Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film se důsledně drží antické předlohy od Euripida. Po návratu z trojské války je král Agamemnón zavražděn manželkou Klytaimnéstrou a jejím milencem Aigisthem. Syn Orestés musí opustit Řecko a dcera Électra je ponížena manželstvím s chudým rolníkem. Když Orestés dospěje, vrací se do Řecka. Obě děti svého otce milovaly, myšlenka na pomstu dozrává. (wero1000)

(více)

Recenze (9)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Film Ilektra poodhaluje velikost řeckého ducha. Eurípidés je jistějším výchozím bodem než jeho kolega Sofoklés, přichází mnohem blíže k lidem a neohlíží se jen na bohy neodvratně řízené lidské osudy. Působivým prvkem filmu je hudba Mikise Theodorakise, zvýrazňuje podstatu niterné rozervanosti a emoční prožitky. Za scénografii a kostýmy byl odpovědný Spyros Vassiliou, nádhera mykénských paláců, i dnes stále monumentálně ohromující, ustupuje intimitě venkovské krajiny, lidskost a charakterová rozmanitost získala navrch nad osudovostí. Venkovská krajina, světlo a stíny, tance černé barvy, ve tvářích zapsané stopy pocitů, to vše podporuje celé vnitřní pnutí a zásadní konflikty lidského soužití v touze po moci. Spravedlnost touží po odplatě a narovnání ustanoveného řádu, přesto lidské duše nejsou jednoznačně rozděleny mezi dobro a zlo, tlaky očekávání spějí k rozhodnutí. Niterné pochybnosti se odvažují prolomit morální limity soužití a topí se ve vlastní úzkosti a pocitech provinění. Hlavní postavou tragédie intimních pocitů je Ilektra (pozoruhodná Irene Papas, jako dospívající dívka je zde Elsie Pittas), dcera mykénského krále a vrchního velitele svazu řeckých ozbrojených sil pro trojské vojenské obléhání Agamémnona. Doba krutých intrik a násilností v boji o moc byla všedním prostředím každodenního života a koloběh vražd byl nedílnou součástí vnímání a narovnávání spravedlnosti. Osobní útrapy zatvrzují nitro v jeho pudu nenávisti, pomsta je vysvobozením, ale skutek zavraždění matky zahltí celý vnitřní svět nezvratným poškozením psychózou. Hlavní mužskou postavou příběhu je Orestis (velmi zajímavý Jannis Fertis, jako malý chlapec Petros Abelas), Ilektřin mladší bratr. Návrat z exilového útěku se opatrně rozhlíží po aktuální náladě země i sestřině loajalitě. Pomsta osvobozuje, ale zároveň zatracuje i sebe samotnou. Důležitou postavou je Klytaimnístra (zajímavá Aleka Katselli), dcera spartského krále, Agamémnonova nevěrná manželka a matka Ilektry a Orestise. Krutý čin má své intimní opodstatnění, vnitřní světy již nechtějí nadále snášet trápení a vydávají se cestou vlastních představ životního uspořádání. Brutalita vyvolává brutalitu, přesto není nic černobílé a lidské nitro rozpolceností úpí. K výraznějším postavám patří také Pyladis (příjemný Takis Emmanuil), syn fóckého krále a Orestisův věrný druh při návratu do mykénského království. Přátelství je naplňující hodnotou. Z dalších rolí: Klytaimnístřin milenec, Agamémnonův bratranec a syn mykénského krále při naplnění vlastního předsevzetí k ovládnutí moci Aigisthos (Fivos Razis), starý a dědicům Agamémnona stále věrný učitel a služebník (Manos Katrakis), chudý, ale duchem ušlechtilý rolník a Ilektřin shora nařízený manžel (Notis Pergialis), či po návratu z vítězného válečného tažení zákeřně zavražděný mykénský král Agamémnon (Theodoros Dimitrief). Michalis Kakojannis dokázal převést antiku do současnosti, lidská nitra jsou rozervána prostředím násilných krutostí a trpí úzkostmi. Jeho Eurípidova Ilektra je poetickým filmem, poezie řeckého ducha je v rytmech slov i v obrazech emočního vypětí. Touží a žhne ve slunci i ve spikleneckém úkrytu tmavé noci. Poezie zkoumá život a má nadání pro krásu estetiky. Nicméně, Ilektra je moje vlastní teta a ve skutečnosti se provdala za kováře. Jedinečné to přiblížení se do centra rozervané lidské duše! ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Pred pár dňami som videl modernizovanú verziu Elektry v Astorke a bol som tak zvedavý aj na jej slávne filmové spracovanie. Pokiaľ som bol z hry mierne zneistený, tak po filme v nej musím spätne doceniť spôsob modernizácie, najmä čo sa týka mizanscény. Tá je vo filme v podstate minimálna, okrem niekoľkých krásnych celkov prírody pôvod látky kričí z každého záberu a samozrejme aj z hereckej štylizácie. Je to v poriadku, ale film ma tak vlastne ničím neprekvapil. Je možno trochu zbytočne rozťahaný, ale nie je nudný, tá príšerná rodinná dráma vás proste chytí a do konca nepustí... ()

Reklama

evapetra 

všechny recenze uživatele

Klasická řecká tragédie zasazená do nevýrazných kulis a s minimem efektů. Divák si musí vystačit s poezií slova tisíce let starého, mimořádným herectvím Elektry Irene Papas, jejíž krásná, výrazná a oduševnělá tvář jako by opravdu patřila princezně z urozeného rodu. Poslední třetina filmu, ve které dochází k dokonání pomsty, je obzvlášť bolestně strhující a působivá Má na tom nemalý podíl i ta tklivě naříkající hudba.Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Klasická antická tragédia podľa hry Euripida, ktorá sa dejom silne pridržiava predlohy. V tomto ohľade je to v poriadku. Dokonca aj herci sú uveriteľní. Avšak ultranízkorozpočtové spracovanie robí svoje a aspoň mne sa silný filmový zážitok nedostavil. Film takmer bez kulís, s jednoduchými kostýmami, nedostatočné využívanie exteriérových scenérií, atmosféra slabá...zo všetkého srší nízkorozpočtovosť. V porovnaní s našimi televíznymi inscenáciami by aj tá najlacnejšia vyznela veľkolepo. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Edward Stachura v období mezi dubnem a červencem 1979 (mezi sebevraždou boha a člověka) píše ve svém deníku (také) o tom, v rádiu poslouchá četbu z řecké mytologie. 11. června si poznamenává: "Zase pomsta, zase zabíjení, zase krev... Jak krvavé a kruté je to všechno! Co je záměrem těchto bájí? Asi naplňovat lidi hrůzou. Bohové a lidé. Jedni vysoko na Olympu, druzí nízko na zemi. Když sestoupí bohové mezi lidi, končí to pro lidi tragicky. Radosti lidí trvají krátce. Lidé jsou vůči počínání rozmarných bohů bezbranní. Jejich počínání je lidem úplně nepochopitelné." (Překl. Helena Stachová.) Podobně jsem se díval na řecké báje v mládí i já, a podobně mi je i celá řecká kultura nesnadně přístupná. Dílo staré dva a půl tisíce let ale mrtvé není. Je ho ale třeba převyprávět. Ne ve stylu Staré řecké báje a pověsti (Eduard Petiška), ale v jiném kongeniálním znakovém systému, jak to dělá mistr Kakojannis. ()

Galerie (10)

Reklama

Reklama