Dům na vlnách

Vím co jsem viděl ale nevím co mi to chtělo říct. Dům na vlnách je pro mě asi nejvíc matoucí anime. Protože věci se tam prostě dějí. Rozumím tomu že je to příběh o bývalých přátelích co k sobě zase hledají cestu k sobě. A vidíme tak místa která pro ně byla v minulosti důležitá. Ovšem to si jen myslím protože film nám nedá žádný náznak toho že by to tak mohlo být. Takže na konci jsem neměl tušení čemu jsem věnoval dvě hodiny času. (26.09.2022)

Parta spoluzaku se neplanovane prenese se starym, zdanlive neobydlenym, cinzakem na plavbu po mori. Ale cinzak neni jenom kus betonu, deti jeste rozhodne nejsou specialisti na mezilidsky vztahy, takze plavba je prilezitosti trochu dospet, poznat se, pokusit se napravit stary krivdy a mozna taky sance vyporadat se s minulosti. Slza samozrejme byla, to bych nebyl ja, ale za tu dylku davam o * min. Zase dalsi prijemny prekvapeni z Netflixu. (16.09.2022)

Tak si tu tak sedím a v hlavě si rovnám dojmy z Domu na vlnách a přemýšlím, co o něm napsat. Není to jednoduché, protože první věc, co se mi neustále dere na mozek, je dojem, že to bylo na můj vkus až příliš dlouhé. Nemyslím tím, že bych se nudil, ale když si proberu, co mi chtěl film říct, tak mi připadá, že by se to dalo zvládnout o dost rychleji a intenzivněji, zkrátka tak, abych z toho měl nějaký silnější dojem. Takhle jsem si užil vlastně jen posledních zhruba dvacet minut, kdy se vše začínalo opravdu vysvětlovat, docházelo na důležitá poznání a přiznání, navíc i animačně tam byly některé pasáže, na které se hezky koukalo. Další věc, nad kterou se chci pozastavit byly postavy. Filmu se podařilo docela věrně zachytit reálné dětské chování, takže charaktery působily na jednu straně poměrně dobře uvěřitelně, ale jak už to tak u dětí bývá, někdy jsou roztomilé, občas z nich padají nečekaná moudra a upřímné bomby, ale většinu času jsou se svými nápady a stylem uvažování prostě na zabití… Takže jsem docela často chápal, co se honí v hlavě Nacume a za mě byla asi nejlépe prokreslená, u Kósukeho jsem měl chvíle, kdy mi jeho chování dělalo radost a zhruba stejně momentů, kdy mě neskutečně štval, no a třeba Reina, ta mě lezla krkem skoro celý film. Na druhou stranu film s postavami v druhé polovině docela obstojně pracoval, nechával je prozřít, trošku se někam posunout, někdy jim nastavil zrcadlo atp. No a celkový příběh? Taková dlouhá rozlučka s jedním domem, rozklíčování, jaký byl jeho význam, k tomu se celým filmem (vlastně už od úvodních minut) neslo poselství, že všechno se pořád mění, a ne každý se tomu dokáže snadno přizpůsobit, dál menší zamýšlení nad významem rodiny a kdo do ní vlastně patří, a to je tak nějak všechno, snad jsem na nic nezapomněl. Vážně si pořád myslím, že by se tohle dalo zvládnout třeba o půl hodiny rychleji a s větší intenzitou a možná i mnohem kouzelněji. Takže ve výsledku pro mě lehce nadprůměrný film, maximálně nějakých 6/10 a hlavně „Neopouštěj staré věci pro nové…“ (16.09.2022)

Nekonečná plavba. Dost nudná záležitost, která se hrozně táhne a bohužel se snaží hrát na city random postav ke kterým si za celý film nezískáte žádný vztah či jakýkoliv pochopení. Nebýt to tak "vážně" a být to více magické a vtipné tak by to nemuselo být špatný. Protože ta magie bych řekl že fungovala docela zajímavě a byl to dobrý nápad, stejně tak celá plavba na tom baráku zněla originálně, ale autoři kromě nápadu očividně moc zpracování nezvládli. Škoda. (21.12.2023)

Po dlhšom čase konečne dobrý film z produkcie Netflixu, hoci mohol pokojne byť tak o štvrťhodinu kratší (minimálne dvojhodinová stopáž sekne viac kórejským kriminálkam, než japonskému anime). Postavy v priebehu deja dozrievajú a hľadajú cestu k sebe, to najpodstatnejšie sa ale žiaľ udeje možno v poslednej polhodine. Nie je to síce Miyazaki, aj tak sa na to ale pozeralo príjemne. (05.08.2023)