisérovi hrátky s kamerou, výborná atmosféra často budovaná za pomoci hudby od Goblinů nebo výtvarná stránka??? Bohužel nikde. Jediné, co stojí za to vyzvihnout, jsou 2 scény a to ta na lodi a ve skleníku. Snad jeho další giallo film (Giallo 2009) dopadne lepé, Dario veřím ti. (17.03.2009)

Jak už jsem kdesi napsal-Argento zestárl a vyměkl. Il Cartaio je toho vcelku výmluvným důkazem. Ale pozor, přesto se podařilo vytvořit nic víc, ale rozhodně také nic míň než lehce nadprůměrné giallo (s několika povedenými argentovskými chuťovkami). Za jednoznačně potěšující považuji také mnohem méně "haprující" logiku děje, než tomu bylo u předchozího mistrova kousku Non ho sonno. Lepší 3* (17.08.2006)

Taková hodně slabá detektivka, u které se mně ani nechce věřit, že za ní stojí Dario Argento. Ano, je tady jedna blijící mrtvola, která má natlakovanou trávící soustavu na minimálně 5 atmosfér :-), ale jinak je nám vyprávěn podprůměrný příběh, který nás má přesvědčit o tom, že hraní pokeru přes internet je tak intelektuálně náročná záležitost, že ji není schopno pochopit ani veškeré osazenstvo římského oddělení vražd :-). (20.02.2005)

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)