Aftersun

Niečo pre fanúšikov nezávislých filmov. Nezávislých od pútavosti. Cez hodinu a pol je to o jednom pobyte na hoteli, pri bazéne, niekde v letovisku a vzťahu otca s dcérou. Nedozvedeli sme sa veľa, len to, že si fantasticky rozumejú. A že dcéru určite netreba nechávať spievať REM, lebo to dopadne nepočúvateľným huhlaním. A následne sa z nej stane lesba, lebo dnes to už nie je 4%, ale 40%. Minimálne. Je to malý 30-sekundový frk, ktorý nie je pre film dôležitý, ale je nevyhnutný. Keby bola v dospelosti hetero, to by bolo predsa homofóbne. Zážitok z filmu skoro žiadny. Nemalo to príbeh ani hĺbku. Ak toto niekto označí za dych vyrážajúce, tak asi práve narazil bránicou do traktora, pretože týmto filmom to proste nemohlo byť! (17.11.2022)

Uvědomil jsem si během sledování, že, zjevně stejně jako Charlotte Wells, mám z dětských výjezdů do zahraničních rekreačních center převážně v paměti tu neustálou rozválenost a únavu. Polehávání po křeslech, usínání v autobusech, několikavteřinové otevření očí než se zase propadnete do mělkého spánku. Aftersun prvotřídně pracuje se subjektivním vnímáním cizího prostoru. Přesně ty stejné odstíny světel na těch povědomých instantních předmětech. Nad kompozicí záběrů tady někdo opravdu přemýšlel, viz dlouhý dialog, během kterého sledujeme jenom malou televizi, na které je nejdřív promítán feed z videokamery a když se ta vypne, tak sledujeme ústřední dvojici v černém odrazu obrazovky. Sedačky turistického autobusu mají přesně ty potahy v přesně tom samém odstínu slabého oranžového vnitřního světla, tmavomodrá večerní obloha uzavírá zdánlivě dlouhý den, neútulné pokoje laciného rezortu za nimiž dělníci sestavují lešení nabízejí po setmění pohled na probíhající instantní zábavné aktivity pro dospělé, kterým nikdo moc nerozumí, ale všichni se jich účastní. Dystopické prostředí evropského rezortu s minimem prostoru poznat cizí zemi, zato spoustou prostoru pro to si introspektivně uvědomit, jak jste na kraji propasti. Všechno je to naprosto výstižný, jenomže problém je v tom, když si zvolíte zdánlivě obecně oblíbenou píseň a navážete na ní vyvrcholení celého příběhu, tak 9 z 10 dermatologů se sice dojme a bude to pro ně vrchol roku, ale ten desátý, který ji považuje za vlezlou nevkusnou marmeládu, která ho v hospodě nutí předčasně platit, tak má prostě smůlu. Jinak pro mě ideální kombinace francouzského À l'abordage a amerického C'mon, c'mon. (24.05.2023)

Je to hezky natočené a určitě to má přesah. Nicméně přes všechny očividné kvality mi to nesedlo, tak jak by mělo. Režisérka a scénáristka v jedné osobě Charlotte Wells má velký cit pro vyprávění. Její příběh je něžný a vyprávěný od srdce. Hodně z něho cítím, že je ze života. Bohužel mi tam něco chybělo, co by mě zasáhlo a já si to naplno užil. Paul Mescal hraje parádně a svou roli moc dobře zvládl. Frankie Corio je dost talentovaná a pokud bude mít štěstí, tak se ve filmovém průmyslu neztratí. Líbila se mi atmosféra filmu, vztahy mezi postavy, i náznaky, že ne všechno je tak v pohodě, jak to na první pohled vypadá. Aftersun je hezký indie film, ale z mého pohledu nenabízí nic, co bychom někde jinde neviděli lépe a zajímavěji. (16.08.2023)

Ne, že bych snímek nepochopil, jen zřejmě nejsem na takovéto utahané festivalové snímky. Je sice hezké, že někdo pro změnu nepovažuje diváky za hlupáky, kterým se musí vše vysvětlovat jak batoleti, ale na druhou stranu ta vágnost by také měla být použita s mírou. Přestože mám empatii vysokou, nedokázal jsem se na postavy úplně napojit, částečně i proto, že krom pár indicií vůbec nevíme, proč Calum tolik trpí. Bylo mi ho líto, jistě, ale zkrátka mi tam chyběl nějaký kontext. Zoufale mi chyběly nějaké zajímavé dialogy. A emoce... Takže ač mohu s klidem říct, že jde o nuancovaný snímek, který skrývá mnohem víc, než se mi zprvu zdálo, nejsem typ člověka, co bude chválit umění, jen protože je intelektuálně sofistikované, když ve mně nevyvolá skoro žádné emoce. Umění mě musí stimulovat nejen intelektuálně, ale hlavně emocionálně. Zde se bohužel povedlo jakž takž to první (a i tam šlo spíše o samotnou strukturu snímku, než že bych se najednou díval na věci jinýma očima), ale emočně mě to pak už minulo totálně. Je to velmi jednoduchý film, který za mě stojí primárně na realistických hereckých výkonech, bez nichž bych to klidně považoval jen za nějaký lépe technicky zvládnutý studentský film. Proto hodnotím jen třemi. Ale na debut to není špatné, a komu vyhovují pomalejší, impresionističtější filmy, to jistě sedne více. (16.06.2023)

"Why can't we give love that one more chance?" ___________ Spíš než film příběhový je Aftersun film pocitový. Jde o snímek, který je těžko popsatelný – je podmanivý, melancholický, náladotvorný, velmi křehký, a citlivý. Jde totiž o neuvěřitelně subtilní drobnokresbu vztahu otce a dcery, jež vyniká v silně pomalém vyprávění, využití prvků coming-of-age subžánru, a hlavně pak ve vyobrazení zcela obyčejných momentů, všednosti, krás letní bezstarostnosti a dětské nevinnosti – protože jde přesně o ten typ filmu, který hledá krásu v obyčejnosti. Zároveň nevysvětluje onu emocionálně-realistickou symboliku přímo či nijak explicitně, ale spíše ji pojímá jako něco nevyřčeného, nedořečeného, a poukazuje na ni v drobných náznacích a jemných nuancích, díky čemuž může divák číst mezi řádky a snímek si tak interpretovat k obrazu svému.... To vše a nejen to dělá z Aftersun brilantní drama, či bravurní režijní debut Charlotte Wells, ale i neuvěřitelně intimní mozaiku vzpomínek na jednu nezapomenutelnou dovolenou – vzpomínek uchovaných na VHS kazetu, a rozplývajících se v šeru nočního klubu.... No a jestliže vás scéna s Under Pressure nedožene k slzám, nemáte srdce. Herecký tandem Paul Mescal - Frankie Corio (ta holka je fakt ohromnej talent), na němž všechno prakticky stojí a padá, je naprosto fenomenální.... [#A24RULES!] (24.12.2022)