De bruit et de fureur

Drsný francúzsky film z prostredia jedného sídliska podobného Petržalke, kde sa nikto s nikým nekašle. V centre pozornosti stojí dospievajúci chalan, ktorý sem prichádza za svojou večne zaneprázdnenou mamou. Chlapec postupne spoznáva obyvateľov sídliska medzi ktorými dominuje najmä hulvátsky a násilnícky otec (neuveriteľný Bruno Cremer) chlapcov zo susedstva. Môj dojmologický preklad názvu filmu je čosi ako Z HLUKU A ZÚRIVOSTI. (14.8.2008) (14.08.2009)

Klučina s chováním z katolické školy se dostává do nového prostředí. Postupně se z něj stává chtivý účastník akcí, které se již nedají označit pouze za klukoviny. Hodně drsná sonda do problematiky dospívající mládeže. Bruno Cremer je fantastický v roli magora, který miluje své syny, ale na jejich výchovu nemá čas. A poslední čtvrthodina filmu by dokázala bez potíží zmrazit i karlovarské zřídlo Vřídlo (to má 72 °C a pobíhali kolem něj číšníci ve Vrchní, prchni). (27.07.2011)

Ať se jedná o filosofy, sociology nebo filmaře, otázka je stejná. Do jaké míry jsou schopni analyzovat současný stav věcí a postulovat budoucí paradigmata. Jsme v Brisseauově filmu v přítomnosti nebo už v budoucnosti? Kdy se lidé budou dělit na zlé a lhostejné, protože dobří nebudou mít žádnou šanci? V jakém věku se nastavuje (bude nastavovat - pořád jsme na pomezí současnosti a budoucnosti) hlavní výhybka? Je hyperaktivita přiznakem k posunu ke zlu? A pokud ano, proč? Tragická postava Bruna, který se z venkova (?) stěhuje do města neměsta, k matce nematce, chodí školy neškoly a má za kamarády nekamarády (jako v pohádce), navíc ve víru sexuálních představ, první lásky (na ptáčka nezapomínejme) a siláckých vzoru, tíhu svého osudu neunese. Zde jsou asi patřičná slova sociologa (Zygmunt Bauman: Úvahy o postmoderní době): "Porážka utrpěná v neustálých snahách o sebeurčení... působí citelnou bolest, která je vnímána , jako symbol vlastní nepřiměřenosti, neadekvátnosti..." O hluku a o běsu" - jak se to k sobě má? Asi jako mlčení a klid. (08.02.2015)