Nauka o snech

"Je to jako by sis sahala levou rukou na penis." "Ale ja nemam penis." "Zato mas levou ruku." Nadherny, pusobivy, roztomily film. Atmosfera kouzelna, jako byste se nachazeli v nejakem zmatenem snu, pritom se da realita od cisteho deje jasne oddelit (ac jini tvrdi opak, nechapu). Jiste, jsou tu momenty, kdy se fantazie promitne do skutecnosti, ale presto se v tom "neutopite". Chapete, co je realita a co jsou jen Stephanovy napady a "silene" myslenky :) Opet dokonaly Gael. On dokaze zahrat cokoliv - neexistuje nic, pred cim by se zastavil. Nepotrebuje vypadat pred kamerou neustale cool, klidne se navlikne do damskych satu a "suka" s jinym hercem, jinde si nasadi cervenou cepicku s bambulkou, jinde si ho zase "honi" s kamaradem. Takhle ma vypadat herec. (ac to mozna zni divne :D) (09.11.2007)

Tenhle film mě zasypal hromadou nápadů, z nichž mě velká část úplně odvařila a i ostatní mě bavily, proto nemůžu hodnotit jinak. Za kartonový město a kameru a televizi a vůbec všechno by měli autoři dostat asi tak padesát speciálních cen a taky pořádnej finanční bonus, aby v dalším filmu vymysleli a mohli vytvořit zase něco podobně dokonalýho a zábavnýho. Takovýhle filmy, který tolik hejbou fantazií a dokážou pohnout i srdcem, mám hodně rád. A kdyby tohle všechno nestačilo, jsou tu ještě pohotový, vtipný a hlavně neoposlouchaný a neotřelý dialogy. Pokud vás bavilo, když jste byli malí, a ještě se na to aspoň trochu pamatujete, musíte tenhle film vidět. A pokud je vám v hlavě pořád asi tak deset (aspoň občas), budete nadšený jako já a možná se dáte na studium disastrologie (mimochodem, ten kalendář musím mít). (27.11.2006)

„Trochu doleva. Nahodilost se dělá obtížně. A pozor, ať ti tam nevleze pořádek!“ Hravý, milý, úsměvný výlet do snů a představ hlavního hrdiny (přičemž několikrát jsem se přistihl, že nevím, zda sní či bdí) překypující spoustou různorodých, často střelených a originálních nápadů (nejvíc se mi líbilo únikové papírové auto). Naproti tomu realita postupně přestává být tak příjemná a zábavná, jako byla zpočátku, spíš je vlastně čím dál víc smutnější a v dramatických pasážích film rozhodně neselhává, spíš naopak (nejsilnější mi z tohoto pohledu přišly scény s hádkou na schodech a potom návštěvou před odjezdem, obě mně přišly dost opravdové, teda když pominu hořícího chlapíka). Veselejší je rozhodně pozorovat hlavní bláznivou dvojici snílků, když provádí svoje ztřeštěné představy, které se okamžitě stávají skutečností, jejich vzájemná chemie je v tu chvíli dokonalá. A vše uzavírá hořko-sladký konec, který mě popravdě řečeno docela překvapil, čekal jsem ho trochu jiný, ale čím víc o něm přemýšlím, tím mi přijde, že k tomuto fantazijnímu příběhu vlastně dokonale sedne a neměnil bych ho. Objektivně to na plný počet není, ale za ten silný emoční efekt, který ve mně snímek vyvolal, těch slabších 5* přece jenom dám (takže po Věčném svitu je to 2:0 pro Gondryho). „Jako by sis sahala na penis levou rukou.“ – „Nemám penis!“ – „Ale máš levou ruku.“ (24.12.2013)

Tento film nikdy nebude pro většinové publikum, Na to si až moc jde svou vlastní cestou nehledíc na klasické žánrové zvyklosti. Gondry je prostě osobnost, který pod každým svým filmem dokáže oživit svou osobitou vizi a pevně z ní vymačkat absolutní maximum. Jeho imaginace nezná mezí, krásně schovaná za zdánlivě obyčejným příběhem, který je v podstatě o ničem. Nauka o snech je Gondryho nástrojem pro stvoření svého světa, ve kterém předměty pomocí pixelace ožívají, stejně jako se mezi snem a realitou smazává rozdíl a vše se stává až sebestřední fikcí... Zkrátka plný film nápadů a originálních scén, který se nepotřebuje publiku podbízet ale tvoří si své vlastní, které bude akceptovat jeho výstřelky... (28.04.2008)

Sny jsou chráněné území, kam klepeta racionality nedosáhnou. Michela Gondryho už od prvních hudebních klipů a reklam považuji za francouzské vtělení Petera Pana, který sní ve dne, v noci a jeho široce zavřené oči vnímají svět jako otevřený prostor ke hrám. V jeho mozku nejsou žádné přímočaré dálnice s fastfoodovými odpočívadly, ale větvící se cestičky a pokroucené dráhy z neznáma do neznáma. A jako dobrosrdečné dítě se s námi o ty nejrozkošnější hračičky dělí. Putování za podivnou láskou v Nauce o snech evokuje vznášení se ve vzdušné bublině na pomezí snění a reality a potvrzuje, že Gondry je spíš autor-uvaděč než autor-vypravěč. Stéphane je komplikované dítě, režisér enfant terrible, které točí pro děti jako on sám. Osvícení z Věčného svitu se neopakovalo, Nauka o snech je spíš filmová duha. Realitu světla lásky rozkládá na jednotlivé barevné složky v dešťových fantaziích...A člověku se chce zpívat. 9/10 (04.08.2007)