Anatomie pádu

Ona hraje skvěle, kluk hraje excelentě, ale dokumentární styl a pozvolné odhalování, jak jedno zdánlivě dokonalé manželství je ve skutečnosti prolezlé problémy – včetně toho, že je divákům neustále předhazováno, že ani tak nevíme vše – mě prostě zoufale nudilo. Jen scény ze soudní síně, kde to spíš vypadalo jak na divadle, mě trochu probraly z modliteb, aby to proboha už skončilo, protože fakt nemám zájem nechat se provést zlouhavou pitvou tak banálního vztahu. SHRNUTÍ: Ať už ho shodila nebo ne, to manželství bylo stejně v úpadku. (03.11.2023)

Súdne drámy mám v obľube a táto bola jedna z tých najlepších, vynikajúce dialógy, každučká jedna  veta, veľmi realistické vyznenie celého súdneho procesu a fantastické herecké výkony Sandry Huller a Mila Machada. 2,5 hodiny zbehli ako nič, ani sekundu som sa nenudil, zaslúžene jeden z naj filmov roka. (10.03.2024)

Jako náruživý čtenář detektivek vždy upřednostňují jasně schéma - zločin, oběť, pátrání, vyšetřování, klidně co nejvíce zvratů a závěrečné vysvětlení nejlépe s posledním zvratem a šokujícím překvapením. Věděl jsem, že v Anatomii pádu mě toto schéma nečeká a ani vlastně nejde o to, kdo co spáchal a nespáchal. Především jde o důkladnou analýzu jedné rodiny, jež se dlouhodobě potýká s řadou překážek, jímž někteří její členové nedokáží čelit. Tuto skutečnost nejlépe vystihuje dle mého soudu nejlepší scéna celého filmu - gradující manželská hádka. Justine Triet na základě zatím dvou zhlédnutých filmů považuji za svéráznou autorku, netočí standardní podívanou. Sandra podává senzační výkon, o tom nemůže být sporu. Není možné nezmínit, a hlavně nezdůraznit výkon dětského herce, pro něj natáčení muselo být extrémně náročné! Zlaté glóby zasloužené. (08.01.2024)

Vynikající francouzské drama v hlavní roli se skvělou německou herečkou Sandrou Hüller vpadává do našich kin a je opravdu na co se koukat. Režisérka Justine Triet i přes svou malou nevýraznou filmografii evidentně uhodila hlavou o zem a vytvořile výtečné drama pln emocí umocněných bezhudbovým tichem, které film, krom pár muzikou prosycených momentů, neustále doprovází. Snímek díky tomu trošku zavání filmařským kultem Dogma 95 a rozhodně nenechá během dvouapůlhodinového sledovacího času nikoho lhostejným. Obdržení hlavní ceny festivalu v Cannes je si myslím více než oprávněné a snad se režisérce povede v čase budoucím podobný majstrštyk i nezapadne někde sněhem nafoukaným bezduchou filmařinou. (11.10.2023)

Miluju soudní dramata a tady jsem si vyloženě přišel na své. Minimálně hodinu v soudní síni totiž strávíme. Výkon obhájce a žalobce je skvostný. Sandra Hüller je typickým německým studeným čumákem, ale vzhledem k typu postavy, jednoznačně výborná volba. Čím méně si o filmu budete zjišťovat, tím lépe. 90% PS: Dle mého soudu nejzajímavější letošní kandidát na Oscara. (04.04.2024)