Hadaka no šima
Ostrov
The Naked Island
The Naked Island
Obsahy(1)
Režisér Kaneto Šindó o svém humanistickém filmu o cyklické povaze života řekl, že chtěl natočit filmovou báseň, kterou by se pokusil vystihnout úděl lidí, již se jako mravenci pachtí navzdory silám přírody. Minimalistické dílo, v němž nezazní jediné slovo, se svého času stalo mezinárodní senzací a dnes je považováno za jeden ze zásadních filmů režisérovy filmografie. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (51)
Po Onibabe, som dal režisérovi Šindó na LFŠ znova šancu. Nebolo to úplne dobrovoľné, keďže na film, kam som chcel ísť pôvodne som sa nedostal. Viacero ľudí opustilo kino v prvých 10 minútach a potom sa našli ešte viacerí, ktorí odišli neskôr. Rozhodol som sa vytrvať, naladiť sa na poetickosť scén, kde sa "dlho nič nedeje" ale cielene. A naokniec som neľutoval. Aj keď ako Suri hovorí, festivalový film. Doma by som si ho nepozrel... ()
Film, který funguje tak nějak sám o sobě, přičemž ho doopravdy nemám moc k čemu přirovnat. Je zvukový, ale nemluví se zde. Je takřka bezpříběhový a „fádní“, zároveň ale neuvěřitelně poetický a pečlivě budovaný. Scény jsou opravdu krásně nasnímány – některé momenty jsou jako z pohlednice. V kombinaci s opakovaným hudebním motivem na mě film působil čím dál tím lépe. Jedno však popřít se sebevětším zapřením nemůžu – ze začátku, než jsem pochopil „styl“ filmu, jsem byl neuvěřitelně znuděn. Film nepatří na první pohled zrovna k těm nejpoutavějším. Jedná se prostě o dost hloubavou záležitost, kterou jsem bohužel nedokázal plně docenit. Přesto můžu říct, že se mi film líbil – 3* (6/10). ()
[3,5*] Veľmi neobvykle pojatá poetická dráma, ktorá sa po celý čas zaobíde úplne bez slov. Odohráva sa v nádhernom ostrovnom prostredí (blízko mesta Onomichi neďaleko Hirošimy a Fukuyamy), ktoré je v ostrom kontraste s neskutočnou drinou, ktorú musia podstúpiť hrdinovia filmu na zabezpečenie svojho živobytia. Štvorčlenná rodina, žijúca na malom ostrove, má všetky činnosti načasované, nezastavia sa v podstate ani na chvíľu (s výnimkou jedného rodinného výletu) a poriadne sa nadrú už len kvôli tomu, aby dopravili vodu na svoju vyprahnutú pôdu. Film má pri zobrazovaní kolobehu života tejto rodiny príjemne pomalé tempo a vďaka krásnej čiernobielej kamere sa naň výborne pozerá (nádherný obraz dvojice plaviacej sa na člne pri východe slnka). A keď sa to už-už začína príliš opakovať, vždy príde nejaký dramatický zvrat (prvý "veľký zvrat" príde asi po polhodine, keď sa rozleje vedro s vodou (!), ďalšími zvratmi sú potom napr. výlet a choroba). Film sprevádza veľmi pekná hudba, ktorá sa síce opakuje ako verklík, ale je to v súlade s dejom - kolobehom života. No a keď ten opakujúci sa motív zaznie v závere zaspievaný ženským hlasom, behajú z toho zimomriavky po celom tele. Celý ten záver je inak nesmierne emotívny a v podstate ma presvedčil, aby som sa priklonil k 4 hviezdičkám. ()
Spíše než film je to dokumentární sonda do života rolníků na ostrově, kde ani smrt nemlže zastavit rutinu života. Kdyby by mi někdo řekl, že to je dokument, tak mu budu věřit. ()
Každodenní rituály odehrávající se v tanečním rytmu větru - tanec s veslem, tanec při nošení vody. Voda se vpíjí do země a dává vzejít setbě. Setbě života. Oheň pak dává teplo a jídlo. Čtyři živly navzájem souznící v rukou člověka. Ostrov jako pevný prvek v harmonickém soužití jing a jang – mužského a ženského principu. Žena je srdcem a muž skálou, úhelným kamenem. Neoddělitelná jednota protikladu. Láska je pramenem harmonie. Jen společně jsou silní a schopni milovat a vytvořit rodinu. Ostrov vyjadřující život v moři plynoucího nekonečna. Každodenní rituály, které udržují vztahy a vlastně celou klenbu světa. V jejich věrném každodenním opakování je jejich síla. Naše síla. Neustálý koloběh – kruh, jenž tvoří život. Černobílý obraz prostě konstatuje a podtrhuje sdělení této filmové obrazové básně a vede nás ke kontemplaci duchovního bytí kladouc si stále tytéž otázky: Kdo jsem, odkud přicházím a kam směřuji? Snaha naleznout sama sebe. Meditace nad bytím člověka, odehrávající se v zenové (posvátné) zahradě ostrova... ()
Everyday i am watering. Alebo bola to fakt strašné. Mám rád artové filmy ale musia byť dobre natočené a nie sa naň len hrať a tu je ten problém. Narozdiel od Jar, leto, jeseň, zima... a jar, ktorý aj napriek svojej dĺžke človeka osloví, tento film tak neurobí iba čo som počítal minúty do konca. A pri tom má potenciál, ktorý je však zabitý vláčnymi opakujúcimi sa momentmi (áno viem, že majú znázorňovať monotónnosť ich života ale ide to aj ľudskejšie voči divákovi) a miestami až depresívnym doprovodom. Pritom boli tu momenty, ktoré si priam želali viac času. Takto film človeka odradí od všetkých robinsonovských nálad. No a k hlavnej postave ženy, ktorá si koleduje o zlatú z triatlonu niet už čo dodať. Azda keby film radšej už zatlačil dokumentárnym smerom prižmúril by som oči. Premrhaná šanca. (To, že sa nerozprávalo nevadí, ale niekedy to bolo na škodu). ()
Lyrická filmová báseň o rodině a pustém ostrově která se obejde bez jakýchkoliv dialogů a vystačí si jen s fascinujícími obrazy a skvělou stylizací. ()
Nemluvit, nepřemýšlet, pracovat na poli. Vstávat za tmy, doveslovat na jiný ostrov pro vodu, dotáhnout jí na zádech na kopec. Rychle posnídat trochu rýže, zalévat. Doveslovat se synkem do školy, a pro další vodu. Zalévat celý den do úmoru. Vykoupat se v sudu, povečeřet. Jít spát. O žních sklízet, z jara sít. Prodat úrodu, nakoupit osev a nová tílka pro děti. Za období dešťů uplést nové sandály, a pak jít zase zalévat. Synka po krátké horečce pochovat na vrcholku kopce. Poplakat si, nikoho nevinit, mlčky snášet svůj úděl. Zalévat. Nemluvit, nepřemýšlet, pracovat. ()
silný zážitek ()
Nie je tu moc čo vytknúť. 100% ()
Po polhodinovej lekcii ako sa nosí voda po japonsky a vyfackovaní za rozliate mlieko, je každému jasné kto je v japonskej rodine pánom a kto pokorným sluhom. Potom sa tento nemý film posunul k štartovacím blokom, kde prežil asi hodinku v príprave na finále mužskej stovky. Bohužiaľ finále nebolo, preteky boli zrušené, medailu nedostal nikto. Teda vlastne dostali, všetci tí, ktorým sa páčilo toto skromné "humanistické" povídaní bez slov. No a mne sa napríklad páčilo aj napriek tomu, že som sa trochu nudil - asi ako mnohí ďaľší, len to nechcú priznať. A súhlasím s Radkom - obrazovo silné ale filozoficky neprijateľné! ()