Anatomie pádu

Sandra Huller vo veľmi vďačnej úlohe. Jej herectvo je tu využité na maximum, má rôzne polohy a vrcholy a každý jeden zvláda na výbornú. Takto to mala Cate Blanchett v Tárovi. Čo sa týka filmu veľmi pekne pracuje s očakávaním a pochybnosťami. Charakterovo je presný a vývin hlavnej udalosti uveriteľný. Síce je to komornejší príbeh založený na dialógoch, ale film nemá veľmi prečo nudiť. Keď sa samozrejme na neho správne nastavíme. Čo mi možno trošku vadilo bolo doznievanie filmu. Bolo tam občas cítiť scenáristickú vykonštruovanosť, čo bola na jednu stranu škoda, ale nikdy to nebolo rušivé. Najväčší dopad, ktorý mala táto udalosť na syna, je ale zahraný presvedčivo. Druhý krát si to asi už nepozriem, ale aj napriek tomu som si film užil. (04.03.2024)

Pomalu vygradovaná hádka mezi Sandrou a jejím manželem Samuelem, byla jednou z nejvíce intenzivních scén, co jsem za poslední dobu ve filmu viděla. Mistrovská charakterová studie jednoho rozpadajícího se vztahu, u které mi bylo skoro jedno, jestli došlo k vraždě nebo ne a klidně bych uvítala otevřený konec. Alfou a omegou snímku jsou herecké výkony a to hlavně malého Mila Granera a Sandry Huller. Postava Sandry působí na první pohled nesympaticky a chladně, ale je to jen ochranná fasáda, když později dá průchod svým emocím a rozpláče se v autě, je to ten nejvíce bezútěšný pláč, ze kterého jsem cítila všechnu její únavu, bolest a frustraci. Pro mě rozhodně jeden z top filmů minulého roku. (25.02.2024)

Začína to ako nejaká zmiešanina detektívky od Agathy Christie a thrilleru od Hitchcocka, z toho som sa náramne tešil. Ten pocit sa ale postupne vytráca ako intimita v klimaktériu a človek dostáva najprv základné dávky a potom boostre uistenia, že pôjde len o súdnu drámu, ktorá má v podstate riešiť štruktúru vzťahov. Našťastie sa nenápadne pridajú aj prvky diverzity, aby to na festivale malo zaručený úspech, takže do notíska ďalšia fajfka, ale to mi nestačí. Problém je 150 minút a ten pocit, že hľadanie vinníka nie je to najpodstatnejšie, čo film chce v skutočnosti vyjaviť, a že to všetko je nakoniec nejednoznačné od začiatku až do samého konca. A keďže ja sa netvárim, že som zjedol Šalamúnov exkrement okorenený výťažkom z ikier 100 najväčších umelcov histórie, aby som sa artisticky kochal aj z prilepenej lentilky na zárubni, pokojne poviem na rovinu, že po 2 a pol hodinách som očakával aj nejaké odpovede a nielen náznaky. (30.10.2023)

Anatomie pádu je výborným soudním dramatem, především díky tomu, do jaké pozice staví diváka. Ten totiž stejně jako téměř všichni zúčastnění nezná pravdu. Může si ji domýšlet, vodítek k tomu má dost, ale právě ta nejednoznačnost je napříč filmem dost důležitá. Co se stalo, totiž ví pouze hlavní hrdinka, kterou skvěle zahrála Sandra Hüller, jejíž výkon celkový zážitek povyšuje na ještě vyšší úroveň. Sledovat, jak se na ploše zhruba dvou a půl hodin rozebírá vztah dvou lidí a jejich charakter, je extrémně poutavé i díky flashbackům, které pomáhají se do děje ponořit. A zobrazení samotného soudního procesu je vynikající. Problém mám s tím, jak je celý snímek strašně chladný a odtažitý. Za ty dvě a půl hodiny jsem málokdy cítil jakékoliv napětí či snad silnější emoce vůči jednotlivým postavám. A nevýrazný konec můj pohled bohužel umocnil. Anatomie pádu je kvalitním filmem, u kterého však takřka s jistotou vím, že mi v hlavě nebude rezonovat tak dlouho, jak jsem možná čekal. 8/10 (13.10.2023)

Klasická evropská charakterová studie, která do popředí tentokrát staví ženu, jež je matkou, manželkou a spisovatelkou. Jednoho dne je její muž nalezen mrtev a vyvstává otázka, co bylo zapříčiněním jeho smrti. Divák je zde postaven do stejné pozice jako samotný soud, kdy vidíme víceméně jenom scény nebo důkazy, které jsou u soudu předloženy. Za oponu nevidíme a ani nám nikdy není ukázáno, jak k Samuelově smrti vlastně došlo. Známe jenom výsledný verdikt, ale ani soudce není neomylný. Pokud bych měl říct vlastní názor, tak Samuel spáchal sebevraždu, ale psychicky jej k tomu dohnala manželka. Vinná je tím pádem stejně, ale fyzické a psychické násilí a zdraví do stejné roviny bohužel stále stavěno není. Jestli někomu vrazíte do zad nůž a nebo jej k tomu doženete, aby si to udělal sám, tak se k tomu stejně stavět nebude. Začátek filmu mi jinak ale přišel neskutečně otravný a zajímavé to začalo být až se samotným procesem vyšetřování a soudem. Hodnocení: 70 % (10.10.2023)