Když vlny utichly

Doteraz som si myslel, že najčudnejšie filmy natáčajú Japonci. Ale v tomto filme sa aj Filipínčania ukázali ako zdatní v umení pripraviť diváka nezmyselným konaním postáv o rozum. Alebo len nechápem kontext. Možno je ten film pôvodne určení Filipínčanom, ktorí poznajú historické súvislosti a pochopia jemné narážky. Pre mňa to bolo ťažké a navyše to trvalo veľmi dlho. (21.06.2023)

Dva policisté - učitel a žák. Jeden z nich sešel z cesty a druhý mu pomohl do vězení. Dva nepřátelé. Dva osudy. Dva životy, které se po dlouhých letech hrozí protnout a nabídnout si vzájemné rozhřešení. Ale zda a než k tomu vůbec dojde, musí si divák spolu s nimi ujít tu tříhodinovou cestu, vyrovnat se s tempem příběhu, který nikam nechvátá, s dlouhými scénami, které sice nenudí, ale zkrácení by jim občas neškodilo, s dialogy přecházejícími mnohdy až ve filozofování, a s černobílou kamerou, která filmu dodává na syrovosti a lépe ukazuje zkaženost současných Filipín. Říkal jsem si, že musím být asi masochista, když jsem si dobrovolně z festivalového programu vybral tříhodinový filipínský černobílý film. Ale on to byl z mé strany sakra dobrý výběr, protože tohle mi neskutečně sedlo. Režisér ví, co chce sdělit, a dokáže se k tomu propracovat svým specifickým způsobem a tempem, které nemusí sednout každému, ale když už do toho divák pronikne, je z toho film, který nejenže nenudí, ale dokáže si diváka získat. A subjektivně jsem ani neměl dojem, že by bylo nějaké dlouhé. Za mě jeden z nejlepších a nezapomenutelných filmů letošního Art Film Festu! [29. Art Film Fest Košice] (21.06.2023)

Filipínský samorost, bojovník proti Hollywoodu i evropskému auteurství a především vyznavač stopáží o mnoha stovkách minut. To je Lav Diaz, jehož novinka trvá pouze lehce přes tři hodiny. I díky tomu uteče (samozřejmě na poměry artovky ze sféry slow-cinema) poměrně svižně, ale ne všechny její načrtnuté motivy do sebe zcela uspokojivě zapadnou. Vyprávění sleduje dva muže, chváleného, leč příliš impulsivního policistu a postaršího padoucha, který se po letech dočkal propuštění z vězení. Má v plánu policistu zabít a my se postupně dozvídáme, že jejich vztah je značně komplikovaný. Oba spáchali mnoho špatného a mají na rukou krev, přesto je nelze jednoduše odsoudit. Diaz předkládá trudný obrázek filipínské společnosti, kterou silně zasáhla snaha nedávného prezidenta Duterteho o vymýcení veškerých drog i jejich uživatelů. Výsledný film přinese řadu opojných a dechberoucích momentů, bohužel ale i několik slepých uliček. (09.07.2023)

Art Film Fest 2023, Košice - Od Lava Diaze už vždy očekávám filmy, které budou vyprávět natolik komplexní příběh, že se naprosto adekvátně vyrovná jeho šíleně dlouhým stopážím. Jeho filmy jsou často dost blízko románům - plno postav, ale všechny propracované, včetně interakcí mezi sebou a situací, ve které se nacházejí. Je to v Počátcích minulosti, Ang Hupě nebo i v Norte, konec historie, jenže od začátku této dekády nevím, co se stalo, ale jakoby se vydal jiným, jednodušším směrem než předtím. Ona je taky pravda, že skoro každý jeho film je o stavu Filipín předtím či teď (a často se to volně propojuje i dohromady), takže se možná už náměty vyčerpal, ale v téhle podobě úplně nevím, jak moc mě to oslovuje. Hlavním kamenem úrazu je to, že se ze solidně rozehraného dramatu rázem stane absurdní krimi příběh, který se začne soustředit jen na ústřední dějovou linku a ostatní pak úplně vypustí. SPOILERY Třeba by mě hodně zajímalo, jestli Macabantay byl stále ubytovaný v tom hotelu, když tu mrtvou prostitutku doposud nikdo nenašel, ale hlavně by mě zajímal osud Hermesovy sestry, která skončí svázaná na své farmě uprostřed ničeho, ale pak se jí se svázanými rukami povede zdrhnout a dál už se k ní film nevrací, či Macabantayovo spontánní křtění "zbloudilých oveček" či nahodilého tancování na žádný hudební podklad, které je hlavně absurdní, místy vtipné (a myslím, že záměrně, ten detail na to vyloženě prozrazuje, že to má být směšné i znepokojivé zároveň), ale hlubší účel nemá. I samotné finále je absurdním zobrazením toho, jak moc jsou Filipíny v háji, ale tahle hra se symboly v jinak zajímavě gradovaném příběhu se mi tam ne úplně hodila. Jenže i přes to všechno jsem si potvrdil, jak mě Diaz nedokáže nudit, protože jsem ho poprvé viděl v kině a za těch 187 minut jsem od toho nebyl schopný odtrhnout oči, jak mě jeho precizní filmařská stránka, působivá depresivní atmosféra a dokonalý cit pro temporytmus scén dokázal zase naprosto uhranout. Až mi dokonce přišlo, že to strašně rychle uteklo! :o Ono je to ale také tím, že i v tomhle Diazově filmu se stále něco děje a vyloženě odtažité mi přišly jen některé noční záběry, kde postava třeba jen stojí a kouká okolo sebe. Mé váhání mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami nakonec rozsekl fakt, že se mi to pořád líbí stejně jako Lahi, Hayop, které mi stále přišlo dostatečně zajímavé a poutavé na slabé čtyři hvězdy. Tam se totiž taky děj někde za polovinou rozpadne a začne se vyprávět úplně jiný, kde postavy z předchozího dění nemají skoro žádnou roli. To experimentování s příběhem k Diazovi prostě nepasuje a byl bych rád, kdyby od toho už do budoucna upustil, ale tady mu to ještě jsem schopný tolerovat. Ačkoli v tom možná měl svou roli i fakt, že jsem konečně Diaze viděl na velkém plátně :-) Viděno s Willy Kufaltem :-) Slabé 4* (23.06.2023)

Tak mám pocit, že po Rodu, zvířeti (za mě úžasný film, jen s podivně zpracovaným krutým vyústěním) se Lav Diaz začíná v současné době posouvat k tvorbě, jakou mě přestává oslovovat. U nás aktuálně uváděný nový Diazův snímek mě zaujal naštěstí o dost víc, než předchozí loutka Ha, ale za to vděčím celé dlouhé první části „Vln“ ze současné filipínské školy, kdy hlavní postavou je místní policista s hodností poručíka a učitel na základní škole v jedné osobě (s čímž jsem se ještě nesetkal a ani netušil, že je to třeba na Filipínách možné?). Scény ze školní třídy (s velkou LCD obrazovkou vedle tabule, což jsem také ještě neviděl!) či hovory dvou policistů o vlastní práci na pozadí rozplétávání konkrétního případu mě naprosto pohltily a já byl navnaděn na skvělý film, jaký jsem spočátku sledoval. Jenže několikrát se pak posune na dlouhou dobu k jiným dějovým liniím, kterých tu Diaz rozehraje spoustu, jenže zdaleka ne všechny pak dokáže propojit a výrazněji zakončit. Ještě horší bylo, že se tu Diaz začal pokoušet o totálně bizarní humor s nejednou podivnou taneční scénou bez hudby... ať už tančí bývalý vězeň s vyzývavým laškováním se svou židlí, polonahý policista na ulici nebo jde o večírek početné partie, stala se z filmu pro mě nepříliš funkční bizarnost, jakou bych od asi nejvýraznějšího filipínského filmaře nečekal a spíše bych ji pasoval na šílené Japonce. Ve scénách rozehrávající drama jsem měl naštěstí lepší dojem, některé noční záběry dýchají až noirovou atmosféru.. Skrze krátce přítomné dva cyklisty v závěru na mostě jsem měl pocit, že ve finále Diaz ví, co chce po akčním vyvrcholení říct. Jen to pojetí, i přes kvalitní filmařskou stránku, prostě (od Hermesovy dobrovolné výpovědi ve škole) nebylo mým šálkem kávy. [55%] [Art Film Fest 2023, Košice; navštívěno s honajzem2] (23.06.2023)