Onibaba

Zlá doba nutí ke zlým činům. Celková zoufalost prostředí, je základem výborné atmosféry celého filmu. I když život má v těchto místech, pro někoho těžko pochopitelný, nicméně jasný smysl, existují touhy a žádosti (hlavně tělesné) pro které může člověk rozbít i "přátelství", nutné k přežití. To poté vede k dalším, ještě zoufalejším činům. Náročný, ovšem jedinečný snímek. (28.12.2012)

Teď se budu asi trochu rouhat, ale pořád musím přemýšlet nad oním plakátovým heslem - "Příběh dvou žen, které ztratily lidskou tvář". Všichni uznáváme, že je to myšleno tak, že přepadávat nebohé "pocestné", zákeřně je zabíjet a po smrti ještě okrást je velmi špatné. Také je velmi špatná závist a žárlivost, a ještě je nedej bože, strašení morálkou, peklem a démony. V případě tchýně dokonce můžeme vzít výše uvedené heslo doslova. No, ale na druhou stranu ... neztratily ony ženy lidskou tvář proto, že začaly zabíjet z hladu a ne zbytečně a pro potěšení jako lidé? Také chování tchýně bylo založeno na pudu sebezáchovy - "když odejde, sama nemohu zabíjet". Já bych ze ztráty lidské tváře obvinila spíše jiné: "Potom nás zajali a tak jsme bojovali za toho druhého císaře". A HLAVNĚ - dají se vůbec příběhy ze středověku posuzovat z jakéhosi morálního hlediska? (07.09.2009)

Onibaba je filmem dokonalé atmosféry - dvě ženy žijí ve středověku v chajdě mezi vysokými stébly trávy a protože je válka, nejsou ukojeny jejich přirozené potřeby. Když dostanou jídlo, hltavě ho do sebe cpou. A co se asi stane, když se jim ,,do sousedství" nastěhuje mladý voják? Pokud vám někdo Onibabu doporučil a vy po první půlhodině sledování nevíte proč, doporučuji vydržet. Film je totiž výborně vygradován a co se děje na konci, to je neskutečný úlet. Koho jsem si vážně oblíbil, to jest starší z obou žen. Žena s bílým pruhem vlasů (zdalipak se tím inspirovali tvůrci Sweeneyho Todda?), která s postupujícím dějem ukazuje stále více ze svého poprsí a ke konci je tak nadžená, že souloží se stromem? To je prostě úchvatná postava! Film je navíc kvalitně natočen - na Japonsko 60. let má velmi mazanou kameru, hudbu i herecké výkony. (04.08.2013)

Ako vidieť, japonskú kinematografiu nezastupuje len Kurosawa a jeho samurajské eposy a tento nie natoľko známy film je toho výborným dôkazom. Režisér Kaneto Šindó so skvelým hereckým triom majstrovsky vytvára skľučujúcu a znepokojivú atmosféru cez rozprávanie o ľudských hodnotách. Film má strhujúci začiatok a koniec, o niečo slabší prostriedok ale nikdy nezačne nudiť aj preto, že režisér kladie veľký dôraz na detail. Onibaba je tak dokonale zhudobnená a má i bravúrnu technickú stránku hlavne čo sa týka kamery, nasvietenia a strihu. Do spomínaného hororu (či šialenstva) spadáva film hlavne v scéne v jame a potom záverečných dokonalých 10 minút a ešte dokonalejší posledný záber. Príslovie ,,kto inému jamu kope sám do nej padá" je tu podané z trocha iného pohľadu. (28.10.2008)

Ztráta lidství či spíš probublání naší skutečné podstaty na povrch? Tváří v tvář otázce vlastního přežití je zřejmě každý člověk schopen páchat skutky, které by za jiných podmínek s opovržením odsoudil. Tolik k onomu syrovému poselství Onibaby, která se onou temnotou lidské duše přímo opájí. Stylisticky dokonalá procházka beznadějí ve mne však nezanechala hlubší dojem. Obě ženy totiž měly zcela pochopitelně zanesené komíny a byl-li by onen navrátivší se kominík co k čemu a protáhl je obě dvě, nemuselo dojít k zbytečné tragédii. Navíc si myslím, že právě tady se Onibaba přes veškerou syrovost vyprávění cudně zastavila před skutečným pádem do hlubin (ne)lidského charakteru a místo nabízející se amorální švédské trojky, která by však jistě vedla k minimálně dočasné prosperitě, nabídla kromě uvěřitelného chtíče i náznak lásky a zcela v dané situaci nevýhodnou monogamii. Až příliš morální hledisko. Tak alespoň trojka co do hodnocení. Viděno během Season Challenge tour 2015 (20.09.2015)